Amnesty International se obrátila na vysokou představitelku EU Kaju Kallas a ministry a ministryně zahraničí členských států s výzvou, aby Unie rázně bránila Mezinárodní trestní soud před sílícími útoky a sankcemi ze strany USA. EU musí přijmout konkrétní kroky na ochranu nezávislosti soudu, jeho pracovníků i organizací, které s ním spolupracují.
Níže najdete celé znění dopisu:
Vážená paní vysoká představitelko,
vážené paní ministryně, vážení páni ministři zahraničních věcí,
Obracíme se na Vás s naléhavou výzvou, aby se Evropská unie a její členské státy jednoznačně postavily na obranu mezinárodního práva a spravedlnosti v reakci na sílící kampaň Ministerstva zahraničí Spojených států proti Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC). Namísto ustupování stupňujícím se útokům na mezinárodní právní řád nebo přizpůsobování se jim by měli vedoucí představitelé EU přijmout rozhodná a dlouho odkládaná opatření na ochranu ICC, občanské společnosti a všech, kdo usilují o spravedlnost, před bezprecedentními útoky a hrozbami, jimž čelí.
Zásadním krokem je okamžité aktivování blokovacího nařízení EU a obdobných vnitrostátních mechanismů, které by zablokovaly a zmírnily dopady amerických sankcí. Zároveň je třeba přijmout další právní a praktická opatření, aby si ICC, jeho představitelé a všichni, kdo podporují činnost soudu, zachovali plný a neomezený přístup k finančním, informačním a dalším nezbytným službám. Tyto kroky by mělo doprovázet koordinované diplomatické úsilí o obnovení mezinárodní podpory ICC a posílení odolnosti smluvních států ICC vůči vnějšímu tlaku.
Dne 13. července 2026 zahájil americký ministr zahraničí Marco Rubio rozsáhlou kampaň proti ICC a přislíbil, že bude „systematicky ochromovat“ schopnost soudu fungovat. Ministerstvo zahraničí Spojených států mimo jiné pohrozilo rozšířením sankcí proti ICC a organizacím, které jsou s ním spojeny, rušením víz a zákazy cestování pro pracovníky ICC a zesílením diplomatického tlaku na státy, aby se postavily proti soudu a vystoupily z něj. Současně naznačilo záměr odebrat zahraniční a bezpečnostní pomoc státům, které budou soud nadále podporovat. Dne 15. července americká administrativa během zasedání Rady bezpečnosti OSN věnovaného vyšetřování ICC v Súdánu výslovně vyzvala smluvní státy Římského statutu, aby z ICC vystoupily.
Tato kampaň navazuje na dříve zavedené sankce a donucovací opatření a představuje další z řady stupňujících se útoků na systém mezinárodní spravedlnosti. Od podpisu výkonného nařízení č. 14203 v únoru 2025 schválil americký prezident Donald Trump sankce proti prokurátorovi ICC, dvěma jeho zástupcům, osmi soudcům ICC, třem významným palestinským lidskoprávním organizacím a zvláštní zpravodajce OSN pro situaci v oblasti lidských práv na okupovaných palestinských územích.
Tato opatření jsou součástí promyšlené strategie, jejímž cílem je rozložit instituce mezinárodní spravedlnosti a vyprázdnit mnohostranný právní rámec, který byl po desetiletí budován, aby chránil lidstvo před nejzávažnějšími zvěrstvy.
Škody způsobené těmito opatřeními nejsou pouze hypotetické. Již před zahájením nejnovější kampaně amerického ministerstva zahraničí měly stávající americké sankce dalekosáhlé důsledky pro fungování soudu, pro sankcionované osoby i pro základní poslání těch, kdo práci ICC podporují. Kvůli strukturální závislosti na americkém finančním systému a digitální infrastruktuře přišli sankcionovaní soudci, představitelé soudu, zvláštní zpravodajka OSN a organizace občanské společnosti o přístup k celé řadě nezbytných služeb, včetně bankovních služeb, platebních systémů a informačních technologií.
Sankcionované osoby – včetně soudců a představitelů soudu žijících v EU – nemohou provádět ani přijímat platby a ztratily přístup k IT a cloudovým systémům obsahujícím rozsáhlé množství dat.
Pro organizace občanské společnosti mají tato opatření obzvlášť závažné důsledky a zásadně omezují jejich schopnost vykonávat základní lidskoprávní činnost. Jak dokládá zpráva Koalice pro Mezinárodní trestní soud, nevládní organizace uvedly, že přišly o přístup k dlouholetým archivům lidskoprávní dokumentace, nemohly vyplácet mzdy zaměstnancům ani hradit provozní náklady a byly jim ukončeny finanční podpory a společné projekty s dalšími nevládními organizacemi.
Právní nejistota zároveň vedla komerční subjekty k nadměrnému dodržování sankcí ze snahy vyhnout se právním nebo ekonomickým rizikům. Banky, obchodní společnosti a další poskytovatelé služeb proto přerušují platby, ukončují smlouvy a zastavují svou činnost, a to i tehdy, když daná činnost nemá žádnou vazbu na Spojené státy nebo nespadá do působnosti sankcí.
Dopady těchto opatření však dalece přesahují samotné sankcionované osoby. Závažně ohrožují mezinárodní právní řád a systém vytvořený Římským statutem. Představují nehorázný útok na všechny oběti a přeživší, kteří se na ICC obracejí s nadějí na pravdu, spravedlnost a odškodnění.
ICC jako soud poslední instance představuje jediný stálý mezinárodní soud, který má pravomoc vyšetřovat a stíhat jednotlivce za válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a genocidu v případech, kdy jsou ostatní cesty ke spravedlnosti uzavřeny.
Stávající opatření, a zejména možnost uvalení sankcí na ICC jako instituci, zasahují do zájmů všech obětí a ohrožují všechna probíhající vyšetřování, která má soud na programu. Týká se to mimo jiné vyšetřování válečných zločinů a zločinů proti lidskosti v Palestině, genderově podmíněných zločinů páchaných Tálibánem v Afghánistánu, takzvané války proti drogám na Filipínách, pokračujících zločinů v Dárfúru, zločinů proti lidskosti páchaných ve Venezuele nebo válečných zločinů a zločinů proti lidskosti páchaných na Ukrajině.
Od vzniku soudu se EU a její členské státy zavazují bránit nezávislost ICC jako jeden ze základních pilířů systému mezinárodní trestní spravedlnosti a prosazovat univerzálnost a integritu Římského statutu. Navzdory těmto závazkům a nedávným projevům podpory však EU a její členské státy dosud odmítaly převést svá slova v činy a využít nástroje, které mají k dispozici, například blokovací nařízení EU.
Tímto nástrojem by mohly chránit ICC, jeho pracovníky, subjekty působící v EU, které spadají pod jejich jurisdikci, a všechny, kdo se soudem spolupracují, před dopady sankcí. EU a její členské státy navíc nepřijaly komplexní a koordinovaný přístup, který by zajistil, že si všichni aktéři působící v oblasti spravedlnosti a zasažení sankcemi zachovají přístup k finančním, informačním a dalším nezbytným službám, bez nichž nemohou svou práci vykonávat.
Namísto toho byly přijímány pouze dílčí kroky a jednotlivé organizace, instituce a osoby byly ponechány, aby si samy hledaly řešení, která jim umožní pokračovat v činnosti. Zejména organizace občanské společnosti tak byly z velké části ponechány bez pomoci, přestože jejich přínos pro práci soudu je nepostradatelný.
Přestože vedoucí představitelé EU sankce slovně odsoudili, opakovaně odkládali přijetí skutečně účinných opatření a upřednostňovali diplomatická jednání s americkou administrativou. Tento přístup spolu s dalšími snahami ustupovat škodlivým a nesplnitelným požadavkům Trumpovy administrativy vůči soudu a Shromáždění smluvních států oslabil schopnost EU od podobných kroků odrazovat. Americkou administrativu naopak povzbudil k rozšiřování sankcí a donucovacích opatření proti dalším soudcům, představitelům ICC a nevládním organizacím.
Současná kampaň amerického ministerstva zahraničí tak představuje další krok ve stupňující se ofenzivě proti mezinárodnímu právnímu řádu.
Nezávislost a integritu ICC však kromě vnějších hrozeb oslabuje také nedůslednost a selektivní přístup některých představitelů EU. Některé členské státy EU v posledních letech porušily svou povinnost vykonávat zatykače ICC a předávat podezřelé soudu. Někteří představitelé členských států EU veřejně naznačili, že se soudem nehodlají spolupracovat, zpochybňovali platnost jeho rozhodnutí a účastnili se jednání na nejvyšší úrovni s osobami, na které ICC vydal zatykač.
Překonání současných hrozeb pro ICC, mezinárodní spravedlnost a mezinárodní řád založený na pravidlech vyžaduje, aby členské státy EU prokázaly, že jsou i nadále odhodlány plnit své vlastní závazky vyplývající z mezinárodního práva a Římského statutu.
Mezinárodní společenství a Evropská unie dnes stojí na zásadní křižovatce. Samotné instituce, které byly založeny na ochranu lidských práv a prosazování mezinárodního práva, včetně Mezinárodního trestního soudu, čelí bezprecedentním existenčním hrozbám.
Namísto ustupování nebo pasivního přihlížení by vedoucí představitelé EU měli společně i jednotlivě rozhodně čelit všem snahám o normalizaci beztrestnosti a přijmout zásadní opatření na obranu ICC, organizací občanské společnosti, expertů OSN a všech, kdo usilují o dosažení spravedlnosti.
Amnesty International proto vyzývá EU a její členské státy, aby:
1) Veřejně odsoudily kampaň americké administrativy a důsledně vystupovaly proti všem hrozbám a sankcím namířeným proti ICC, jeho voleným představitelům, organizacím občanské společnosti a všem, kdo se soudem spolupracují
EU a její členské státy by měly nejprve výslovně odsoudit americké sankce a následně prostřednictvím oficiálních prohlášení důsledně vystupovat proti všem hrozbám a sankcím namířeným proti jednotlivým součástem systému mezinárodní spravedlnosti.
V návaznosti na předchozí závěry Rady EU by se společné postoje EU měly zavázat k účinné ochraně ICC, jeho pracovníků, organizací občanské společnosti a všech, kdo se soudem spolupracují, před hrozbami a sankcemi. Součástí těchto opatření musí být zajištění jejich neomezeného přístupu k finančním a dalším službám.
Prohlášení by měla rovněž zdůrazňovat zásadní úlohu občanské společnosti a obránců a obránkyň lidských práv při prosazování spravedlnosti a odpovědnosti a obsahovat závazek chránit nezávislost, nestrannost a účinné fungování ICC.
2) Vyzvaly Evropskou komisi k okamžitému aktivování blokovacího nařízení EU změnou přílohy nařízení Rady (ES) č. 2271/96
Jde o klíčový nástroj, který má Evropská komise již nyní k dispozici a který by EU umožnil chránit ICC a subjekty působící v EU a spadající pod její jurisdikci před dopady extrateritoriálních sankcí.
Blokovací nařízení sice není všelékem, vyslalo by však silný politický signál podpory ICC, poskytlo by právní jistotu subjektům působícím v EU a odrazovalo by od nadměrného dodržování sankcí, které lze pozorovat v různých odvětvích. Pomohlo by rovněž čelit odrazujícímu účinku, který mají sankce na dotčené osoby a organizace.
Evropská komise má pravomoc tento mechanismus aktivovat z vlastní iniciativy prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci. Členské státy EU by ji proto měly vyzvat, aby tak neprodleně učinila, a to včetně veřejných vyjádření podpory aktivování blokovacího nařízení.
EU a její členské státy by zároveň měly prozkoumat další doplňující opatření, která by posílila účinnost blokovacího nařízení a zajistila, že si sankcionované osoby a organizace zachovají přístup k nezbytným službám.
3) Vytvořily alternativní bankovní, platební a informační systémy a přijaly komplexní přístup k podpoře všech součástí systému mezinárodní spravedlnosti
Úsilí o podporu ICC a zajištění neomezeného přístupu jednotlivců k finančním a dalším službám musí být komplexní, účinně koordinované mezi EU, jejími členskými státy a příslušnými orgány a musí se vztahovat na všechny součásti systému mezinárodní spravedlnosti, včetně občanské společnosti.
Organizace občanské společnosti musí být smysluplně zapojeny do konzultací, aby byly plně zohledněny jejich potřeby a priority.
EU by v této souvislosti měla zajistit, aby stávající směrnice o platebních účtech rozšířila právo na bankovní účet a přístup k souvisejícím platebním službám také na právnické osoby působící na neziskovém základě.
EU a její členské státy by rovněž měly navýšit prostředky určené na řešení rostoucích bezpečnostních rizik a hrozeb, jimž soud čelí, a zaručit pokračování financování organizací občanské společnosti zasažených sankcemi.
4) Vydaly vnitrostátní i celoevropské pokyny pro subjekty působící v EU a aktivně jednaly s poskytovateli služeb, aby zabránily uplatňování, zejména nadměrnému uplatňování, extrateritoriálních sankcí proti ICC na území podléhajícím jurisdikci EU
Jednání se soukromými poskytovateli služeb by měla být cíleně zaměřena na to, aby si sankcionované osoby a organizace zachovaly přístup k nezbytným službám.
5) Posílily diplomatické úsilí na bilaterální i multilaterální úrovni s cílem obnovit mezinárodní podporu a ochranu ICC a širšího systému mezinárodní spravedlnosti
EU a její členské státy by měly koordinovat diplomatická jednání a demarše vůči smluvním státům ICC a dalším strategickým partnerům, znovu potvrdit podporu mezinárodní spravedlnosti a pomáhat posilovat odolnost vůči vnějšímu tlaku.
Současně by měly na multilaterálních fórech iniciovat společná prohlášení a doprovodné akce zaměřené na mobilizaci mezinárodního úsilí na ochranu ICC a systému mezinárodní spravedlnosti před hrozbami a donucovacími opatřeními, včetně sankcí.
6) Znovu potvrdily závazek EU a jejích členských států dodržovat Římský statut a chránit nezávislost a integritu ICC, zejména tím, že:
- zaručí plnou spolupráci se soudem ve všech situacích, včetně zajištění toho, aby členské státy EU plnily svou povinnost vykonávat zatykače a předávat podezřelé soudu;
- zdrží se jakýchkoli vyjádření, která oslabují integritu, mandát nebo jurisdikci soudu;
- zajistí, aby všechny členské státy EU ratifikovaly Dohodu o výsadách a imunitách Mezinárodního trestního soudu;
- budou v plné výši a včas hradit své finanční příspěvky do ročního rozpočtu soudu a prosazovat rozpočet odpovídající skutečným potřebám soudu.
7) Vedle opatření na úrovni EU přijaly členské státy také vnitrostátní opatření, která zmírní nebo zablokují dopady extrateritoriálního uplatňování sankčních předpisů třetích zemí vůči ICC a dalším soudům na území podléhajícím jejich jurisdikci
Tato opatření by měla v praxi:
- chránit subjekty a nevládní organizace spadající pod jurisdikci daného státu před extrateritoriálními dopady amerických sankcí vůči ICC;
- odškodňovat osoby za újmu, kterou utrpěly v důsledku toho, že se americkým sankčním nařízením nepodřídily;
- stanovit, že právní a soudní orgány státu odmítnou uznávat a vykonávat rozhodnutí amerických soudů nebo správních orgánů založená na amerických sankcích;
- stanovit, že porušení blokovacího předpisu představuje protiprávní jednání.
Předem Vám velmi děkujeme za Vaše pokračující úsilí v oblasti ochrany lidských práv.
S úctou
Eve Geddie
ředitelka
Amnesty International – Kancelář pro evropské instituce
