Rok a půl po rozpuštění tábora v Calais je situace nadále kritická

Getty Images

Uběhl více než rok od doby, kdy francouzská vláda
rozhodla rozpustit migrantský tábor v Calais, přezdívaný také jako “džungle”. Nyní se však
ukazuje, že toto rozhodnutí
nepřineslo žádné reálné řešení. Do Calais se opět vrátilo okolo 900 uprchlíků a životní podmínky jsou
mnohem horší než dříve.

Po organizovaném rozpuštění tábora v
Calais na podzim roku 2016 byli uprchlíci přerozděleni do přijímacích center
v nejrůznějších částech Francie. Velká část z nich však nyní žije na
ulici. Obyvatelé “džungle” se přesunuli do okolních lokalit jako například Cherbourg, La Havre či Dieppe,
zatímco někteří z nich skončili v Paříži a Bruselu. Podle místní organizace L’Auberge des Migrants
se teď mnozí z nich stahují
zpět do Calais, kam přichází okolo 100 uprchlíků týdně. Značná část také přichází ze
sousedního Německa, které
již
není
vůči uprchlíkům tak vstřícné jako dříve. Ambiciozní
výroky francouzské
vlády o tom, že migrace mezi Francií a Velkou Británií byla
zcela zastavena, jsou tedy falešné. Současná situace bude zřejmě pokračovat do té doby, než Francie
s Británií naleznou společné dlouhodobé
řešení tohoto problému. Francouzský
prezident Emmanuel Macron například požaduje
reformu britsko-francouzské dohody Le Touquet tak, aby Británie přijímala větší počet uprchlíků a zároveň poskytla
Francii více finančních prostředků.

Odhady uvádějí, že v Calais nyní opět žije okolo
900 uprchlíků, kteří se neustále pokouší
dopravit  přes kanál La
Manche do Británie. Životní podmínky jsou mnohem horší než před rozpuštěním tohoto tábora; na místě je teď naprostá pustina.
Zatímco v původní „džungli“ byly k dispozici přístřešky i pitná voda,
tyto základní věci zde nyní
chybí a místní obyvatelé jsou zcela odkázáni na
pomoc dobrovolníků. Charitativním organizacím však práci stěžuje francouzská
policie. Dobrovolníci ze skupiny Help Refugees například uvádějí, že jim
bylo zakázáno rozdávat stany, aby nedošlo k vytvoření nového tábora.
Uprchlíci se tak musejí
ukrývat v přilehlých houštinách a křovích. Situaci také
stěžuje silný déšt, jelikož
na místě prší téměř každý den. Přístup francouzské vlády k
tomuto problému vyvolal i kritiku ze strany speciálního reportéra OSN
pro lidská práva migrantů
Felipe Moralese. Podle Moralese jsou životní podmínky tak
hrozivé, že se Francie dopouští porušování mezinárodní práva.

Fawad z Afghánistánu k současné situaci říká: “Spíme
v džungli
a do toho máme
spoustu problémů s
policií.
Zabavují nám všechno.
Stany, spacáky
i oblečení.“ Fawad uvádí, že místní migranti jsou neustále na útěku před francouzskými jednotkami,
protože se bojí, že budou zmláceni a zadrženi. Mezi obyvateli v Calais panuje strach z deportací na základě Dublinského systému. Ten
totiž umožňuje Francii přemístit migranty do země, kde jim byly poprvé sejmuty otisky
prstů. V některých případech dokonce hrozí navrácení do země původu; například Norsko v
současnosti uznává Afghánistán jako bezpečnou zemi, do které tak mohou být všichni
afghánští žadatelé o azyl deportováni.

Případy policejního násilí

Calais opakovaně navštěvuje
francouzská policie, aby zadržela migranty a převezla je do
detenčních center po celém území Francie. Důraz se zejména klade na uprchlické rodiny s dětmi, protože obrázky takovýchto případů pobuřují francouzskou
veřejnost. V rámci policejních zákroků je běžně používán pepřový sprej, plynové
granáty či obušky. Oblíbenou strategií je překvapit
uprchlíky během noci, když
všichni spí. Nedávná zpráva francouzské
policie identifikovala mnoho případů, kdy
policie použila nepřiměřenou sílu během zákroků proti migrantům. Human Rights Watch již v minulosti kritizovala časté používání chemických sprejů, a to i
proti dětem.

AFP/Getty Images

Ohroženy jsou zejména děti

Tou nejzranitelnější skupinou
jsou uprchlické děti bez doprovodu
rodičů. Kvůli zmatkům během likvidování džungle v Calais se nepodařilo francouzským pracovníkům
zajistit pro tyto děti náhradní ubytování. Velkým problémem byl také
registrační proces, během něhož byl věk dětí v mnohých případech
určen pouze na základě fyzického zjevu. Toto opatření postihlo paradoxně i ty děti, které měly
identifikační dokumenty. Těm, kteří byli kvalifikováni jako starší
18 let, již nebylo umožněno
zpochybnit toto rozhodnutí.

Na nátlak francouzské vlády přijala
Velká Británie okolo 750 registrovaných dětí bez doprovodu a to hned po rozpuštění tábora. V únoru 2017
však na základě rozhodnutí
ministra pro imigraci Roberta Goodwilla byl tento systém ukončen.
Britská organizace Bar Human Rights Committee tento krok kritizuje, jelikož je v
rozporu s Dublinskou dohodou, která neuvádí žádný konkrétní limit počtu přerozdělených dětí. Vládní rozhodnutí porušuje i
stanovisko Britského parlamentu, který se již dříve zavázal přijmout 3 000 uprchlických dětí. Nadějí do
budoucna je nedávný slib britské
vlády při příležitosti Macronovy návštěvy Velké Británie; kabinet Theresy Mayové přislíbil převzít více dětských uprchlíků z
Calais.

V současnosti se v Calais a dalších francouzských
oblastech nachází okolo 4 000 dětí bez doprovodu. Většina z nich se snaží dostat do Británie, kde na ně v mnohých případech čekají příbuzní. Tyto děti se tak
často stávají obětmi překupníků a převaděčských gangů. Tato hrozivá
situace panuje i přesto, že francouzská a britská vláda mají povinnost na základě mezinárodního práva jednat v nejlepším zájmu těchto dětí a zajistit jejich bezpečí. Vzhledem k těmto
okolnostem je nezbytné, aby britská
vláda dodržela svůj slib a převzala další
uprchlické děti.

(Zdroj: https://www.theguardian.com/world/2017/oct/23/calais-refugees-year-after-razing-of-camp;
https://www.independent.co.uk/news/world/europe/calais-refugees-living-conditions-france-dunkirk-un-warning-jungle-migrant-crisis-latest-a8288516.html;
https://www.express.co.uk/news/world/905739/migrant-crisis-france-calais-refugees-emmanuel-macron)

Autor: Jan Voborský, stážista advokačního oddělení AI ČR