V rámci snah o upevnění své kontroly usilují ruské úřady o
znovuotevření škol na okupovaných územích a vyžadují plnou spolupráci
zbývajících ukrajinských pedagogů.
„Ukrajinští učitelé na územích
okupovaných Ruskem čelí výhrůžkám a nátlaku, aby byli donuceni pracovat proti
své vůli. Ocitají se před obtížným rozhodnutím: buď opustit vše a uprchnout,
nebo se podřídit vzdělávacímu systému, který usiluje
o indoktrinaci dětí, včetně ospravedlňování ruské
agresivní války,“
uvedla Agnès Callamard, generální tajemnice Amnesty International.
„Setrvání na okupovaných územích a
odmítnutí zapojit se do místního vzdělávacího systému je prakticky nemožné.
Učitelé, kteří neprojevují loajalitu ani nespolupracují s okupačními orgány,
čelí únosům, výhrůžkám a psychickému i fyzickému násilí. Je nezbytné, aby tato
závažná porušení lidských práv byla důkladně zdokumentována a vyšetřena
vnitrostátními i mezinárodními orgány a experty. Zároveň je klíčové, aby osoby
odpovědné za tyto zločiny byly postaveny před spravedlnost a nesly plnou
odpovědnost za své činy,” dodala Callamard.
Skrývání své profese ve strachu z
represí
Učitelé, s nimiž Amnesty International hovořila, uvedli, že
je ruské okupační úřady cíleně vyhledávají a vyvíjejí na ně tlak, aby neprodleně znovu
otevřeli školy a vrátili se na svá pracovní místa. S cílem vyhnout se
pozornosti okupačních sil skrývají tito lidé své povolání.
Světlana, osmatřicetiletá učitelka ukrajinského jazyka a
literatury z Mykolajivské oblasti, řekla: „Měla
jsem velký strach, že zjistí, že jsem učitelka, a to především vzhledem k tomu,
co vyučuji. Učitelé ukrajinského jazyka a historie byli pro ně jedni z
největších nepřátel. Své děti jsem proto poučila, že musí každému, kdo se bude
ptát, říci, že jsem pracovala ve škole jako uklízečka.“
Stejně tak čtyřicetiletá učitelka dějepisu Olha z Charkovské
oblasti vyjádřila své absolutní zděšení, když její domov prohledali ruští
vojáci. „Jednoho dne přišli Rusové
prohledat můj byt. S obavami jsem čekala, zda nenajdou učebnice dějepisu, mapy
a veškerou mou ukrajinskou historickou literaturu, kterou jsem měla ukrytou,“
vzpomíná Olha. „Viděla jsem na vlastní
oči, jak ruští vojáci plenili naši školu. První, co udělali, bylo, že spálili
všechny ukrajinské knihy, státní symboly a mapy.“ Učitelka rovněž popisuje
svůj strach, že ji její kolegové, kteří nastoupili do znovuotevřené školy,
udají.
Donuceni ke spolupráci
Po invazi na Ukrajinu a následném totálním rozvratu
civilního života bylo cílem ruských okupačních orgánů znovu otevřít školy do
září 2022 ve všech nově obsazených regionech. Začaly tím, že v květnu 2022
svolaly všechny zbývající pedagogické pracovníky v okupovaných oblastech na
schůzky a naléhaly na ně, aby znovu začali pracovat.
Ředitelka školy Oksana z Chersonské oblasti popsala Amnesty
International jedno takové setkání: „Tři
hodiny se mě snažili přesvědčit. Nevyhrožovali mi, ale vyvíjeli na mě psychický
nátlak. Bylo mi sděleno, že Chersonská oblast je navždy součástí Ruska a že se
Ukrajina vzdala boje za naši svobodu. Slibovali mi dobrý plat a varovali mě, že
dříve či později budu muset souhlasit s prací pro ně, protože bez příjmu nepřežiji.
Vydírali mne také citově – řekli mi, že když odmítnu pracovat, zradím svoje děti“.
Těm, kteří odmítli spolupracovat, bylo doporučeno, aby
podali výpověď. Ani to však nevedlo k ukončení nátlaku. Zástupci okupačních
správ, dosazených ruskými silami, opakovaně a neočekávaně navštěvovali učitele,
kteří se rozhodli odejít, a to i několikrát týdně. Během těchto návštěv jim
vyhrožovali trvalou nezaměstnaností, odepřením sociálních dávek a zdravotní
péče, a také zařazením na takzvané „černé listiny,“ které by jim znemožnily
opustit okupované území.
Šestapadesátiletá učitelka Tatiana ze Záporožské oblasti řekla
Amnesty, že krátce poté, co odmítla návrat do zaměstnání, ji kontaktovala jedna
z jejích bývalých kolegyň. „Upozornila
mě, že si neuvědomuji závažnost svého rozhodnutí. Řekla, že budu nucena kopat
zákopy na frontě, zařadí mě na ‚černou listinu‘ a hrozí mi, že přijdu o svůj
dům. Ve vesnici se začaly šířit pomluvy, že jsem zradila své studenty. Někteří
lidé mi dokonce doporučili, abych raději nevycházela z domu, protože bych mohla
čelit nepříjemnostem,“ uvedla Tatiana.
Tatiana uprchla do oblasti pod kontrolou ukrajinské vlády.
Následně do jejího domu vnikli ruští vojáci, kteří ještě téhož dne vyslýchali
jejího manžela, aby zjistili, kde se nachází.
Vyhrožování, bití, vydírání a únosy
Když sliby vysokých platů a povýšení nebo citové vydírání a
výhrůžky nepřiměly učitele ke spolupráci, uchýlili se okupanti k fyzickému
násilí a únosům.
Oleksandr, čtyřiačtyřicetiletý ředitel školy a učitel
zeměpisu ze Záporožské oblasti, se podělil o děsivou zkušenost s únosem a bitím
ozbrojenci za to, že odmítl pokračovat v práci. „Krátce poté, co jsem odmítl spolupracovat, přišli do mého domu čtyři
ozbrojení muži. Dva mě popadli a odvedli do auta. Bili mě puškami. Další dva
muži zůstali s mou ženou. Odvezli mě na školní dvůr a znovu mě začali mlátit.
Nadávali mi do fašistů a nacistů. Požadovali, abych přišel na nějakou akci ve
škole a… „podpořil“ provoz školy a pózoval na fotografiích s ruskými státními
symboly. Tyto fotografie chtěli později použít [k vydírání] jako důkaz mé
spolupráce a podpory okupace. Vyhrožovali mi, že tyto fotografie budou
ukrajinským úřadům stačit k tomu, aby dokázaly mou podporu okupace a zavřely mě
do vězení.“ Ráno Oleksandr obdržel „upomínkový telefonát“ od jednoho z
únosců. Neměl jinou možnost než se akce zúčastnit.
Stojíme za ukrajinskými pedagogy a pedagožkami a chceme
upozornit na jejich nelehké postavení právě u příležitosti Mezinárodního dne
učitelů. Amnesty International se od počátku ruské invaze na Ukrajinu snaží
dokumentovat válečné zločiny a další porušování mezinárodního humanitárního
práva. Všechny dosud zveřejněné výstupy najdete TADY.