Narges Mohammadi napsala otevřený dopis, ve kterém popisuje své pocity. Dopis se převážně věnuje jejím dvěma dětem, které 17. července opustily zemi. Narges popisuje pocity viny a smutku, že nemůže být s nimi a dále podmínky, kterým čelí spolu s ostatními ve vězení Evin. V dopise jsou také zahrnuty vzpomínky na den, kdy byla Narges zatčena v přítomnosti svých rodičů i dětí. Ztráta kontaktu s dětmi je hlavním předmětem stížností. Narges je ve vězeňském bloku s dalšími 20 ženami, některé jsou také matky, bez možnosti vlastnictví telefonu, který by jim zajistil kontakt s dětmi. Narges dokonce napsala žádost státnímu zástupci v Teheránu, který ji však odmítl se slovy, že kvůli jejím přestupkům jí telefon nebude umožněn.
Narges měla být k soudu předvolána 6. července, ale úřady ji termín odložily a stále se neví, kdy bude souzena. Její manžel, Taghi Ramani, který již opustil zemi, vyjádřil znepokojení nad možností nejvyšší sazby pro všechny přečiny, z kterých je obviněna. Takové jednání je ovšem protiprávní, vzhledem k tomu, že je domlouváno prostřednictvím korespondence mezi ministerstvem a soudem.
