1. Někteří lidé jsou terčem útoků kvůli svojí skutečné či domnělé sexuální orientaci a genderové identitě
Hrozby, násilí a obtěžování LGBTI lidí jsou v mnoha zemích na každodenním pořádku a to i přímo během Pride průvodů. V řadě zemí se festivaly neobejdou bez početné přítomnosti policistů. V letošním roce na Pride festivalu v Kyjevě (Ukrajina) zaútočila na pokojně demonstrující průvod skupina čítající 250 demonstrantů a zranila 10 osob. V mnoha zemích včetně Ukrajiny nejsou trestné činy, jež byly spáchané z důvodu skutečné nebo domnělé sexuální orientace nebo genderové identity oběti (homofobně orientované útoky), stíhány jako trestné činy z nenávisti a v některých případech nejsou stíhány vůbec. Homofobní a transfobické zločiny z nenávisti (tzv. hate crimes) mají zničující dopad na LGBTI komunitu, kdy jsou lidé ze strachu z pronásledování nuceni skrývat svoji identitu. Současně pokud pachatelé hate crimes zůstanou nepotrestáni, vzbuzuje to nedůvěru vůči policii a soudům a státnímu aparátu vůbec. A co víc, zločiny z nenávisti jsou často podhodnocovány, což má za následek nedostatečnou ochranu ohrožených osob.
2. Pride pochody jsou příležitostí jak poukázat na homofobní a transfobní legislativu
V Moskvě (Rusko) bylo v roce 2006 zakázáno LGBTI aktivistům pořádat Pride průvody, kdy tato regulace byla v roce 2012 podpořena rozhodnutím Moskevského soudu o zákazu pořádání průvodů hrdosti na 100 let, tedy do roku 2112. Navíc byl v Rusku v roce 2013 uzákoněn předpis zakazující podporu tzv. netradičních sexuálních vztahů, který v zásadě zakazuje LGBTI aktivistům a jejich podporovatelům na veřejnosti ukazovat či jinak schvalovat netradiční sexuální chování a trestá tak lidi za vyjadřování jejich sexuální orientace či genderové identity. Pro svůj pokus uspořádat Pride festival byli letos v Moskvě zatčeni tři LGBTI aktivisté. Přesto určitá naděje stále existuje a to i s odkazem na letošní oslavu mezinárodního dne proti homofobii a transfobii, která v poklidu a bez násilného ukončení ze strany státu proběhla letos v Petrohradu za účasti více než 350 lidí. Neoblomná snaha ruských LGBTI aktivistů za beztrestné pořádání Pride pochodů není jen otázkou uskutečnění akce samotné, ale je současně i vzdorem a upozorněním na ruské zákony omezující základní lidská práva jako je svoboda projevu a pokojného shromažďování.
3. Lidská práva nelze považovat za samozřejmost
V některých zemích, kde s pořádáním Pride pochodu nebyl až dosud nikdy problém, se ukazuje, že takto ,,liberální” postoj k pořádání festivalu nelze brát za samozřejmost. Příkladem může být situace v Nikšić (Černá Hora), kde byl letos (2015) Pride pochod již třikrát zamítnut, ačkoliv se již v minulosti v Černé Hoře konal. Úřady odmítaly žádosti s odůvodněním, že se jedná o bezpečnostní hrozbu. Policie odmítla s organizátory, kteří chtěli o bezpečnostních podmínkách vyjednávat, jakkoli spolupracovat. Obdobná situace se letos odehrála v Istanbulu, kde má Pride pochod tradici již od roku 2003. I přes zákaz tureckých úřadů se v pokojném průvodu shromáždilo před 5000 účastníků, kteří však byli rozehnání policejním zásahem za použití slzného plynu, vodních děl a dalších zbraní. Tento omezený postoj k pořádání Pride pochodu je bohužel jen jedním z mnoha příkladů, přesto to byl obrovský šok s ohledem na to, že v loňském roce festival nalákal více jak 90 000 lidí.
4. Pride festivaly pomáhají lidem k otevřenosti
Ačkoliv ve společnosti stále existují homofobní a transfobní postoje, je důležité mít na mysli, že změna situace je vždycky možná. Když při úplně prvním Pridu v Rize (Lotyško) v roce 2005 pochodovalo v ulicích města pouhých 70 aktivistů, kteří se ještě během průvodu setkali s odporem a útoky více než 2000 demonstrantů, během 10 let se situace razantně proměnila a letošního EuroPride pochodu se zúčastnilo 5000 aktivistů včetně podporovatelů a pouze 40 demonstrantů. „Jak samotní demonstranti, tak lidé průvod sledující, byli spokojeni, mnoho z nich mávalo rukama,” sdělil Rupert, aktivista z německé skupiny Queer Amnesty, který se účastnil příprav jednoho z prvních Pride pochodů v Rize. Výrazný posun nastal i v srbském Bělehradě, kde bylo pořádání Pride pochodu zamítáno tři roky po sobě. V roce 2014 a 2015 úspěšně, podle plánů organizátorů a za ochrany policie, proběhly dva ročníky festivalu, čímž byl vyslán jasný signál místnímu obyvatelstvu i sousedním zemím znázorňující zlepšující se postoj státu k LGBTI právům a ukazující, že aktivismus má smysl a přináší změny.
5. Pride festivaly dodávají kuráž
Pride pochody jsou otázkou lidských práv. Podporují jednotlivce z řad LGBTI k boji za respekt a přiznání práv, která jsou jim odpírána. Esenciální otázkou je pak neustálé zviditelňování LGBTI komunity, zejména ve státech, kde opozice, ale i vláda samotná tuto menšinu ostrakizují. Když 160 LGBTI aktivistů obsadilo ulice Podgorice v Černé Hoře při příležitosti Pride pochodu v roce 2014, nikdo netušil, zda průvod proběhne poklidně, nebo se aktivisté stanou obětí útoků jako v předešlých letech. Boj s vlastním studem, sociální stigma, pochod tváří v tvář výhružkám a násilí. Pride pochody nejsou pouze oslavou diverzity společnosti, ale současně deklarací jasných cílů. Aktivisté vysílají jasnou zprávu, že se nenechají zastrašit v boji za rovnoprávnost, protože LGBT práva jsou lidská práva.
