Nová zpráva Amnesty International a partnerských organizací zveřejňuje závažná selhání Shellu a zanedbanou infrastrukturu v deltě Nigeru. Firma musí převzít odpovědnost za znečištění, které poškodilo zdraví i živobytí místních komunit.
Nová zpráva s názvem Nigérie: Odhalení zákulisí analyzuje interní e-maily, audity, prezentace a důvěrné zprávy společnosti Shell, které byly zveřejněny v rámci soudního řízení ve Velké Británii.
Dokumenty ukazují mnohem rozsáhlejší skandál, než se dosud zdálo. Odhalují zanedbávání rizik spojených se stárnoucími ropovody, nedostatečné systémy pro odhalování úniků, chybějící údaje o stovkách vrtů i možné zapojení zaměstnanců a dodavatelů do krádeží ropy.
Zisk měl přednost před bezpečností
Společnost Shell dlouhodobě připisovala velkou část znečištění v deltě Nigeru krádežím ropy a sabotážím. Interní dokumenty však ukazují, že její vedení vědělo o závažných nedostatcích vlastní infrastruktury i systémů kontroly.
Vedoucí pracovníci například dovolili, aby na ropovodech zůstala nelegální odběrná místa, protože jejich odstranění by si vyžádalo přerušení toku ropy. Jeden z interních dokumentů z roku 2013 se otevřeně ptal, zda je společnost ochotná pokračovat v těžbě, přestože ví, že tím dojde k dalším škodám na životním prostředí.
Shell navíc své nigerijské dceřiné společnosti udělil výjimky z některých vlastních globálních bezpečnostních standardů. Ropa tak mohla dál proudit v poškozených ropovodech, které by podle vlastních pravidel společnosti nebyly považovány za bezpečné.
„Skandálem nebyly jen nelegální odběry nebo krádeže ropy. Skutečným skandálem je to, že Shell upřednostňoval zisk před lidskými právy. Společnost byla ochotná připustit v Nigérii další poškozování životního prostředí, které by jinde nebylo tolerováno,“ uvedl Isa Sanusi, ředitel Amnesty International Nigérie.
Stovky vrtů chyběly v evidenci
Interní audity odhalily taky zásadní nedostatky ve správě ropné infrastruktury. Shell evidoval více než 1 600 svorek použitých k opravám netěsnících ropovodů. U některých starších svorek přitom společnost ani nevěděla, kde přesně se nacházejí.
Technická zpráva z roku 2012 navíc zjistila, že potrubí, která měla být vyměňována každých 15 let, se systematicky neobnovovala. Společnost místo toho zasahovala až ve chvíli, kdy došlo k poruše.
Další interní zpráva upozornila na „stovky“ pevninských vrtů, které buď vůbec nebyly zaznamenány v elektronickém systému, nebo nebylo možné ověřit jejich stav. Následná kontrola odhalila 750 nesplněných úkolů údržby.
Ropovody zároveň neměly systém sledování v reálném čase. Menší úniky tak mohly zůstat bez povšimnutí, přestože rychlé odhalení havárie je zásadní pro omezení rozsahu znečištění.
Chybné posuzování úniků mohlo připravit komunity o odškodnění
Dokumenty zpochybňují taky tvrzení Shellu, že hlavní příčinou znečištění byly sabotáže a krádeže ropy. Zaměstnanci podle nich často neměli dostatečné vybavení ani podklady, aby mohli spolehlivě určit, zda únik způsobila koroze, nebo zásah třetí strany.
Na přesném určení příčiny přitom závisí, zda postižené komunity získají odškodnění. Společnosti sice musí podle nigerijského práva vyčistit znečištění bez ohledu na jeho příčinu, nárok na kompenzaci však místní lidé zpravidla mají pouze tehdy, pokud byl únik označen za provozní závadu, nikoliv za sabotáž nebo krádež.
„Pro komunity, které se domáhají spravedlnosti, mohou chybná posouzení úniků znamenat rozdíl mezi odškodněním a tím, že budou ponechány bez pomoci,“ varuje Celestine Akpobari z organizace Miideekor Environmental Development Initiative.
Starý ropovod zůstal naplněný ropou
Zpráva se věnuje taky starému ropovodu Nembe Creek Trunk Line, který měl být po nahrazení novým potrubím v roce 2010 vyřazen z provozu.
Ještě v roce 2014 však zůstávalo přibližně 80 kilometrů starého potrubí naplněno stojící ropou. Od roku 2010 na něm došlo nejméně k šesti provozním únikům. Interní e-mail potrubí označil za „cedník“ a varoval, že bez rychlého zásahu budou následovat další havárie.
Shell přesto potřebné práce neprovedl, zejména kvůli nákladům. Místní komunity tak dál žily se znečištěním, přestože společnost věděla o riziku dalších úniků.
Náklady na likvidaci zařízení mohou dosahovat miliard dolarů
Interní zpráva zaslaná tehdejšímu generálnímu řediteli Shellu v roce 2014 odhadovala, že likvidace všech zařízení nigerijské dceřiné společnosti může trvat desítky let a stát přibližně 10,9 miliardy dolarů. Tato částka zřejmě nezahrnovala samotné náklady na vyčištění znečištění.
Jiná interní prezentace uváděla, že ropné havárie poškodily přibližně 375 kilometrů čtverečních mangrovových lesů.
Shell svou pevninskou nigerijskou dceřinou společnost v roce 2025 prodal konsorciu Renaissance Africa Energy. Podle autorů zprávy však existují vážné pochybnosti o tom, jestli má nový vlastník dostatečné finanční a technické kapacity k řešení stárnoucí infrastruktury a dlouhodobého znečištění.
Prodej společnosti nesmí sloužit jako cesta, jak se Shell zbaví odpovědnosti za následky desítek let těžby.
Shell musí financovat nápravu škod
Znečištění ropou dlouhodobě poškozuje vodní zdroje, zemědělskou půdu, rybolov, zdraví i živobytí obyvatel delty Nigeru. Místní komunity i Amnesty Intenrational na následky těžby upozorňují už desítky let, zatímco ropné společnosti dosahovaly vysokých zisků a odpovědnost za škody odmítaly.
„Shellu nesmí být dovoleno odvézt ropu a zisky a zanechat po sobě znečištění. Komunity v deltě Nigeru mají právo na pravdu, spravedlnost, vyčištění životního prostředí a úplnou nápravu škod,“ uvedl Olanrewaju Suraju z nigerijské organizace HEDA Resource Centre.
Amnesty International a partnerské organizace vyzývají nigerijské úřady, aby zásadně reformovaly dohled nad ropným průmyslem, zajistily veřejně dostupné audity provozované i vyřazené infrastruktury a vytvořily dostatečně financovaný fond na vyčištění delty Nigeru.
Úřady ve Velké Británii a Nizozemsku musí prošetřit, jestli Shell neuváděl akcionáře, regulační orgány a postižené komunity v omyl ohledně skutečného stavu své infrastruktury a rozsahu finančních závazků.
Shell musí zveřejnit všechny relevantní informace, převzít KONEČNĚ odpovědnost za způsobené škody a financovat jejich odstranění i spravedlivé odškodnění postižených komunit.
Společnost ve své reakci uvedla, že se s charakteristikou obsaženou ve zprávě neztotožňuje. Tvrdí, že se zavázala jednat čestně, transparentně a s respektem k lidem a že zjištění zprávy nezohledňují náročné podmínky, ve kterých tehdy v deltě Nigeru působila.
