Pro přijetí nové definice znásilnění zvedlo ruku 63 senátorů a senátorek. Proti byl 1 hlas, 17 členů Senátu se zdrželo. Zda bude definitivně přijata nyní závisí na prezidentovi. Pokud nový zákon podepíše, budou v Česku považovány za znásilnění všechny případy, kdy došlo k sexu, se kterým jedna ze zúčastněných osob nesouhlasila. Jen taková legislativa totiž pomůže jasně usvědčit viníky, stejně jako uznat oběti a efektivně jim pomoci.
Senátnímu schválení definice předcházela dlouhodobá kampaň Amnesty s názvem Chce to souhlas. Tou jsme již před několika lety začali bojovat proti sexualizovanému násilí. Během této doby absolvovali naši experti a expertky stovky schůzek s politiky, organizovali kulaté stoly ve Sněmovně a pořádali workshopy na školách nebo tematické výstavy, aby zvýšili povědomí o problematice znásilnění. Posledním krokem byla petice apelující na politiky, aby novou definici schválili. Vynaložené úsilí se vyplatilo – Poslanecká sněmovna i Senát klíčovou změnu podpořily.
„Doufáme, že nový zákon přinese obětem znásilnění spravedlnost. Zvláště nás potěšilo, že novou definici odhlasovaly všechny strany ve Sněmovně. Je velmi vzácné, aby se vláda a opozice spojily. Je patrné, že tématu skutečně věnovaly pozornost všechny strany, a že se nedostalo do vleku politických her.“
– Irena Hůlová, expertka na sexualizované násilí Amnesty International ČR
„Jsme nadšení, že po více než třech letech práce český parlament schválil novou definici znásilnění založenou na souhlasu. V platnost vstoupí od roku 2025, ale díky naší kampani, kterou jsme vedli společně s organizací Konsent, už teď pozorujeme změny v tom, jak lidé vnímají znásilnění a proč je nejdůležitějším faktorem nedostatek souhlasu, nikoliv přítomnost násilí,“ dodává Hůlová.
Tisíce znásilnění ročně
Trestní zákoník v České republice aktuálně definuje znásilnění na základě použití násilí nebo zneužití bezbrannosti, nikoli na základě souhlasu. To znamená, že pokud při činu nedošlo k fyzickému násilí nebo byla paralyzována strachem (což podle výzkumů nastává až v 70 % případů), jednání často nebylo klasifikováno jako znásilnění a pachatel zůstal nepotrestán.
Současná definice vede k tomu, že většina znásilnění není hlášena ani vyšetřována. Kvůli tomuto systému odcházejí pachatelé v 50 % případů od soudu s podmíněným trestm nebo jsou odsouzeni za jiný trestný čin s nižší sazbou. Každý rok přitom dojde v České republice ke zhruba 12 000 znásilnění, ale pouze asi 600 případů je nahlášeno policii.
Více na stránkách kampaně Chce to souhlas a na webu Amnesty.
