Podle mezinárodního práva musí být migranti, kteří uvízli
na moři, neprodleně zachráněni a převezeni do nejbližší bezpečné země, kde
mohou požádat o azyl. To znamená, že lidé zachráněni v centrálním
Středomoří na cestě z Libye musí být převezeni do Evropy, protože při
návratu do Libye by byli vystaveni riziku detence a nelidského zacházení.
Ve snaze snížit počet migrantů mířících do Evropy se
Itálie a další evropské země dohodly s libyjskou vládou na spolupráci
v otázce záchranných operací. Klíčovou součástí této strategie je
deklarace z června 2018 o Libyjské záchranné oblasti v centrálním
Středomoří, která přenáší odpovědnost za koordinaci těchto operací právě na
libyjské úřady. Libye však na záchranu lidí nemá dostatečnou kapacitu.
Důsledkem této dohody je situace, kdy jsou kapitáni lodí
odrazováni od dodržování povinnosti zachránit ohrožené osoby na moři v obavě,
že budou po několik dní nebo týdnů ponecháni na moři bez možnosti vylodění v unijních
zemích.
Tuto strategii některých evropských států se snaží
narušovat nevládní organizace, které vysílají na pomoc uprchlíkům vlastní lodě.
Vlády se jim však v těchto záchranných akcí snaží zabránit prostřednictvím
neoprávněného vyšetřováním či byrokratickými procedurami. Příkladem je správní
příkaz vydaný španělskými námořními úřady 8. ledna, který znemožnil
neziskové organizaci Proactiva Open Arms záchrannou akci v centrálním
Středomoří.
Podle dat agentury Frontex klesl počet příchozích
do Evropy v roce 2018 na nejnižší úroveň za posledních pět let. Přes
Středozemní moře loni přišlo pouze kolem 114 000 migrantů, většina
z nich do Španělska (58 569), Řecka (32 497) a Itálie
(23 370).
Článek napsal na základě výzkumu AI Michal Voráček, stážista advokačního oddělení