© Amnesty International
Výzkumná zpráva ‘Temná síť libyjských
tajných dohod‘ ukazuje, jak evropské vlády aktivně podporují sofistikovaný
systém týrání a vykořisťování uprchlíků a migrantů libyjskou pobřežní stráží, zadržujícími
úřady a převaděči tak, aby zabránili lidem v cestách přes Středozemní
moře.
„Uprchlíci a migranti, kteří
uvízli v Libyi a jsou jich stovky tisíc, jsou vydáni napospas lybijským
úřadům, milicím, ozbrojeným skupinám a převaděčům, kteří často kvůli finančním
ziskům spolupracují. Desítky tisíc jsou
na neurčitě dlouhou dobu drženi v přeplněných detenčních zařízeních, kde je
systematicky týrají,“ řekl John Dalhuisen, ředitel
Amnesty International pro Evropu.
„Nejenže jsou si evropské
vlády tohoto týrání plně vědomy, ale svou aktivní podporou libyjských úřadů
v zabraňování cest přes moře a v zadržování lidí v Libyi, se
stávají spolupachateli těchto zločinů.“
Politika zadržování
Od konce roku 2016 zavedly členské státy EU, především Itálie, řadu
opatření s cílem o uzavření migrační trasy z Libye přes Středomoří, bez
ohledu na důsledky pro ty, kteří uvízli na libyjském území, kde zákony neplatí.
Tato spolupráce s libyjskými aktéry
má tříprvkový přístup.
Zaprvé se zavázaly poskytovat technickou podporu Libyjskému oddělení boje
proti ilegální migraci (DCIM), které provozuje detenční střediska, kde jsou
uprchlíci a migranti svévolně a na neurčitou dobu zadržováni a běžně jsou
vystavováni hrubému porušování lidských práv, včetně mučení.
Zadruhé poskytly Libyjské pobřežní hlídce výcvik a vybavení včetně lodí a
technickou i jinou podporu a umožnily jim tak zastavovat lidi na moři.
Zatřetí uzavřely dohody s libyjskými úřady a vůdci kmenů a ozbrojených
skupin, aby je přiměly skončit s pašováním lidí a zvýšit kontrolu na jižních
hranicích země.
Zadržování, vydírání a vykořisťování
migrantů
Kriminalizace nelegálního vstupu do země podle libyjských zákonů, spolu
s absencí jakékoliv legislativy či praktických opatření na ochranu
žadatelů o azyl a obětí obchodování, vyústilo v masové, svévolné
zadržování na neurčitou dobu, které se tak v zemi stalo základním
způsobem, jak se vypořádávat s migrací.
Uprchlíci a migranti zastaveni libyjskou pobřežní hlídkou jsou posíláni do
detenčních center DCIM, kde jsou vystaveni otřesnému zacházení. Až 20 000
lidí je nyní v těchto přeplněných a nehygienických zadržovacích
střediscích. Migranti a uprchlíci, kteří mluvili s Amnesty International,
popisují, jakému násilí čelili či byli svědky, patří sem svévolné zadržování,
mučení, nucená práce, vydírání, nezákonné zabíjení, a to jak ze strany úřadů,
převaděčů a ozbrojených skupin, tak i milicí.
Desítky migrantů a uprchlíků popisovaly, jak zničující je kruh
vykořisťování, do kterého je uvrhá dohoda mezi dozorci, převaděči a libyjskou
pobřežní hlídkou. Dozorci ze zadržovacích středisek je mučí, aby z nich
vymohli peníze. Pokud jsou schopni zaplatit, propustí je. Mohou tak být i
předáni převaděčům, kteří ve spolupráci s Libyjskou pobřežní hlídkou
zajistí jejich odchod z Libye. Domluvy mezi Libyjskou pobřežní hlídkou a
převaděči jsou signalizovány označením na lodích, které tak lodím zajistí, že
mohou plout libyjskými vodami bez zastavení. Jsou známy i případy, kdy pobřežní
hlídka doprovázela lodě do mezinárodních vod.
Je sice nejasné, kolik členů libyjské pobřežní hlídky spolupracuje
s převaděči, jisté ale je, že během let 2016 a 2017 navýšila díky podpoře
od členských států EU libyjská pobřežní hlídka svou kapacitu a zvýšila tak
počet akcí, které přivádějí migranty zpět do Libye. Zatím bylo v roce 2017
libyjskou pobřežní hlídkou zastaveno 19 452 osob, které pak byly ihned
přesunuty do zadržovacích středisek, kde je běžné jejich týrání.
Jeden muž z Gambie, který byl zadržen na tři měsíce, sdělil Amnesty
International, že ho v zadržovacím centru bili a nechali hladovět: „Bili mě gumovou hadicí, protože chtěli za mé
propuštění peníze. Během bití zavolají rodině, aby rodina poslala peníze.“ Když
rodina zaplatila výkupné, přiřazený řidič ho dovezl do Tripolisu a chtěl další
peníze. „Musel jsem s ním zůstat,
dokud jsem mu vše nesplatil, jinak by mě prodal.“
„Jedním ze způsobů, jak
zlepšit osud uprchlíků a žadatelů o azyl ve střediscích DCIM, by byl, kdyby libyjské
úřady oficiálně uznaly mandát UNHCR, podepsaly Úmluvu o uprchlících a přijaly
zákon o azylu,“ říká John Dalhuisen.
Libyjská pobřežní hlídka
ohrožuje životy a zastrašuje nevládní organizace
VIDEO: Evropské vlády se podílejí na týrání uprchlíků a migrantů v Libyi
Je známo, že zástupci libyjské pobřežní hlídky spolupracují se sítí převaděčů a používají hrozby
a násilí vůči uprchlíkům a migrantům na lodích v nesnázích.
Filmový záznam, fotky a doklady, které procházela Amnesty International,
ukazují, že loď věnovaná Itálií v dubnu 2017, Ras Jadir, byla
použita pobřežní hlídkou během otřesného případu z 6. listopadu 2017, kdy
její nedbalé jednání přispělo k utonutí 50 lidí.
Nedaleká NGO vyslala ze své lodi, Sea-Watch 3, záchranné čluny a snažila se
topící se zachránit, ale filmový záznam ukazuje, že po nich z lodi Ras Jadir házeli různé předměty, aby je
přinutili se vzdálit. Na záznamu je také zachyceno, jak migranty na Ras Jadir bijí lany, a jak se další
snaží skočit do vody a dostat se k záchranným člunům.
Nedbalé a nebezpečné chovánílLibyjské pobřežní hlídky bylo sice zachyceno
již dříve, toto je však patrně poprvé, kdy bylo dokázáno, že k takovému
případu byla použita loď poskytnutá evropskou vládou.
„Podporou libyjských úřadů v zadržování
lidí v Libyi bez toho, aby se musely libyjské úřady vypořádat
s endemickým zneužíváním uprchlíků a migrantů či uznat, že uprchlíci vůbec
existují, ukazují evropské vlády, kde leží jejich priority – tedy
v uzavření trasy přes centrální Středomoří, s mizivým ohledem na
utrpení, které to působí,“ odsoudil jednání
evropských států John Dalhuisen.
„Evropské vlády musí
přehodnotit svou spolupráci s Libyí ohledně migrace a umožnit nejzranitelnějším
lidem dostat se do Evropy legálními cestami, včetně přesídlení desítek tisíc nejzranitelnějších
uprchlíků. Musí trvat na tom, aby libyjské úřady ukončily politiku a praxi
svévolného zatýkání a zadržování uprchlíků a migrantů, okamžitě propustily
cizince držené v zadržovacích střediscích a povolila Úřadu Vysokého komisaře
pro uprchlíky bez omezení pracovat.“
POZADÍ
Itálie věnovala libyjským úřadům Ras
Jadir během dvou ceremonií – první proběhla v přístavu Gaeta (Itálie)
21. dubna 2017 a druhá v přístavu Abu Sittah (Libye) 15. května 2017. Loď
je zřetelně zobrazená ve videích z těchto akcí, kde je přítomný i italský
ministr vnitra Marco Minniti.
Na konci září 2017 zaznamenala Mezinárodní organizace pro migraci v Libyi
416 556 migrantů, z nichž 60 % je ze subsaharské Afriky, 32 %
z jiných severoafrických zemí a okolo 7 % z Asie a Blízkého východu. Data
UNHCR ukazují, že 1. prosince 2017 bylo v Libyi zaregistrovaných jako uprchlíci
či žadatelé o azyl 44 306 lidí. Reálné číslo je bezpochyby daleko vyšší.
