“Tragická neschopnost
mezinárodního společenství podniknout konkrétní kroky k ochraně
syrských obyvatel umožnila stranám
konfliktu, a to zejména syrské vládě, aby beztrestně
páchaly válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, a to mnohdy za pomoci zahraničních velmocí jako je
Rusko. Každým rokem docházíme k závěru, že již není možné, aby místní obyvatelé strádali ještě více, ale každý rok nás aktéři syrského konfliktu přesvědčí o opaku,” uvedl Lynn Maalouf, vedoucí oddělení pro výzkum Blízkého východu.
“Právě teď se ve východní Ghútě nachází okolo
400 000 mužů, žen a dětí, kteří již šest let žijí obklíčeni vládními jednotkami, jež se je snaží vyhladovět a za
pomoci Ruska oblast bombardují, aniž by rozlišovaly mezi nepřátelskými
jednotkami a neozbrojenými civilisty. Jen za poslední dva měsíce zde zahynulo více než 600
civilistů. Když syrská vláda za pomoci stejné taktiky zničila východní Aleppo,
mezinárodní společenství prohlásilo, že se takové
zákroky již nesmí opakovat. Přesto se historie opakuje. Ozbrojené opoziční skupiny
se mstí ostřelováním dvou vesnic v Idlebu, který obléhají od roku 2014. V Afrinu byly stovky syrských Kurdů nuceny
uprchnout před útoky turecké
vlády a ozbrojených rebelů, kteří se pokoušejí dobýt město.”
„Rezoluce
Rady bezpečnosti OSN byly opakovaně porušeny syrskou vládou i dalšími
stranami konfliktu. Tato praxe musí skončit. Rada bezpečnosti musí vynutit
dodržování svých rezolucí, které volají po ukončení nezákonného obléhání a útoků. Dále by rada měla vyslat
jasný signál, že ti, kteří jsou odpovědní za válečné zločiny a zločiny proti
lidskosti, se budou zpovídat ze svých činů, a to skrze předání celé situace prokurátorovi Mezinárodního trestního soudu.”
Amnesty International vyzývá všechny aktéry konfliktu, aby
se neprodleně podřídili svým povinnostem dle mezinárodního práva a aby poskytli bezpečný průchod
syrským obyvatelům prchajícím z této oblasti a zároveň také zajistili volný
přístup humanitární pomoci.
Obyvatelé
východní Ghúty: “Smrt nás pronásleduje,
ať jdeme kamkoliv”
Od 18. února vystupňovala syrská
vláda a Rusko bombardování východní Ghúty. Tyto útoky byly namířeny na
civilisty i civilní
infrastrukturu, včetně nemocnic a škol. V posledních dnech
došlo k postupu vládních složek, jehož důsledkem byl rozdělen region východní Ghúty na tři izolované
oblasti. Tím se zhoršily životní podmínky
civilistů, kteří jsou nyní uvězněni v přeplněných podzemních úkrytech a nemají přístup k jídlu, vodě a dennímu světlu.
V rozhovoru pro Amnesty International vyjádřil jeden
z obyvatelů Dúmy ve východní Ghútě své znepokojení
s vládním zátahem na pšeničná pole,
která představují stěžejní zdroj potravy pro místní obyvatele.
“Syrská vláda ví dobře, co dělá. Ví, že jsme
doteď přežívali díky úrodě, kterou jsme mohli sklízet, hlavně pšenici.
Nejhorší na tom všem je, že pole jsou teď
plná
pšenice. Museli jsme počkat se sklizní do dubna, ale
jediný, kdo z toho teď
bude mít užitek, je vláda.”
Tento muž také vyjádřil své opovržení nad slibem syrské
vlády zřídit humanitární koridory, které
by umožnily místním obyvatelům utéci do
bezpečí.
“Už od počátku to
byla fraška. Opravdu si myslí, že jim budeme věřit, že nás vláda ochrání? Stejná vláda, která nás ostřelovala,
nás má teď chránit?”
Zdravotnický
záchranář sdělil Amnesty International, že on a jeho kolegové byli kvůli leteckým úderům nuceni
ukrývat se v podzemí. Uběhly celé tři dny, než
mohli opět vylézt na povrch a pokračovat v jejich práci, jakou
je například pohřbívání mrtvých.
Záchranář také uvedl, že jeho žena a dcera se schovávaly během posledních tří týdnů ve sklepním úkrytu ve východní Ghútě. “Kvůli těžkému bombardování neviděly žádné denní světlo. Podzemní
úkryty jsou přeplněné a spousta dětí tam omdlévá z důvodu
nedostatku kyslíku a světla i kvůli přítomnosti chorob. Situace je velmi tragická.”
Vedoucí nemocnice v Dúmě sdělil Amnesty International, že mnoho pacientů bylo odříznuto od
lékařské pomoci, včetně jedné ženy s poruchou ledvin, která zemřela během čekání na pomoc.
“Zemřela opuštěná vposteli.
Bylo jí okolo čtyřiceti let. Zemřela, protože jsme neměli dost léků a konvoj dorazil příliš pozdě,” uvedl vedoucí nemocnice.
Humanitární pracovnice, která
se doteď skrývala spolu s desítkou rodin v
Idlibu, nám popsala otřesné podmínky, kterým musejí čelit.
“Spíme na
betonu. Nejsou tu žádná okna. Žádný čerstvý vzduch. Žádná voda. Vůbec žádná hygiena. Je to hrozné. Poslouchám, jak tu lidé kašlou, zejména děti. Mě a mojí dvouletou
dceru trápí dušnost. Nejdříve jsme tu měli jednu nádrž s kyslíkem, ale už
jí
nemáme. Přicházejí sem další rodiny. Kvůli nedostatečnému prostoru tu nemůžeme spát všichni najednou, takže se musíme střídat.”
Podobně jako mnoho Syřanů, i tato humanitární pracovnice vyjádřila nedůvěru vůči syrské vládě.
“Slyšíme zvěsti o případném usmíření, ale to
se nemůže nikdy stát. Vláda nás nesnáší. Jestli se vládní jednotky dostanou do východní Ghúty, zadrží mého muže jen proto, že je to muž, i kdyby
nebyl jedním z bojovníků. Vezmou ho a donutí ho, aby bojoval v armádě. Smrt nás pronásleduje,
ať jdeme kamkoliv. Nikde pro nás není bezpečno. Ani v Idlibu, ani kdekoliv ve východní Ghútě.”
Pozadí:
Amnesty International dokumentuje porušování lidských práv v Sýrii od počátku
krize v roce 2011. Upozornila například na kritickou situaci těch, kteří násilně zmizeli
ve vládním vězení, a také na vládní strategii v obléhaných oblastech, které se vládní jednotky pokouší vyhladovět.
Do dnešního dne zahynulo v Sýrii přes 400 000 lidí, mnoho dalších bylo
zraněno a 5,6 milionů
uprchlíků jsou rozptýleni po světě. Přes 75 000
obyvatel se stalo obětí násilného zmizení
pod taktovkou syrské vlády a více než 8 000 lidí bylo uneseno
ozbrojenými opozičními skupinami a také ozbrojenou jednotkou vystupující pod jménem Islámský stát.
