Íránské úřady stále intenzivněji používají trest smrti k umlčování nesouhlasu. Po veřejné popravě dvou protestujících z 28. července a popravách nejméně tří dalších lidí během předchozího týdne hrozí poprava nejméně 60 dalším osobám. Tři z nich byly v době údajných činů děti.
Íránské úřady od začátku roku svévolně popravily nejméně 26 lidí odsouzených v souvislosti s protesty z ledna 2026. Dalších nejméně 26 osob popravily na základě politicky motivovaných obvinění. Vedle toho nadále vykonávají stovky poprav za drogové a další trestné činy.
Rozsudky smrti v případech souvisejících s protesty vynášejí revoluční soudy po velmi nespravedlivých procesech poznamenaných mučením, nucenými „přiznáními“ a odepřením přístupu k obhájcům. Íránské úřady přitom stále častěji využívají vágně formulovaná obvinění související s národní bezpečností, včetně špionáže nebo spolupráce s nepřátelskými státy.
Trest smrti jako nástroj k umlčení odporu
Celostátní protesty začaly v Íránu 28. prosince 2025. Úřady na ně reagovaly bezprecedentním militarizovaným zásahem. Jen během 8. a 9. ledna 2026 bezpečnostní složky podle zjištění Amnesty International nezákonně zabily tisíce protestujících a přihlížejících. Desítky tisíc dalších lidí byly zatčeny.
Po nezákonných útocích Izraele a Spojených států na Írán z 28. února 2026 úřady domácí represe ještě vystupňovaly. Pod záminkou „válečných podmínek“ urychlují soudní řízení a používají trest smrti k zastrašování obyvatelstva a potlačování jakéhokoli nesouhlasu.
„Íránské úřady rozpoutaly děsivou vlnu poprav a rozsudků smrti, aby potrestaly a potlačily nesouhlas a vytvořily obraz síly a absolutní kontroly,“ uvedla Heba Morayef, regionální ředitelka Amnesty International pro Blízký východ a severní Afriku.
Veřejné popravy po krajně nespravedlivém procesu
28. července 2026 íránské úřady veřejně popravily Amira Hosseina Safariho a Abolfazla Sepahiho. Oba byli zatčeni během protestů v Isfahánu 8. ledna a odsouzeni k smrti v hromadném procesu s desítkami obžalovaných.
Proces se týkal smrti čtyř policistů a taky obvinění z držení zbraní, poškozování majetku a zapalování budov. K odsouzení obou mužů však byla podle íránské justice použita taky jejich „přiznání“ učiněná ve vazbě. V témže případu byli už 19. července popraveni Erfan Esfandiari a Gol-Mohammad Mohammadi.
Dalších osm mužů odsouzených v tomto procesu je v bezprostředním ohrožení života. Jedním z nich je Shervin Bagherian, který byl podle informací Amnesty International 21 dní držen v podmínkách nuceného zmizení. Ve vazbě ho bili a vystavili dalšímu špatnému zacházení. Během vyšetřování neměl přístup k právníkovi a jeho vynucené „přiznání“ odvysílaly úřady v propagandistickém videu ještě před zahájením soudu.
Mučení, nucená přiznání a tajné popravy
Amnesty International zdokumentovala opakující se vzorec hrubého porušování práv obviněných. Lidé jsou vystavováni nuceným zmizením, mučení a jinému špatnému zacházení. Během vyšetřování nemají přístup k právníkovi a u soudu si často nemůžou zvolit vlastního obhájce. Íránské soudy následně používají nucená „přiznání“ jako důkazy.
Nejvyšší soud navíc rozsudky smrti potvrzuje bez jejich smysluplného přezkoumání, čímž odsouzeným odpírá právo na spravedlivé a účinné odvolání.
Ashkan Maleki a Mehrdad Mohammadinia, kteří patřili k utlačované kurdské menšině, byli například 1. června tajně popraveni, aniž by úřady předem informovaly jejich rodiny nebo právníky. Jejich „přiznání“ odvysílala státní televize ještě před soudem, v rozporu s právem na presumpci neviny. Jejich spoluobžalovaný Arman Marefati je nadále v bezprostředním ohrožení života.
Popravy i za činy, které nezpůsobily smrt
V některých zdokumentovaných případech byli lidé odsouzeni k trestu smrti za údajné žhářství, poškozování majetku, blokování silnic nebo narušování veřejného pořádku. Takové činy nesplňují hranici stanovenou mezinárodním právem pro použití trestu smrti, které ho omezuje na „nejzávažnější trestné činy“ zahrnující úmyslné usmrcení.
Mezi lidmi ohroženými popravou je taky Benyamin Naghdi, který se věnuje bojovým sportům. Úřady ho obvinily, že během protestů hodil směrem k bezpečnostním složkám hasicí přístroj. Více než 50 dní byl držen v podmínkách nuceného zmizení a jeho vynucené „přiznání“ odvysílala státní televize den po zatčení.
Poprava hrozí taky Peymanu Ganjimu, který byl odsouzen v souvislosti s údajným zapálením mešity a výrobou zápalných lahví. Obvinění dlouhodobě odmítá. Podle informovaného zdroje se „přiznal“ v důsledku mučení a špatného zacházení a u soudu své přiznání odvolal. Ani jeden z těchto mužů není obviněn z účasti na smrti příslušníků bezpečnostních složek.
Poprava hrozí i lidem souzeným za činy z dětství: Mezi lidmi ohroženými trestem smrti jsou taky Erfan Amiri, Mansour Jafari a Matin Mohammadi. V době činů, z nichž jsou obviněni, jim nebylo 18 let.
Mezinárodní právo ukládání trestu smrti osobám, které byly v době údajného trestného činu mladší 18 let, bezvýhradně zakazuje. Přesto íránské úřady jejich rozsudky nezrušily a už dříve mladistvé na smrt posílaly.
Nový zákon kriminalizuje protesty i sdílení informací
Atmosféru strachu dále prohlubuje zákon o zpřísnění trestů za špionáž a spolupráci se „sionistickým režimem“ a nepřátelskými státy. Zákon kriminalizuje taky činnosti chráněné mezinárodním právem, například pokojnou účast na protestech nebo sdílení informací s médii.
Ministerstvo zpravodajských služeb navíc 14. července zveřejnilo seznam více než 400 osob a organizací, které označilo za „nepřátelské“. Jsou mezi nimi lidskoprávní organizace a nezávislá média působící mimo Írán. Lidem uvnitř země, kteří s nimi komunikují, teď hrozí trestní stíhání. Pokud úřady jejich jednání označí za špionáž nebo zpravodajskou činnost, mohou čelit i trestu smrti.
Mlčení mezinárodního společenství pomáhá represím
Amnesty International vyzývá íránské úřady, aby okamžitě zastavily všechny plánované popravy a vyhlásily oficiální moratorium na jejich vykonávání s cílem trest smrti zcela zrušit.
Členské státy OSN musí podniknout naléhavé a koordinované diplomatické kroky a vyvinout na íránské úřady tlak. Zároveň musí prosazovat vznik nezávislého mezinárodního mechanismu pro vyšetřování zločinů v Íránu a vyzvat Radu bezpečnosti OSN, aby situaci v zemi postoupila Mezinárodnímu trestnímu soudu.
Amnesty International trest smrti odmítá bezpodmínečně, ve všech případech a za všech okolností. Porušuje právo na život a představuje nejzazší krutý, nelidský a ponižující trest.
