Berta
Cáceresová, přední ochránkyně životního prostředí, byla 2. března 2016 ve svém
domě zavražděna, když se skupina ozbrojených mužů vloupala do jejího domu a
zastřelila ji. Útok očividně souvisel s její činností v oblasti
lidských práv. Tento případ poukazuje na obrovské problémy, jimž jsou
vystavováni ti, kteří v Hondurasu brání životní prostředí a právo na půdu.
Cáceresová v roce 1993 spoluzaložila Národní výbor lidových a domorodých
organizací v Hondurasu (COPINH) a neúnavně bojovala za práva původního
kmene Lenca.
V letech
2013 až 2015 protestovali členové COPINH proti společnosti Desarrollos
Energéticos (DESA), která stála za projektem hydroelektrické přehrady Agua
Zarca. Berta Cáceresová a její kolegové z COPINH se stali terčem řady
útoků a výhružek ze strany orgánů a nestátních subjektů, kteří jejich činnost
považovali za hrozbu svým obchodním zájmům.
V roce
2009 přijala Meziamerická komise pro lidská práva (IACHR) předběžná opatření na
ochranu Berty Cáceresové, ale honduraské úřady je nevzaly za své.
V listopadu roku 2015 byla minimálně třikrát střelena, když se nacházela
ve vozidle COPINH; dále byla podrobována dohledu, hrozbám únosu, vyhrožováno
bylo jejím dětem, čelila útokům, násilným prohlídkám, kriminalizaci své práce
s cílem umlčet a odradit ji a ostatní od práce.
Zastrašování
Bertiny komunity však nekončí její vraždou. Mezi 3. a 12. březnem 2016 byla
její rodina, kolegové a členové dalších národních a mezinárodních organizací na
mezinárodním setkání původního obyvatelstva napadeni ozbrojenci. Policie útoku
na místě nijak nezabránila. Až poté, co účastníci policii přesvědčili, aby
zakročila, byli členové COPINH a dalších organizací vyprovozeni z oblasti.
Vyšetřování
vraždy Berty Cáceresové „pokračuje“, ale bylo zahájeno bez zohlednění možnosti,
že její smrt mohla souviset s konkrétními činnostmi v oblasti
lidských práv. Toto opomenutí zúžilo právo rodiny na efektivní a důkladné
vyšetřování. Měsíc po její smrti však úřady uvedly, že jsou v úvahu různé
scénáře vyšetřování, včetně otázek souvisejících s její prací
v oblasti lidských práv. Osm lidí bylo zadrženo na základě předpokládané
účasti na zabití Berty Cáceresové. Patří mezi ně mj. i manažer společnosti
DESA, vojenský důstojník a bývalý vojenský důstojník, který dohlížel na
bezpečnost projektu Agua Zarca. Rodina Berty Cáceresové však tvrdí, že čelí
značným potížím v přístupu ke spisům a při snaze o zapojení se do vyšetřovacího
procesu.
Intenzivní
útoky vůči Bertě Cáceresové a ostatním obráncům lidských práv účinně brání
organizacím, komunitám i občanské společnosti ve výkonu práce.
PAMÁTKA OBRÁNCŮM LIDSKÝCH PRÁV: OSLAVUJME TY, KTEŘÍ
BYLI ZABITI PŘI OBRANĚ LIDSKÝCH PRÁV
Odhaduje se, že více než 3 500 obránců lidských práv
bylo od roku 1998, kdy byla přijata Deklarace o obráncích lidských práv, zabito
za pokojnou a mírumilovnou práci. V listopadu 2016 spustila koalice
národních a mezinárodních lidskoprávních organizací, včetně Amnesty
International, pamětní webovou stránku a databázi sloužící k připomenutí
všech obránců lidských práv, kteří byli od roku 1998 zabiti státními či
nestátními aktéry. Ve většině případů nebyl za tyto trestné činy nikdo
odsouzen, a dokonce ani obviněn. (www.hrdmemorial.org)
Obránci lidských práv jsou často vystavováni osobním
či individuálním útokům ze strany vlád nebo nestátních subjektů, a to
s cílem odradit je od výkonu práce. Způsoby se různí, a sice od výhrůžek,
bití, nucených zmizení až k zabíjení, případně jsou proti nim
vedeny očerňující kampaně a trolling, vždy s cílem stigmatizovat
daného člověka a jeho práci, nebo ho stíhat na základě falešných obvinění. Ať
už jsou tyto činy páchány státními či nestátními orgány, vždy je jejich cílem
ukončení aktivit v oblasti ochrany lidských práv, a zároveň slouží i jako
varování pro ostatní, aby se podobných aktivit zdrželi.
ZABÍJENÍ A NUCENÁ ZMIZENÍ
Zřídkakdy proběhne den, kdy by nebyl hlášen útok na
obránce lidských práv. Podle Front Line Defenders, nevládní organizace založené
na ochranu obránců lidských práv v nebezpečí, přišlo v roce 2015 o
život 156 obránců lidských práv a o rok později 281. Na americkém kontinentu se
odehrála většina zabití; v roce 2015 více než polovina a v roce 2016
více než tři čtvrtiny. V druhém analyzovaném roce zároveň pracovalo 49 %
zabitých v oblasti ochrany životního prostředí, půdy a území a čítalo
mnoho domorodých obránců lidských práv. Když je obránce lidských práv napaden
či zabit, zřídkakdy se jedná o ojedinělý útok, ale často bývá vyvrcholením,
jemuž předchází řada hrozeb a varování. V mnoha zemích úřady tyto hrozby
nijak nevyšetřují a jen vzácně reagují adekvátně v případě, kdy je člověk vážně
zraněn či usmrcen. Tato pasivita způsobuje faktickou beztrestnost pachatelů a
motivuje je k opakovaným hrozbám a útokům.
V březnu 2016 zabili neznámí útočníci
lidskoprávního aktivistu Abdula Basita Abu-Dahaba, když do jeho automobilu v
libyjské Berně nastražili bombu. Dne 1. června 2016 byla ve svém rodném městě
Mariveles na Filipínách zastřelena přední environmentální aktivistka Gloria
Capitan, která protestovala proti rozšiřování těžby uhlí. Stavěla se proti
využívání skladovacího zařízení na uhlí a rozšiřování uhelné elektrárny, která ohrožovala
zdraví a život místní komunity. K dnešnímu dni nebyl za její vraždu nikdo
přiveden k odpovědnosti.
Marcel Tengeneza, obránce lidských práv
z Demokratické republiky Kongo (DRC), byl v prosinci 2016 zastřelen
dvěma neznámými útočníky ve vojenských uniformách. Pracoval pro Regionální radu
rozvoje nevládních organizací. Jeho kolegové jsou přesvědčeni, že se stal
terčem útoku díky své účasti na semináři pořádaném Radou starších pod vedením
Stabilizační mise OSN v Demokratické republice Kongo (MONUSCO). Jeho
rodina stále usiluje o důkladné vyšetření jeho smrti. V lednu 2017 byly
jeho manželka a dvě malé děti drženy dvě hodiny v zadržovací cele se dvěma
vězni. Neboť předtím se jeho žena pokusila setkat s úředníky
z vojenské prokuratury v Kanyabayongu, aby s nimi prodiskutovala
případ svého manžela.
V lednu 2017 bylo v Kolumbii zabito 10
obránců lidských práv, což je téměř dvojnásobek měsíčního průměru z roku
2016. Dne 17. ledna 2017 bylo nalezeno tělo lidskoprávní aktivistky Emilsen
Manyoma a jejího partnera Joe Javiera Rodallega ve městě Buenaventura,
v oblasti Valle Del Cauca. Emilsen Manyoma byla vůdkyní sítě nazvané Komunity
budující mír v teritoriích (CONPAZ) v Bajo Calima, která reprezentuje
v oblasti sociální a environmentální spravedlnosti práva domorodých kmenů a
rolníků.
Organizace a rodiny se často roky snaží o to, aby
byli pachatelé hnáni za své zločiny k odpovědnosti. Pokusy o zajištění spravedlnosti,
či dokonce pravdy o zabíjení mohou však v konečném důsledku ohrozit je
samotné či ostatní, což může vyústit v další hrozby a zabíjení.
V některých zemích dochází k útokům ve
formě únosů či nucených zmizení. Nucené zmizení kritiků vlády je běžnou
praktikou v Zimbabwe. Itais Dzamara, novinář a aktivista podporující
demokracii, byl v březnu 2015 unesen pěti neznámými muži na předměstí
hlavního města Harare. Dva dny před svým únosem hovořil na shromáždění, kde
vyzýval k přijetí kroků k řešení zhoršující se ekonomické situace
v Zimbabwe. V době napsání tohoto článku jsou jeho osud a místo
pobytu neznámy a úřady dosud nepodnikly kroky vedoucí k vyšetření jeho
nuceného zmizení.
Burundský novinář Jean Bigirimana nebyl viděn od června
2016, tedy od svého zadržení lidmi, o nichž se lze domnívat, že jsou členy
Burundské národní zpravodajské služby. Nezávislý novinář byl napaden po
neúspěšném pokusu o převrat v květnu 2015 poté, co se prezident Pierre
Nkurunziza rozhodl napotřetí usilovat o prezidentský úřad, ačkoliv je dle
mnohých tento krok v rozporu s Burundskou ústavou a Dohodou
z Arushi, která ukončila desetiletí trvající občanskou válku.
Lidskoprávní aktivista Ervin Ibragimov, etnický
krymský Tatar z Bakčisaraje nacházející se ve střední části Krymu byl
naposledy viděn 24. května 2016. Několik dní před svým zmizením si stěžoval
svým kamarádům, že je sledován. Záběry z kamerového systému CCTV
zaznamenané v den jeho zmizení ukazují, že skupina mužů někoho násilně
nakládá do minidodávky. Ervin Ibragimov je členem Světového kongresu krymských
Tatarů, mezinárodní organizace podporující práva krymských Tatarů a jejich
kulturní dědictví. Organizace byla zřízena v roce 2014 po okupaci a
ilegální anexi Krymského poloostrova ze strany Ruské federace. Od toho roku
došlo k mnoha nuceným zmizením krymských Tatarů.
V Pákistánu se pohřešují čtyři obránci lidských
práv, kteří zmizeli v lednu roku 2017 poté, co je pravděpodobně unesly
bezpečnostní síly. Salman Haider, akademik a básník, a bloggeři Asim Saeed,
Ahmed Raza Naseer a Wagas Goraya se znovu shledali se svými rodinami po více
než třech týdnech od únosu. Ze strany zakázané ozbrojené skupiny Laskar-e-
Jhangvi bylo jejich rodinám údajně vyhrožováno smrtí. Pátým zadrženým
aktivistou byl Samer Abbas, šéf Občanské progresivní aliance Pákistánu, který
zmizel 7. ledna 2017 v Islámábádu, kde pracoval. Jeho osud a místo pobytu
zůstávají neznámé.
Uvedená pětice aktivistů využívala online prostředky
jako např. Facebook, kde šířila své názory na lidskoprávní otázky v Pákistánu
a byla obzvláště kritická vůči náboženskému militantismu a vojenskému
establishmentu. V souvislosti s jejich zmizením je některá pákistánská
média obviňují z údajné „protistátní“ aktivity, spojují je s údajně
rouhačskou facebookovou stránkou „Bhensa“ a v některých případech je
obviňují z podněcování násilí.
(odkaz na report v angličtině)
Obránci lidských práv jsou lidé, kteří si zaslouží náš obdiv a podporu – třeba i pravidelným dárcovstvím.
