9. května 2018
Migrace
EU

Evropský systém uprchlických kvót skončil. Nahradí ho Dublin IV?

Relokační mechanismus skončil, ale počet uprchlíků putujících do Evropy se má během letních měsíců opět zvýšit. Navzdory politickým slibům je nový evropský azylový systém, tzv. Dublin IV, na mrtvém bodě. Kvůli nedodržení uprchlických kvót navíc čeká Českou republiku soudní spor s Evropskou komisí, který může vyústit v udělení značné pokuty.

Reuters, Alkis Konstantinidis

Po dvou letech svého fungování skončil v září 2017
systém Evropské
unie pro přerozdělování uprchlíků. Tento dočasný mechanismus
měl Itálii a Řecku ulehčit přijímání velkého počtu žadatelů o azyl. Vzhledem k přetížení italského a řeckého imigračního systému
prosadila Rada Evropské
unie v září 2015 systém kvót, které měly členské země do dvou
let naplnit. Kvóty byly vytvořeny jednotlivě
pro každý stát na základě několika faktorů, jako je například počet
obyvatel, výše hrubého domácího produktu či míra nezaměstnanosti. Česká republika měla přijmout 2 691 uprchlíků registrovaných na italském a řeckému území. Konečný výsledek
tohoto systému však není zdaleka tak lichotivý. Z celkového počtu 120
tisíc žadatelů o azyl bylo ke dnešnímu dni přemístěno méně než 30 %. Maďarsko a Polsko
celý systém otevřeně bojkotovaly
a Česká republika převzala pouhých 12 uprchlíků za celé dva roky. Pouze Malta jako jediný evropský stát splnila svoje závazky. Ačkoliv
tento systém skončil již v září 2017, někteří uprchlíci byli přerozděleni ještě během ledna současného roku. Na přerozdělení podle evropského systému mají totiž nárok i ti, kteří
dorazili k evropským břehům ještě v září 2017 a to i přesto, že po skončení systému uvízli na několik měsíců v Řecku či Itálii.

Přispěly tedy evropské kvóty k řešení uprchlické krize?
Amnesty International tento systém v minulosti kritizovala proto, že se týkal pouze
uprchlíků ze zemí, jejichž obyvatelé mají statisticky vysokou úspěšnost žádostí o azyl. V praxi tak byli přerozděleni zejména uprchlíci ze Sýrie a
Eritreje a na ostatní
se zapomnělo. Ačkoliv tento systém nebyl správně nastaven,
jednalo se o první
významný krok k evropské
spolupráci na poli azylové politiky. Přes svoje
nedostatky byl totiž
relokační mechanismus jedinou legální možností, jak opustit
hrozivé životní podmínky na řeckých ostrovech či v italských hotspotech.

Česká republika čelí žalobě před Soudním dvorem

Česká vláda se kvůli své odmítavé pozici dostala do sporu s Evropskou komisí. Vláda
Bohuslava Sobotky v červnu 2017 vydala prohlášení, kterým ukončila svoji účast v evropském relokačním systému, a to
na základě údajných bezpečnostních rizik a celkové nefunkčnosti tohoto mechanismu. Evropská komise
na to v červenci reagovala ve svém odůvodněném stanovisku, ve kterém obvinila Českou
republiku z porušení členských závazků. Česká vláda totiž přestala pravidelně
zveřejňovat počet volných kapacit pro uprchlíky, ačkoliv ji k tomu článek 5
rozhodnutí Rady EU č. 2015/1601 zavazuje. V prosinci minulého roku vyústil celý spor v
podání žaloby na Českou republiku před Soudním dvorem Evropské unie. Slyšení ohledně údajného porušení uprchlických kvót by mělo proběhnout ke
konci roku 2018 a k celé
věci se následně vyjádří generální advokát Soudního dvora. České republice hrozí
jednorázová pokuta ve výši stovek milionů korun
nebo fixní částka za každý den až do doby, kdy česká vláda přistoupí k plnění svých závazků. Místopředseda Evropské
komise Franz Timmermans však naznačil, že by
soudní řízení mohlo být pozastaveno v případě, že by Česká republika změnila svůj přístup
krelokačnímu systému.

Techspot.com

Evropský soudní dvůr již jednou rozhodl ve prospěch uprchlických kvót, a to v
září 2017 ve sporu Maďarska a Polska s Evropskou komisí. Tyto členské státy napadly systém na základě toho, že měl být schválen běžnou evropskou
legislativní procedurou. Jinými slovy, rozhodnutí Rady EU mělo být schváleno
Evropským parlamentem, který by mimo jiné zvážil i
stanoviska národních parlamentů
členských zemí. Evropský soud však tento
argument zamítl a prohlásil, že rozhodnutí
Rady EU bylo vzhledem ke krizové situaci v roce
2015 oprávněné. Ve světle tohoto rozhodnutí tak Česká republika nemá ve svém sporu s
Evropskou komisí příliš velkou šanci na úspěch. Je však otázkou, zda-li se po brexitu najde politická vůle
potrestat členský stát za nedodržení opatření, proti kterému tento stát navíc otevřeně vystupoval. Případná pokuta, kterou by Česká republika musela uhradit, by totiž posloužila českým
populistům varujícím před diktaturou Bruselu. Premiér v demisi Andrej Babiš se pokusil celou
situaci zmírnit, když
v prosinci 2017 spolu s ostatními lídry zemí Vyšegrádské čtyřky nabídl
Evropské unii 35 milionů
Euro na zlepšení ochrany libyjské hranice.

Bude schválen Dublin IV?

Když Evropská komise v roce 2015 prosadila vytvoření dvouletého systému
uprchlických kvót, byla současně navržena i stálá verze evropského azylového systému. Jedná se o balíček reforem dublinského systému (tzv. nařízení Dublin
III č. 604/2013), o kterém se v současnosti diskutuje
na půdě Rady Evropské
unie a který by mohl být schválen již tento
rok pod názvem Dublin IV. Téma uprchlických kvót je však
natolik kontroverzní, že se názory evropských států na podobu nového systému značně rozcházejí. Hlavní výhodou Dublinu IV by bylo ulehčení situace členským zemím nacházejícím se na
hranici Evropy, jako je například Itálie a Řecko. Současný systém je totiž zavazuje
k tomu, aby zahájily řízení o udělení azylu se všemi příchozími migranty, což
při velkém počtu příchozích může způsobit značné přetížení státního aparátu. Podle Dublinu IV by se od určité úrovně vyčerpání státní kapacity aktivoval relokační mechanismus,
díky němuž by nově příchozí migranti byli nejprve přemístěni do ostatních evropských zemí, kde by
mohli zažádat o mezinárodní ochranu.

AFP PHOTO / EUROPEAN COUNCIL PRESS SERVICE

Některé evropské země jako například Maďarsko
jsou však silně proti relokaci na základě kvót a tak se v současnosti hovoří o třístupňovém modelu,
který by zahrnoval kvótový systém pouze v případě zvýšení počtu příchozích migrantů. Existují
však i další
otázky, na které
evropští představitelé nedokáží najít společnou odpověď. Zatímco
Evropský parlament prosazuje, aby byl podle nového systému přerozdělen každý žadatel
o azyl, reprezentanti členských států v Radě EU bojují za relokaci pouze těch migrantů, kteří přicházejí ze zemí s
vysokou mírou úspěšnosti žádostí o azyl. Není
tedy jasné, jestli se podaří Dublin IV schválit ještě během
tohoto roku, a to i přes nedávný slib evropských politiků
přijít s novým řešením již v červnu 2018. Očekává se totiž, že s příchodem letních měsíců se počet migrantů
putujících k evropským břehům opět zvýší.
Bulharská vláda, která předsedá Radě EU, v současnosti organizuje spolupráci vládních expertů, která by měla dovést evropské politiky ke
kompromisnímu řešení. Jisté však je, že nová podoba evropského azylového systému bude muset být schválena jednomyslně. Česká republika tak bude mít možnost celý návrh vetovat skrze své zastoupení v Radě EU.