V
reakci na toto rozhodnutí náměstek ředitele Amnesty pro Evropu Massimo Moratti
uvedl:
„Nutit
lidi, přičemž mnozí z nich jsou zranitelní, k přemístění se do narychlo
zřízeného tábora, aniž by jim byl zajištěn adekvátní přístup k vodě, hygienickému
zařízení či dostupné lékařské péči je nehumánní. Kvůli zvýšenému riziku infekce
jsou lidské životy vystavovány nebezpečí úmrtí, kterým by se dalo předejít.“
„Zadržování
lidí v potenciálně škodlivých podmínkách nelze z důvodu ochrany veřejného
zdraví ospravedlnit. V souvislosti s pandemií COVID-19 jsou úřady v Bosně
a Hercegovině odpovědné za řešení potřeb všech marginalizovaných skupin a
zajištění jejich humánních životních podmínek, včetně přístupu k vodě,
hygienickýmu zařízení či odpovídající lékařské péči pro všechny, včetně
migrantů a žadatelů o azyl.“
„Omezení
práv migrantů a žadatelů o azyl v souvislosti s veřejnou zdravotní situací
ohledně COVID-19 musí být v souladu se zákonem, nezbytné a přiměřené a
nemělo by diskriminovat ani ohrožovat již marginalizované skupiny. Tato
opatření však selhávají ve všech těchto ohledech.“
Pozadí situace
Tisíce
uprchlíků, migrantů a žadatelů o azyl, kteří se snaží dostat do Evropy, jsou v
současné době drženi v kantonu Una-Sana na severozápadě Bosny a Hercegoviny.
Zatímco v dočasných zařízeních spravovaných Mezinárodní organizací pro migraci
(IOM) je umístěno asi 4 100 osob, odhaduje se, že 3 000 lidí přespává
v opuštěných budovách nebo dokonce volně venku. Nyní jim hrozí přemístění do
tábora ve vesnici Lipa.
Po
vyhlášení mimořádných opatření, která mají zabránit šíření COVID-19 napříč
Bosnou a Hercegovinou, nařídily místní úřady v
kantonu Una-Sana přemístit tisíce uprchlíků, migrantů a žadatelů o azyl, kteří v současné
době na území kantonu přespávají, do dočasného tábora v obci Lipa.
V minulosti
v kantonu Una-Sana úřady neposkytovaly odpovídající ubytovací podmínky
uprchlíků a migrantů. Kontroverzní stanová
osada Vucjak postavená na bývalé skládce v blízkosti minového pole, které tam
je ještě z Bosenské války za nezávislost z let 1992–1995, byla na nátlak
významného počtu lidskoprávních skupin a mezinárodního společenství v prosinci konečně
uzavřena. Nacházelo se tam 600 lidí, kteří byli přesunuti jinam.
