Každou chvíli mi hlavou létaly myšlenky,
že se určitá etapa Amnesty International uzavírá a nová začíná. O víkendu 6. až
8. července jsme se spolu s Martinem Balcarem, vedoucím oddělení kampaní, a
dalšími zástupci a zástupkyněmi Amnesty International z celého světa sešli na valném
shromáždění (Global Assembly) ve Varšavě. Jednalo se o vůbec první
„slezinu“ od spuštění zásadní reformy governance odstartované vloni v
Římě a všichni jsme byli zvědaví, jak se s těmito změnami popereme. Důležité
setkání, říkáte si, já si ale troufám tvrdit, že varšavské shromáždění bylo
zásadním zlomem a pro naše hnutí jednoznačným posunem kupředu.
O
čem jsme hlasovali a co se podařilo?
·
Dokončili jsme reformu governance schválením posledních úprav pravidel
regulujících fungování našeho hnutí, o nichž se v posledním roce diskutovalo.
·
Odhlasovali
jsme také, že ženy, dívky a lidé, kteří mohou otěhotnět, budou moci rozhodnout
o sobě, svém těle a svých právech zcela svobodně díky schválení základních stavebních kamenů lidskoprávní politiky potratů. Ta,
jak doufáme, pomůže zachránit tisíce, možná statisíce životů žen a dívek po
celém světě.
·
Doufáme,
že stejným směrem se uberou nově postavené a hnutím schválené základy politiky zaměřené na lidskoprávní
otázky spojené s dekriminalizací a postupnou legalizací drog. Toto pro
některé kontroverzní téma, je ve skutečnosti důležitým krokem k dostání principu
svobody každého člověka, který může o svém životě rozhodnout tak, jak se mu nebo
jí zlíbí. Základní aspekty a sama budoucí politika vzniká zejména kvůli
nesmírnému utrpení plynoucímu z porušování lidských práv, k němuž dochází při
aplikování nezodpovědných a často krutých opatření nemajících ve skutečnosti
žádné pozitivní výsledky. Nám toto téma a budoucí tvoření politiky samotné
zároveň otevírá vrátka pro zajímavou spolupráci s výzkumníky/cemi a
experty/kami Amnesty International, jejichž výzkumná zpráva zařazuje Českou
republiku mezi země, kde se do určité míry podařilo drogová témata přesunout ze
sféry trestněprávní problematiky do sféry té zdravotní.
·
Debatovali jsme také o nové politice
zaměřené na lidskoprávní dopady spojené s klimatickými změnami. Bez okolků musím říct, že klimatické
změny představují největší nebezpečí, které kdy lidstvu hrozilo, a my musíme a
budeme připraveni této výzvě čelit.
Nejemotivnější
událostí letošního valného shromáždění bylo loučení s generálním tajemníkem
Salilem Shettym a přivítání nově nastupujícího Kumiho Naidoo. Všichni jsme Salilovi děkovali za
neutuchající odhodlání a nevyčerpatelnou energii, kterou věnoval boji za lidská
práva po celém světě a přiblížení Amnesty International lidem. Za dobu jeho
působení se Amnesty přetransformovala v globální hnutí s dynamičtější vnitřní
strukturou a obrovským nárůstem podporovatelů a podporovatelek zejména z jižní
polokoule. Z úvodní řeči Kumiho je vcelku jasné, jakým směrem chce Amnesty
International vést. Dle jeho vize musí naše hnutí spojovat načerpané zkušenosti
s naivním idealismem mládí, musí být schopno chránit chudé, ženy, dívky a
všechny, kteří jsou jakýmkoliv způsobem utiskováni nebo nemohou žit svobodně a
dostát svým lidským právům. Musíme si také uvnitř organizace více důvěřovat.
Jinými slovy, mezinárodní sekretariát musí postupně předávat určité pravomoci
rozvinutým sekcím, aby se co nejdříve emancipovaly, navzájem si pomáhaly a byly
tak schopné čelit stále častějším útokům ze stran státních představitelů
jednotlivých zemí. Čeká nás období, kdy budeme muset jednat a vystupovat rychleji,
přesněji, hlasitěji a to se neobejde bez rizika. Musíme se proto v rámci
celosvětového hnutí více podporovat, lépe si předávat své zkušenosti, umět se
poučit z vlastních chyb a naučit se využívat spolupráce s dalšími neziskovými
organizacemi, abychom byli schopni podat pomocnou ruku všem těm, kteří ji
skutečně potřebují. Závěrem musím zdůraznit, že Kumi je v první řadě zkušený a
dlouholetý aktivista a z jeho úvodní řeči to bylo jaksepatří cítit. V
nadcházejících měsících se tedy zcela jistě můžeme těšit na velké věci, možná i
změny, které nás ale bezesporu ještě posílí.
A
jak si v té mezinárodní salátové míse vedeme my? Přestože se řadíme mezi menší sekce,
patříme k tomu nejlepšímu, co Amnesty International v současnosti nabízí. Je
skvělé, když o nás v zahraničí vědí. Když znají a používají námi vyvinuté
aplikace jako stadion Team BRAVE, Marathon Builder nebo platební terminál,
který jsme v Polsku představili a všichni ho s vyvalenýma očima sledovali jako
zjevení. Největší rozruch a pozdvižený ovšem způsobila naše finanční
nezávislost na mezinárodním sekretariátu, s níž úspěšně válčíme od začátku
letošního roku. Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že jsme tím způsobili určitou
revoluci a dokázali těm menším či začínajícím sekcím, že to jde a má to smysl.
Naprosto úžasným zážitkem pro mě bylo, když si na schůzce zástupců evropského
regionu s Kumim vzal Martin slovo a s poděkováním velkým sekcím, které hnutí
financují, oznámil tuto novinku všem přítomným. Mezi ostatními příspěvky, které
byly spíše plné obav a rostoucího pesimismu vycházejícího z nástrah
populistické a démonizující politiky, které v Evropě čelíme, působilo toto
oznámení jako malý zázrak a sklidilo velké díky a zasloužený potlesk. Jelikož
jsme ale všechno to uznání a děkování – za to, že jsme tímto úspěchem dokázali
povzbudit ostatní – obdrželi pouze já s Martinem, rád bych vám je alespoň tímto
prostřednictvím předal.
Díky vaší práci, nadšení a podpoře, kterou
všichni Amnesty International ČR věnujete, se nám tak povedlo něco velmi
výjimečného. Tuším, že jsme jednou z mála sekcí, která něco podobného v
posledních letech dokázala a můžeme být proto na sebe náležitě hrdí. Pro mě
osobně tedy nebylo reprezentování České republiky na mezinárodním valném
shromáždění pouze pocta, ale v prvé řadě radost. Díky, merci, gracias!
Mějte se báječně a mnoho zdaru do
budoucna!
Zdraví,
Petr Benda
