V rohu
rozlehlého opuštěného skladu v Bělehradě se 11letý Ahmed krčí kolem malého ohně společně se čtyřmi
dalšími chlapci. Vaří si brambory, zdaleka nedostačující, ale pravděpodobně
jediné jídlo, které dnes budou jíst. Venku je město pokryto sněhem.
Navzdory
rannímu slunci, které prosvítá okny a vytváří průsvitné paprsky v zakouřeném
prostoru, je venkovní teplota -10 ° C. Uvnitř není o moc tepleji.
Chlapci
z Jalalabadu v Afghánistánu přikládají na oheň vším, co najdou – včetně plastů.
To vytváří štiplavý kouř.
Přebývají
ve skladu za hlavním nádražím v Bělehradě už déle než dva měsíce. Kluci Amnesty
řekli, že jim nikdo ze srbských sociálních ani azylových služeb neposkytl
žádnou pomoc, přístřeší nebo ochranu.
V
listopadu loňského roku publikovala vláda otevřené dopisy vyzývající nevládní
organizace a dobrovolníky, aby přestaly poskytovat pomoc uprchlíkům a migrantům
v hlavním městě. Z odhadovaných 1200 utečenců ve městě jsou nejméně čtvrtina
děti bez doprovodu. Tyto děti mají minimální nebo žádný přístup k sanitárním
zařízením, tekoucí vodě, zdravotní péči nebo teplému oblečení.
Navzdory
výzvě ze strany vlády se malá skupina dobrovolníků vzpírá policii a navštěvuje
sklady a provizorní tábory kolem hlavního města. Snaží se poskytovat jedno
jídlo denně pro dospělé, kteří tvoří dlouhé fronty ve sněhu. Blízké rodinné
centrum nabízí některá jídla navíc pro děti. Lékaři bez hranic přichází pečovat
o zraněné, ošetřují omrzliny, kožní infekce a onemocnění dýchacích cest.
Tvrzení
vlády, že vyzvala nevládní organizace, aby nepodporovaly uprchlíky a migranty z
toho důvodu, aby chodily spíše do oficiálních táborů, jsou pokrytecké. V
oficiálních táborech není dostatek místa. Jeden chlapec řekl, že byl opakovaně
odmítnut v azylových centrech. „Bylo mi řečeno, že tam není žádné místo.
Zkoušel jsem to v Bělehradě, Šid, Adaševci. Pak jsem šel na policejní stanici,
ale tam mi nemohli pomoct,“ řekl. „Nemyslel jsem si, že to bude tak
těžké. Tato situace mě fyzicky i psychicky vyčerpává.“
Poté,
co zjistí, že v Srbsku nejsou vítáni, se mnozí uprchlíci pokusí jít jinam. Ti,
se kterými se Amnesty výzkumník setkal, měli strašné zkušenosti s pohraniční
stráží v sousedních státech EU: Maďarsko vrací zpět ty, kteří se pokusí přejít
jejich ploty a chorvatská stráž dělá to samé ve větším.
Mohammed,
13letý chlapec z Kábulu, řekl, že se musel vrátit zpět z Chorvatska sedmkrát.
Jeho přátelé se museli vrátit z Maďarska. Uprchlíci v Bulharsku, přes které
většina z těchto lidí přichází, umrzají.
Jelikož
tyto členské státy EU uzavřely své hranice, uvízli zde tito uprchlíci v
mrazivém počasí.
V Bělehradě a napříč celým kontinentem jsou děti jako
Ahmed, které byly doslova ponechány venku na pospas zimě.
V loňském roce stanovila srbská vláda limit pro počet
žadatelů o azyl, kterým by mohla poskytnout přístřeší. Dostupných je pouze 6000
lůžek, a to navzdory velkému počtu uprchlíků a migrantů v zemi.
Vládní úředníci tvrdí, že uprchlíci se sami rozhodli
zůstat bez přístřeší a odmítají jít do center. Ale uprchlíci a žadatelé o azyl
hovoří o velmi odlišné realitě – v centrech prý není dost míst k
ubytování. Namísto toho zůstávají v nelidských podmínkách a den co den
bojují o přežití.
Během posledních několika dnů, po mezinárodní medializaci
zpráv o přežívání migrantů a uprchlíků v mrazivých teplotách, oznámila srbská
vláda znovuotevření dočasného přijímacího zařízení v blízkém Obrenovaci a
přesunu přibližně 250 lidí. Další pomoc byla zajištěna ze strany Úřadu Vysokého
komisaře OSN pro uprchlíky a dalších organizací. To však není dostatečné.
V
těchto nejistých časech je jen málo věcí tak jistých jako střídání ročních
období, přesto se zdá, že srbští úředníci a evropské vlády jsou zimou zaskočeni,
když dojde na uprchlíky. V Bělehradě a napříč celým kontinentem tak byly děti
jako Ahmed doslova ponechány na pospas zimě.
