JSEM SOUČÁSTÍ
“Chtěl bych vyjádřit vděčnost Česku za to, že nás přijalo a že můžeme v této krásné zemi žít,” říká stavební inženýr Louai Alskaf. V nové kampani Jsem součástí, ukazujeme uprchlíky a migranty v jejich autentických prostředích a situacích, často typicky českých. Uvidíte tak syrského inženýra v důchodu, který si pročítá Brněnský deník po nedělním obědě, Afghánku jásající, když dá Sparta gól nebo Angolana, který si po bohoslužbě opéká pstruha na zahrádce.
Kampaní chceme poukázat na to, že navzdory současným debatám o tom, zda lidem prchajícím před násilím, pronásledováním a chudobou vůbec pomáhat a zda je možné pokojné soužití, jsou uprchlíci a migranti již dávno nedílnou součástí české společnosti a na mnoha úrovních ji obohacují a jsou pro ni nesporným přínosem. “Jsem součástí, protože Česká republika se stala mým domovem,” vzkazují účastníci kampaně Čechům.
Fatima Rahimi
"Jsem novinářka, moderátorka a terapeutka ve výcviku. Před dvaceti lety ještě jako dítě jsem musela z politických a bezpečnostních důvodů uprchnout s rodinou z rodného Afghánistánu. Po dlouhé a vyčerpávající cestě jsme se rozhodli požádat o azyl v tuzemsku. Česko se tak stalo mým novým domovem. Aktuálně pracuji pro Deník Referendum a jako externí moderátorka pro ČRo Radio Wave, kde se v pořadu Hergot! zaměřuji na náboženství a společnost. Od mala miluji fotbal a moje vášeň pro tento sport mi zůstala dodnes."
"Nevěděli jsme, kde jsme a jak dopadneme."
Leonardo Teca
"Můj tatínek byl baptistickým kazatelem v Angole. Regionální vláda ho považovala za nepřítele, a tak celou naši rodinu perzekuovala. Situace se vyostřila, když angolští marxisté začali zavírat církve a pálit kostely. Otec se proti tomu stavěl a oni se poté začali mstít celé naší rodině. Bratrovi, který těžce onemocněl zakázali léčbu a on později bohužel zemřel, mě v 80. letech vláda odeslala proti vůli mé i mojí rodiny na „převýchovu“ do tehdejšího Československa, což pro mě bylo hodně těžké. Zde jsem nejdříve musel studovat strojařinu, ale po Revoluci jsem se přesunul na studium teologie a dnes působím po vzoru otce jako evangelický farář v Kladně. V Česku jsem našel nový domov, moje rodina i čas, který jsem s nimi nemohl prožít mi však stále chybí. Naštěstí díky technologiím můžeme být v kontaktu alespoň na dálku."
"Neříkám, že mám tady jenom přátele, ale jejich poměr je nesrovnatelný s těmi, kteří mě “nemusí”."
Louai Alskaf
"Narodil jsem se v Homsu v Sýrii 30. 5. 1947 do devítičlenné rodiny, kde jsem byl nejmladším dítětem. Po maturitě v roce 1968 jsem dva roky dělal různé práce, abych si vydělal a našetřil na studia v Československu. Poté jsem odletěl do ČSR, kde jsem studoval na stavební fakultě VUT v Brně. Studia jsem dokončil v roce 1976 a poté jsem se vrátil do Sýrie. Po vypuknutí války v Sýrii v roce 2011 jsme však museli s rodinou utéct. Nejprve v roce 2013 do Abu Dhabí, kde žije náš syn Wael. Po třech letech jsme se s manželkou rozhodli vrátit do Čech, na které jsem měl hezké vzpomínky z mládí a našli jsme zde nový bezpečný domov."
Ivan Vlasyuk
"Jsem projektový manažer v IT, původem z Ukrajiny. Část studií jsem strávil v zahraničí, naučil se anglicky i francouzsky a po půl roce práce v Africe jsem snil o práci v Austrálii. Přišla však nabídka stáže do Ostravy. V České republice jsem již zůstal a vybudoval si zde nový život i úspěšnou kariéru. V lepším řízení lidí a vyvíjení softwaru pomáhám mezinárodním korporacím po celém světě, včetně USA, Mexika nebo Číny. Považuji se za světoobčana, hodně sportuji a v Česku mám rád přírodu, dopravu ve městě a vlakem, pořádek i černý humor. Fakt."
"Žít v Česku je něco mezi New Yorkem, Afrikou a Londýnem. A to mě osobně baví."
Amnesty je apolitické a nezávislé hnutí. Na své kampaně ani výzkum nečerpáme prostředky od států ani vlád. Fungovat můžeme jen díky našim dárcům a dárkyním. Chcete podpořit naše aktivity (nejen) v oblasti uprchlictví a migrace?
Více informací o naší práci na tématu migrace najdete zde.
Tato kampaň vznikla ve spolupráci se studiem Pure stuff.