© Amnesty International
Čtveřice
dívek sedí ve třídě naproti čtyřicátníkovi v červenošedé teplákové
soupravě a pozorně poslouchá jeho příběh. Touhle dobou by normálně studenti
brněnského Klasického a španělského gymnázia seděli v lavicích a psali si
poznámky, dnes jsou ale součástí Živé knihovny.
„Nový prostor mě vytáhl nahoru,“ otevírá dívkám svůj příběh Oldřich.
Počáteční kapitoly jeho života nebyly zrovna radostné. Musel sledovat bortící
se rodinné vztahy a celá situace se vyhrotila natolik, až už dál nedokázal v takovém
prostředí vydržet. Jenže neměl kam jít, a tak skončil na ulici. Opuštěný, bez
peněz a vnitřně zlomený.
Přesto dokázal najít
novou chuť do života a jeho příběh začal být veselejší. „Pracuju většinou tak
pět hodin denně, jsem pánem svého času a hlavně mě to baví. Neberu to vlastně
ani jako práci, rozdávám lidem úsměvy a povídám si s nimi,“ pochvaluje si Olda
prodávání časopisu Nový prostor.
Nemluví však jen on, studentky mají šanci zeptat se na vše, co je zajímá.
Dvacet minut vypršelo,
dívky musejí Oldu vrátit do knihovny. S hlavou plnou myšlenek kráčejí do
jídelny, kde potkávají své spolužáky. „To je neuvěřitelný, jak se Lenka
vyrovnala s tím, že se najednou ocitla na vozíčku,“ říká další účastnice živé
knihovny své kamarádce. Kluci se zase baví o rozdílech mezi českou a
vietnamskou kulturou a o tom, co se dozvěděli na knihovně od Longa, který pochází
právě z Vietnamu.
„Je hrozný, že Jirka
nemohl kvůli komunismu dostudovat a najít práci v oboru. Určitě by na to
měl. Připadal mi hrozně chytrý a sečtělý, nikdy bych do něj neřekla, že je
bezdomovec,“ komentuje jedna ze studentek příběh Jiřího, který je bez domova už
přes dvacet let.
Tečkou za živou
knihovnou je vždy psaní vzkazů živým knihám jako poděkování za jejich čas a
ochotu sdílet svůj příběh. „Ať vám láska k hudbě vydrží a zůstanete
šťastná. Jste nejveselejší člověk, kterého jsem kdy v životě potkala,“
napsali studenti Veronice, se kterou si na knihovně povídali o jejím romském
původu, ale nejvíc právě o hudbě.
„Díky za super sezení.
Bylo sice krátké, ale úplně stačilo na změnu názoru!“ tak se loučí studenti pro
změnu s Jakubem, který jim vyprávěl o své homosexualitě, ale také o
veganství, fotografování a módě. Projektový den však ještě nekončí. Jen co
studenti dopíší vzkazy pro ostatní živé knížky, už míří nahoru do třídy na
druhou část projektového dne, mediální workshop.
Kateřina
Šafářová
