Podmínka kastrace porušuje práva trans* gender osob
Podmínka kastrace je dle Rady Evropy, rozsudků Evropského soudu pro lidská práva a Světové zdravotnické organizace neoprávněný zásah do práv transgender* osob a představuje porušení práva na soukromý a rodinný život, práva na uznání genderové identity a zásah do práva na tělesnou integritu a osobní autonomii. V České republice o zrušení kastrací a lepší postavení trans* osob dlouhodobě usiluje organizace Transparent.
Právo na uznání gendrové identity (právo na sebeurčení) znamená právo si sám zvolit svou genderovou identitu v souladu s tím, jak se cítíme, bez ohledu na pohlaví, které nám bylo přiděleno při narození. Současně znamená povinnost státu uznat něčí genderovou identitu jako faktický stav bez nutnosti kastrace, stanovení diagnózy či získání jakéhokoliv lékařského posudku v širším slova smyslu a současně umožnit jedinci získat odpovídající doklady.
K úřední změně pohlaví formou sebeurčení se dlouhodobě přiklání organizace jako TGEU, ILGA-Europe i Rada Evropy, Evropská unie formou závazné Strategie pro rovnost EU 2020-2025 a Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva.
V roce 2002 Evropský soud pro lidská práva (ESLP) uznal sexuální identitu transgender osob jako součást práva na soukromý a rodinný život, které je zakotvené v čl. 8. Evropské úmluvy o lidských právech. V roce 2017 pak ESLP rozhodl, že státy mají povinnost uznat genderovou identitu jednotlivce bez ohledu na operaci, tj. i člověk, který operaci neabsolvoval, má právo na úřední změnu pohlaví.
Dle stanoviska Evropského soudu pro lidská práva z roku 2017 nesmí být žádná medicínská procedura, která potenciálně vede ke zneplodnění, podmínkou úřední změny pohlaví. Za takové podmínky se kromě operativní kastrace považují i některé typy hormonální terapie. Případná forma chemické kastrace způsobená hormonální terapií tak může být znovu napadena u českých soudů. Jinými slovy státy mají povinnost uznat genderovou identitu jednotlivce bez ohledu na kastraci, tj. i člověk, který kastraci neabsolvoval, má právo na úřední změnu pohlaví. Judikatura tohoto soudu je na základě Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod závazná.
K právu na sebeurčení se vyslovila i Rada Evropy ve svém doporučení Rezoluce č. 2048 (2015): „Shromáždění v kontextu těchto úvah vyzývá členské státy, aby…přijaly rychlé, transparentní a dostupné postupy právního uznání pohlaví, které budou založené na právu na sebeurčení, včetně zrušení sterilizace a dalších lékařských požadavků, jako je diagnostika duševního zdraví.“
Podmiňovat právo na uznání genderové identity lékařským posudkem je porušením lidských práv trans* osob. Požadavek ignoruje nejnovější závěry Světové zdravotnické organizace (WHO). Žádná osoba nepotřebuje lékařský posudek k tomu, aby mohla svobodně žít v souladu se svou identitou a aby její lidská práva byla respektována a chráněna státem. Stát nevyžaduje žádné odborné stanovisko k tomu, aby binární cisgenderoví lidé mohli využívat svých základních práv, a ani v případě trans* osob (binárních či nebinárních) by tomu nemělo být jinak.
Právo na tělesnou integritu mimo jiné znamená možnost rozhodovat o vlastním těle a zásahům do něj. Tedy právo na změnu pohlaví bez nucené operace, pokud o ni osoba nemá zájem. Operace by měla být jen v případě zájmu osoby nebo nutnosti, ne když k tomu stát trans* osoby nutí v rámci změny dokladů.
Trans* lidé tak čelí dilematu mezi přizpůsobením se neadekvátním zákonným požadavkům, nebo životem s doklady, které neodrážejí jejich skutečnou identitu, což narušuje jejich lidská práva.