V Norsku funguje systém sester, které se po narození
dítěte stávají průvodkyněmi rodičů. Pokud se u nemluvněte objeví jakákoli potíž,
jsou jim k dispozici. Na doporučení ambulantních lékařů pak mohou
v pozdějším věku skončit na klinice, kde se jim dostává všestranné péče.
„Děti se nechovají hlučně, agresivně nebo podivně proto, že
jsou špatné, ale kvůli nějakému traumatu, kterým prošly, a nyní zoufale hledají
pomoc,“ říká Johannessenová. Každý druhý dospělý včetně učitelů se
v takovém případě uchyluje k trestu a okřikování. Většinou marně.
Naopak pochopení traumatického stavu a snaha předcházet stresu má pozitivní
výsledky.
„Je vědecky prokázáno, že jedinec, který v dětství
zažil násilí, zneužívání, měl drogově závislé či velmi chudé rodiče, je
poznamenán ve svém psychickém i fyziologickém vývoji,“ uvedla norská
odbornice. Dodává, že dítě potřebuje k životu péči a pocit bezpečí stejně
jako vzduch: „Nejhorší je, když je rodič osoba, před níž by mělo být chráněno.“
Součástí láskyplné výchovy je také schopnost naučit dítě
seberegulaci, zvládání stresů a strachů. V pokročilejším věku s tím
bojuje hůř. Na takové žáky neplatí příkazy, aby seděli v klidu, nerušili a
vnímali probíranou látku. Soustředí-li se dítě třeba na to, aby neťukalo tužkou
o lavici, nebo se nehoupalo na židli, už není schopno vnímat výklad
učitele. „Cestou není křik a trest, ale náhradní aktivita, třeba hra s plastelínou,
kopání do gumy natažené mezi nohama židle nebo mačkání antistresového míčku,“
podělila se se svou zkušeností Bakkenová.
Důležité je i to, jak pedagog vypadá. Klidný a
přátelský obličej v dětech budí důvěru, zamračená tvář je naopak děsí.
Nepomáhá-li žádný z naznačených postupů, je třeba povolat odbornou pomoc.
„Takové děti musíme učit odolnosti proti stresu, pochopit, co ho spouští, a
v rámci prevence ho dávkovat,“ doporučuje psycholožka.
Podstatné je i to, že třeba dvanáctileté děti
s problematickým chováním mohou být emocionálně na úrovni sedmiletých a
kognitivně třeba tříletých. „Nesmíme je vystavovat situacím a úkolům, které
objektivně nejsou schopny řešit,“ upozornila Johannessenová.
Oborová spolupráce
Předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní
vzdělávání Klára Laurenčíková kvituje, že v připravované vzdělávací
Strategii 2030 se zdůrazňuje multioborový přístup.
V podkladovém materiálu se píše: „Dojde k posílení
kapacit a nástrojů, kterými školy mohou redukovat dopad rizikových faktorů
v rodinném prostředí žáků – tím máme na mysli jak služby školních
psychologů, bezplatného doučování, asistencí a zajištění pomoci
s vypracováním domácích úkolů, tak posílení meziresortní spolupráce –
propojení vzdělávání se sociálními a zdravotnickými službami a péčí
o duševní zdraví.“
Zdroj: Deník.cz
