Irácké úřady musí objasnit osud nejméně 643 mužů a chlapců, kteří byli v červnu 2016 násilně uneseni Lidovými mobilizačními jednotkami (PMU). Od jejich zmizení, které se odehrálo během vojenských operací na znovudobytí Fallúdže z rukou takzvaného Islámského státu, letos uplynulo už 7 let.
PMU jsou početné milice, které jsou právně součástí iráckých ozbrojených sil.
„Oběťmi nucených zmizení nejsou jen ti, kteří jsou pohřešováni, ale také jejich rodiny a blízcí, kteří nadále žijí v agónii, aniž by znali osud svých blízkých. Několik vlád nedokázalo těmto rodinám poskytnout odpovědi a odškodnění, které si zaslouží. Aby vláda ukončila beztrestnost v Iráku, musí zveřejnit závěry vyšetřovací komise a zajistit, aby veškeré informace o osudu nebo místě pobytu pohřešovaných mužů a chlapců byly sděleny jejich rodinám. Musí také poskytnout důkazy soudním orgánům, aby pachatelé mohli být postaveni před soud ve spravedlivém procesu bez použití trestu smrti.“
– Aya Majzoub, zástupkyně ředitele Amnesty International pro Blízký východ a severní Afriku
V roce 2016 sice tehdejší premiér Hajdar Abádí vytvořil výbor, který měl násilná zmizení i další zneužití ze strany PMU ve Fallúdži vyšetřit, ten však dosud žádná zjištění neuveřejnil.
Až 1 milion pohřešovaných
Počátkem června 2016 byly tisíce mužů, žen a dětí prchajících z oblasti Saklávíja v provincii Anbár přepadeny ozbrojenými muži. Svědci je na základě emblémů na uniformách a vlajkách identifikovali jako příslušníky PMU.
Jak dokládá vyšetřování Amnesty z roku 2016, ozbrojenci naložili některé ze zajatých mužů a chlapců do autobusů a jednoho velkého nákladního automobilu a odvezli. Jejich osud zůstává od té doby neznámý. Přestože se rodiny zmizelých v průběhu let opakovaně pokoušely přimět úřady, aby únos vyšetřily, odpovědí se jim nedostalo.
Případů neoprávněného zadržování a únosů ze strany PMU bylo přitom zaznamenáno více. Jedna z žen, která byla milicemi zajata 3. června 2016, Amnesty sdělila, že bylo uneseno nejméně šest dalších členů její rodiny. Její manžel a jeden z jejích bratrů jsou stále nezvěstní. „Není větší katastrofa, než když ztratíte někoho blízkého. Přišli jsme o své blízké, manžele, strýce, otce. Všichni odešli. Nepamatuji si nic jiného než smutek,“ popsala.
Sama byla propuštěna ještě týž den, kdy byla unesena, a její čtyři bratři byli propuštěni o tři dny později. Uvedla, že byli opakovaně mučeni a že rovněž byli svědky toho, jak PMU pohřbívá lidi zaživa.
Podle Výboru OSN pro nucená zmizení se počet pohřešovaných osob v Iráku od roku 1968 odhaduje na 250 000 až 1 milion, což z něj činí jednu ze zemí s nejvyšším počtem pohřešovaných osob na světě.
Úřady mlčí
5. června 2016 zřídil tehdejší irácký premiér Haidera al-Abádí výbor pro vyšetřování zmizení a dalšího porušování předpisů v souvislosti s vojenskými operacemi při znovudobývání Fallúdže, a to i ze strany PMU. Zřízením samostatného vyšetřovacího výboru pověřil také místní vládu provincie Anbár, která 11. června 2016 zveřejnila závěry, z nichž vyplynulo, že se pohřešuje 643 mužů a chlapců z oblasti Saklávíja. Rodiny zmizelých tvrdí, že skutečný počet je vyšší.
Od tohoto data není jasné, jaké kroky k účinnému vyšetření zmizení výbor podnikl. O žádných závěrech dosud neinformoval veřejnost ani rodiny zmizelých. O opatřeních, která by vedla k vyšetření únosů a odškodnění obětí, dodnes mlčí i další irácké úřady.
Od roku 2016 Amnesty International opakovaně žádala o informace týkající se vyšetřování, mimo jiné v dopisech adresovaných úřadu předsedy vlády a ministerstvu zahraničních věcí. Do dnešního dne neobdržela žádnou věcnou odpověď, která by upřesňovala osud a místo pobytu zmizelých.
Výbor OSN pro nucená zmizení vydal 4. dubna 2023 zprávu, kterou navázal na svou návštěvu Iráku v listopadu loňského roku. Úřady země v ní vyzval, aby „zavedly komplexní strategii pátrání a vyšetřování všech případů zmizení, posílily a rozšířily národní forenzní kapacity a zajistily, že všechny oběti budou mít přístup k exhumačním procesům a forenzním službám“. Vyzval také Irák, aby neprodleně zařadil nucené zmizení jako samostatný trestný čin.
Povinnost kriminalizovat násilná zmizení
Násilná zmizení nejsou v současné době podle iráckého práva trestným činem, a proto je nelze samostatně stíhat. Jakožto smluvní stát Mezinárodní úmluvy na ochranu všech osob před násilným zmizením má Irák ale povinnost násilná zmizení kriminalizovat, vyšetřovat je, postavit pachatele před soud a zajistit rovněž odškodnění obětem.
Nadace Al Haq pro lidská práva, nezávislá organizace občanské společnosti se sídlem v Bagdádu, Amnesty sdělila: „Nepřijetí zákona na ochranu osob před násilným zmizením svědčí o neschopnosti ukončit únosy v zemi. Naše organizace pokračuje ve svém úsilí podporovat hlasy obětí a jejich rodin, aby došlo k odhalení pravdy o osudech tisíců lidí.“
Amnesty International vyzývá irácké úřady, aby zajistily nápravu a odškodnění, včetně kompenzací a rehabilitací, pro rodiny osob zmizelých v červnu 2016. Irák také musí přijmout účinnou legislativu kriminalizující násilná zmizení v souladu s mezinárodním právem.
