1. Někteří lidé, kteří byli donuceni se do země
vrátit, byli zabiti
Sadeqa
nám řekla, že její manžel Hadi, zmizel jen několik měsíců poté, co je Norsko
přinutilo odejít. Později zjistila, že byl zabit. Nyní se její rodina bojí
zajít i na jeho hrob. Víme však, že tento příběh není výjimečný: Afghánci jsou
nuceni vládami Norska, Nizozemska, Švédska a Německa k návratu do země, kde jim
hrozí zabití, zranění bombovými útoky či život v neustálém strachu.
2. Konflikt v Afghánistánu se zhoršuje
V zemi
nadále probíhají časté boje mezi provládními silami a „protivládními složkami”,
které zahrnují hnutí Taliban a skupinu tzv. Islámského státu. V zemi působí
více než 20 ozbrojených skupin. Dle odborníků se situace pro civilisty od roku
2015 zhoršila.
3. Rok 2016 byl nejnebezpečnějším rokem
Až
neuvěřitelných 11 418 civilistů bylo minulý rok dle Asistenční mise při OSN
(dále jen jako „UNAMA”),
zabito nebo zraněno. To je zhruba stejně, jako kdyby byli zabiti nebo zraněni
cestující v plně obsazených 127 vagónech. Ale i přes stále narůstající násilí
nutí evropské země stále více lidí k návratu do Afghánistánu – včetně skoro 10 000 lidí v roce 2016.
„Pošlete Sylvi do Kábulu” stojí na jedné z cedulí, které vytvořili studenti jedné z norských středních škol. Ta míří na norskou ministryni spravedlnosti, národní bezpečnosti, imigrace a integrace – Sylvi Listhaug, která hrozí deportováním jejich spolužačky Taibeh Abbasi (vpravo dole), © Amnesty International.
4. Rok 2017 byl stejně smrtelným jako rok 2016
1 662
civilistů bylo zabito a 3 581 bylo dle OSN zraněno jen v prvních šesti měsících
roku 2017. Většina z těchto lidí byla zraněna protivládními složkami, jež
používají improvizované výbušniny, jako například sebevražedné bomby. Více
civilistů bylo při těchto útocích zabito nebo zraněno jen ve zmíněné první
polovině roku 2017 než v kterémkoliv jiném šestiměsíčním období od roku 2009,
kdy je začala OSN systematicky dokumentovat.
5. Afghánistán je nebezpečný zejména pro ženy a děti
Většina z
těch, kteří byli v roce 2016 zraněni, byly podle OSN ženy a děti. Byl to také
rok, kdy byl zaznamenán nejvyšší počet zraněných dětí od roku 2009, kdy se
začaly tyto statistiky vést.
6. Nikde není bezpečno
Mnoho
vlád v Evropě, včetně norské, zastává názor, že Kábul je bezpečný. Ten je však
ve skutečnosti nejnebezpečnějčím místem pro civilisty v Afghánistánu. V roce
2016 bylo totiž 19 % obětí z civilistů právě v provincii Kábul, jak uvádí
UNAMA. Výzkum také uvádí, že lidé jsou v ohrožení konfliktem v celé zemi – to
je fakt doložený Generálním tajemníkem OSN, státními orgány USA, mezinárodními
nevládními organizacemi a afghánskými vládními představiteli.
Afghánská policie se střetává s demonstranty během protestu, který následoval tragickému bombovému útoku v Kábulu, 2. června 2017, © Amnesty International
7. Pronásledování je časté
Pronásledování
je v EU a mezinárodním právu definováno jako „závažné porušování základních
lidských práv” založené na rase, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité
sociální skupině nebo politickém názoru. Lidé na všech stranách konfliktu jsou
zabíjeni, civilisté jsou také napadáni, je jim vyhrožováno a jsou vydíráni. Je
velmi vzácné, aby se obětem nebo jejich rodinám dostalo spravedlnosti.
8. Akutní humanitární krize
Tu
dokonce potvrzuje i Evropská Komise. Dle OSN má více než 9 milionů Afghánců
přístup k minimální nebo žádné lékařské péčí. Dětská a mateřská úmrtnost
patří k nejvyšším na světě. 1,6 milionu lidí hladoví každý den. Situaci
zhoršuje fakt, že 2 miliony lidí je vnitřními uprchlíky – to zahrnuje i lidi,
kteří byli evropskými vládami donuceni k návratu do země.
9. Je nelegální nutit lidi k návratu zpět do
nebezpečí
Mezinárodní
právo v souladu s Mezinárodní deklarací o lidských právech stanoví, že každý,
kdo opustí svoji zemi, má právo požádat o azyl a v případě odůvodněné žádosti požívat
následně ochrany z důvodu pronásledování. Existuje také závazný mezinárodní
princip „non-refoulement”, který stanoví, že lidé nesmějí být vraceni do zemí,
kde jim hrozí závažné porušování lidských práv či riziko smrti. Evropské země
tento princip bezohledně porušují tím, že nutí k návratu do zemí, kde jsou lidé
v nebezpečí a hrozí, že budou jejich lidská práva porušována.
Jako
jedna z nejbohatších světových demokracií by mělo být Norsko příkladem pro
ostatní vlády a v praxi dodržovat to, co hlásá o lidských právech, místo
toho, aby vystavovalo mladistvé nebezpečí. Připojte se k nám: Prosím, sdělte
Norsku, aby přestalo nutit lidi, jako studentku střední školy Taibeh Abbasi, k
návratu do Afghánistánu – podepište naši petici.
Odkaz na petici zde.
