Transfobie a diskriminace

Trans* lidé patří mezi nejzranitelnější menšiny. Čelí diskriminaci, násilí a sociálnímu vyloučení, a to jak v rámci LGBTI+ komunity, tak ve společnosti obecně. Jejich zranitelnost je umocňována kombinací předsudků, stigmatizace a diskriminačních praktik, což je staví je na okraj společnosti a vede k porušování jejich lidských práv v oblastech jako je zdravotní péče, vzdělání a zaměstnání. I když  jsou do určité míry chránění antidiskriminačním zákonem a trestním zákoníkem, realita ukazuje na hluboce zakořeněnou transfobii. Výzkumy potvrzují, že trans* lidé jsou vystavováni velmi vysoké míře diskriminace, ještě vyšší než jiné LGBTI+ osoby, což výrazně ztěžuje jejich každodenní fungování a ohrožuje jejich bezpečnost. 

Identita trans* osob je mnoha lidmi stále nepochopená, což podle zpráv Amnesty International vede po celém světě k jejich diskriminaci, fyzickému násilí, psychickému obtěžování a porušování lidských práv jak na legislativní úrovni, tak v každodenním životě.

Častým jevem je odepírání nebo omezení přístupu k lékařským službám spojeným s jejich tranzicí, což zahrnuje jak hormonální terapii, tak chirurgické zákroky. Navíc jsou trans* lidé často marginalizováni v oblasti zaměstnání, kde čelí nejen přímé diskriminaci, ale i obtížím při hledání a udržení práce z důvodu předsudků ze strany zaměstnavatelstva a kolegů. Často se setkávají s nepřátelským prostředím, v němž jsou vystaveni posměškům a neochotě respektovat jejich genderovou identitu. Trans* osoby čelí i diskriminaci na školách. Tam zažívají šikanu nejen ze strany spolužáků, ale i učitelů. Mnozí trans* studenti se tak cítí nuceni školu opustit. To následně negativně ovlivňuje jejich další životní šance a zvyšuje riziko sociálního vyloučení.

Právní předpisy v některých zemích stále neuznávají genderovou identitu trans* osob, což vede k tomu, že si nemohou změnit své jméno či pohlaví v úředních dokumentech. Tento fakt je nejen diskriminační, ale také ohrožuje jejich bezpečnost, neboť se stávají snadnými cíli pro různé formy násilí a obtěžování. V České republice je situace trans* osob podobně komplikovaná a transfobie značně přítomná.

V letech 2017-2021 se cítilo diskriminováno nebo obtěžováno 43 % LGBTI+ lidí dotazovaných ve výzkumu, zaměřeném na tuto problematiku. Nejčastěji to byli trans muži a nebinární lidé. Při porovnání se zjištěními od veřejného ochránce práv (dále jen VOP) to byl nárůst o 5 % od roku 2018, kdy VOP zhodnotila, že se jednalo o zhruba třikrát vyšší podíl diskriminace nebo obtěžování než v případě běžné populace. V prostředí školy či univerzity zažilo diskriminaci 26 % ze všech dotazovaných; nejčastěji však opět trans muži a nebinární lidé.

Také aktuálnější výsledky statistik zabývajících se tímto tématem jen potvrzují, jak vážná a alarmující situace v České republice je. Podle výzkumu Michala Pitoňáka z Národního ústavu duševního zdraví z roku 2022 se přibližně 30 % trans* osob setkalo v daném roce s diskriminací na základě své genderové identity. Tento podíl je ve srovnání s gayi a lesbami (mezi nimiž diskriminaci zaznamenalo zhruba 20 % respondentů) výrazně vyšší. Trans* osoby jsou také častěji vystaveny nenávistným projevům. S hate speech se setkalo více než 40 % respondentů. To opět potvrzuje, že trans* lidé čelí vyšší míře sociálního vyloučení a stigmatizace.

Ze zmíněných dat a statistik vyplývá, že navzdory existenci právních norem, které by měly trans* osoby chránit, je jejich postavení v české společnosti nadále ohrožováno. Diskriminace, transfobie a násilí jsou běžnými problémy, s nimiž se trans* lidé potýkají na denní bázi. Je proto nezbytné nejen posilovat právní ochranu trans* osob, ale také pracovat na zlepšení společenského povědomí a odstraňování předsudků, které vedou k jejich marginalizaci.