Všechny lidské bytosti jsou obdařeny rozumem a svědomím. To jsou slova v
úvodních řádcích Všeobecné deklarace lidských práv, nejrozšířenějším uznávaném
prohlášení práv, která má každá osoba na naší planetě. Existují však některé
dny, které dokážou skutečně otestovat základní víru, že všichni máme dar
svědomí – schopnost vidět rozdíl mezi správným a špatným.
Středa (6. září) byla takový den, kdy Aun Schaun Su
Ťij přerušila své mlčení o katastrofě, která se rozvíjí
v Barmě, v zemi, ve které je laureátka Nobelovy ceny de facto
vůdkyní.
V jejích prvních komentářích k
vojenskému útoku její kancelář prohlašovala, že vláda „co
nejlépe“ brání všechny lidi ve státě Rakhine. Její slova jsou
nesvědomitou odpovědí na porušování lidských práv a humanitární katastrofu.
Realita na místě spočívá v tom, že etnické
menšiny ve státě Rakhine trpí otřesným zneužíváním vyplývajícím z protiprávní a
nepřiměřené vojenské kampaně. Mnoho z těch, kteří jsou tomu vystaveni,
jsou Rohingové, dlouho perzekvovaná, většinou muslimská etnická skupina.
Toto jsou fakta. V pátek 25. srpna brzo
ráno ozbrojená skupina Rohingů zahájila řadu koordinovaných útoků na
bezpečnostní síly na severu barmského státu Rakhine. Od té doby pokračují
střety, ale s tím, že barmská armáda přijala zcela neodůvodněnou a neúměrně
krutou „politiku vypálené země“ v reakci na násilí. Pracovníci Amnesty
International dostávají četné zprávy o rozsáhlém zneužívání a střelbě na
civilisty. Satelitní snímky ukazují vesnice srovnané se zemí.
Více než 150 000 Rohingů (údaj k 1. 9. 2017) utíká
do Bangladéše. Převážná většina z nich jsou ženy a děti. Scény na hranici
Bangladéše mají biblické rozměry. Malé děti, starší lidé, muži a ženy jdou celé
dny v blátě a přívalových lijácích, aby se dostali do táborů nebo vesnic, kde
je trocha potravin, vody nebo zdravotnického materiálu, který by je udržely při
životě.
Celkový počet obětí je již odhadován na
stovky. Ale vyšetřovatelům OSN, asociačním skupinám, lidskoprávním výzkumníkům
a novinářům byl odepřen vstup, z čehož je jasné, že Barma se snaží zakrýt před
pohledem světa, aby zabránila vidět to, co se děje v Rakhine. Vůbec
bychom nebyli překvapeni, že jednou, až nezávislí vyšetřovatelé budou moci vykonávat
svou práci, dospějí k závěru, že se zde jedná o zločiny proti lidskosti.
Rohingské obyvatelstvo zhruba v počtu
milionů lidí teď žije v strachu, ale to pro ně zdaleka není nová zkušenost.
K násilí, které vidíme v severní části Rakhine, dochází v širším kontextu
dlouhotrvající, očividné a systematické diskriminace Rohingů v Barmě. Jsou
to lidé, kteří prožili desetiletí drtivého pronásledování ze strany armády,
kterou nyní vede generál Min Aung Hlaing.
Rohingům v severním státě Rakhine je
odpíráno právo na státní příslušnost a účast ve veřejném životě. Musí čelit
přísným omezením svých práv na svobodě pohybu, přístupu ke vzdělání nebo
zdravotní péči. Rovněž nemohou stavět nebo udržovat mešity nebo se shromažďovat
za účelem modliteb.
Problémem však není jen to, že Barma
neuznává základní lidská práva Rohingů. Problém je ten, že je s nimi stěží
zacházeno jako s lidmi. Když dorazila do Barmy začátkem letošního roku
záchranná loď s potravinami a nouzovými zásobami určenými k pomoci v Rakhine,
setkala se s malou skupinou demonstrantů nesoucích ceduli „Ne
Rohingové“. Odpor – dokonce vůči poskytnutí pomoci- je výmluvným
důkazem toho, jak se s Rohingy zachází v Barmě.
Pokud orgány Barmy nevyvinou žádnou snahu
pro ukončení dlouhotrvající a systematické diskriminace ve státě Rakhine, lidé
nadále zůstanou v pasti v cyklu násilí a strádání.
Barma však není v ponižování této menšiny
sama. V celé oblasti Rohingové vystupují jako pronásledovaný lid.
Uprostřed této krize Indie usiluje o krutý plán deportace 40 000 Rohingů – uprchlíků.
Jeden z nich, Mohamed Irshad, shrnul v úterý situaci zoufalou
prosbou: „Jsme také lidské bytosti. Dívejte se na nás, prosím, jako na
lidi.“
Na tomto pozadí Aun Schaun Su Ťij obviňuje
„teroristy“ a tvrdí, že její vláda poskytuje obranu všem lidem státu
Rakhine „nejlepším možným způsobem“.
Svými slovy Su Ťij použila stejný
scénář, který používali autoritářští lídři tvrdé linie. Možná, že ona
„netahá za nitky armády“, ale tím, že se chová jako „veřejná
hlásná trouba“ a zastánkyně akcí armády, umožňuje pokračující
pronásledování a dehumanizaci Rohingů.
Aun Schaun Su Ťij může být ve
vládě, ale nemá moc – za toto zneužívání je v zásadě odpovědná armáda a pouze
ta ho může zastavit. Ale Su Ťij má mravní povinnost stavět se proti
nespravedlnosti. Koneckonců to byla ona sama, která říkala: „Nikdy byste neměli
dopustit, aby vám strach bránil v tom, abyste dělali to, co víte, že je
správné.“ Ona je schopná emaptie, obdařená rozumem a svědomím a tím
schopností dělat to, co je správné a zacházet s ostatními s lidskostí. To je
minimum, které rohingští lidé žádají.
Komentář byl napsán pro deník Hindustan Times.
