Na první
pohled návštěvníka zaujme malá modrá budova, které také zdejší neřeknou jinak
než modrá škola. Tato malotřídka je zřizována městem a její unikátnost tkví v
tom, že kombinuje nejrůznější metody učení a razí otevřený inkluzivní přístup
vůči žákům i rodičům. Stačí otevřít vchodové dveře a člověka upoutá množství
barevných obrázků na stěnách, fotky dětí či cestovatelské deníky z celého
světa; na schodech jsou v barevném provedení vylepena čísla a písmena s popisky
v angličtině.
Každé ráno
začíná společným velkým kruhem, kdy se všechny děti a učitelé sejdou společně v
tělocvičně. Děti sedí společně s učiteli na polštářcích na zemi. Pozdraví se a
zhodnotí, co zažili v posledních dnech. Dneska mají narozeniny dva kluci, tak
jim všichni písničkou popřejí hodně zdraví a nakonec dostanou i hobla. Děti
sdílejí, co je nejvíc ve škole baví, a jejich schopnost samostatně vyjádřit
svůj názor, respektovat se vzájemně a neskákat si do řeči opravdu
udivuje. „Nejvíce mě baví, že můžeme ve škole hlasovat“, říká jedna
žačka. Po dvaceti minutách se rozprchnou do svých tříd na vyučování.
Paní
ředitelka Radoslava Renzová nám v soukromí vypráví, že její začátky ve škole
nebyly jednoduché. „Museli jsme na svou stranu získat především rodiče.
Vyžaduje to mnohdy komunikovat empaticky. Znamená to někdy i zajít k rodičům
domů, vypít s nimi kafe a probrat jejich problémy,“ říká Radoslava Renzová.
Tento individuální přístup se rozběhl s příchodem nových učitelů. „Nejdříve
jsme byli bráni jako vyloženě romská škola. Postupně si nás začaly rodiny samy
vyhledávat, až máme dnes naplněnou kapacitu. Dnes k nám jezdí děti i z 20
kilometrů vzdálených obcí“, vysvětluje s nadšením paní ředitelka.
Děti, rodiče
a učitelé se scházejí v průběhu roku na společných akcích, jako jsou noci s
Andersenem, zahradní slavnosti, divadelní představení připravené dětmi,
návštěvy Seniorcentra atd. Někteří rodiče se přidají ke svým dětem i na
zahraniční exkurzi do Británie. Paní ředitelka prozrazuje, že učitelé se
pravidelně školí, mají supervize a neustále na sobě pracují.
Ve třídách
děti postupují například podle metody profesora Hejného nebo Feuersteinovy
metody, která u nich rozvíjí kognitivní funkce. Pedagogové jsou proškoleni v
metodě Respektovat a být respektován. „Respektovat“ znamená opustit mocenský,
manipulativní přístup ve výchově a vzdělávání a vymezovat tolik potřebné
hranice jinými, respektujícími a přitom účinnými způsoby. Značnou roli zde
hraje příprava v mateřské škole, které je součástí základní školy, a kde se
děti pomocí her učí procvičovat jemnou a hrubou motoriku, učí se spolupracovat
s ostatními v kolektivu a pěstovat tvořivost.
V hodině
angličtiny na základní škole si děti střídavě povídají, poslouchají rodilého
mluvčího z rádia a čtou si o aktuálních zajímavostech. Každé dítě má svou
složku, kam zakládá všechny své výtvory. Na konci školního roku každé dítě
portfolio od třídního učitele dostává s sebou domů. V žákovské knížce se
vyjímají pravidla chování, na jejichž přípravě se žáci sami podíleli a nakonec
si je i sami vypsali. Jsou tak všem denně na očích. Děti si samy píší slovní
hodnocení a dostávají jej současně od učitele. Rodičům dává signál, jakou látku
jejich ratolesti probrali, v čem vynikají a kde mají ještě prostor pro
zlepšení. Hodnocení učitel adresuje přímo žákovi jako dopis.
Lačnovské
základní škole se úspěšně daří pěstovat v dětech schopnost jednat samostatně a
zodpovědně. Učí je dávat a přijímat zpětnou vazbu, respektovat druhé lidi a
obhajovat vlastní názor. To jsou dovednosti, jež jsou v dnešním světě
velmi potřebné.
Zdroj: HateFree
