Syrští uprchlíci do Libanonu
Libanon
přijal více než 976
tisíc uprchlíků ze Sýrie, z nichž je 55 procent dětí. Je také domovem zde žijících palestinských uprchlíků (250 uprchlíků
na 1000 obyvatel).[1] Podle OSN jsou životní
podmínky 58 procent syrských uprchlíků přebývajících v Libanonu
nevyhovující: žijí v neoficiálních obydlích, přelidněných budovách a hustě
obydlených chudých sousedstvích; 76 procent domácností žije pod hranicí chudoby.
Agentury OSN a nevládní organizace mohou pomáhat jen omezeně kvůli nedostatku
financí.[2] Meziagenturní výzva pro Libanon byla financovaná jen ze 41 procent a OSN musela snížit počet uprchlíků, kteří dostávali
finanční podporu, a snížit částku, kterou dostávali.
Škrty ve finanční podpoře stravy
způsobily, že uprchlíci dostanou ekvivalent 0,72
USD na osobu na den, což je výrazně pod hranicí chudoby definovanou Světovou
bankou: 1,90 USD na den. Finanční nedostatek také způsobil, že UNHCR musela
z velké části kvůli privatizovanému zdravotnímu systému omezit svou finanční podporu na
pokrytí cenově dostupné základní a pohotovostní péče. UNHCR je schopná pokrýt pouze 75 – 90 procent
nákladů za léčbu a uprchlíci si musí zaplatit zbývající část.[3]
Libanonská vláda formálně neuznává jako uprchlíky ty,
kteří utíkají ze Sýrie, a v lednu 2015 přísně omezila vstup uprchlíků ze
Sýrie v případech,
kdy nesplňovali určitá kritéria. Syrští uprchlíci jsou povinni v Libanonu zažádat o
pobytové vízum.
Je pro ně ale velmi obtížné získat dokumenty potřebné pro podání žádosti kvůli finančním a administrativním požadavkům
tohoto procesu. Bez povolení mají uprchlíci omezený přístup k základním
službám a riskují zadržení
a deportaci. V červnu
2016 oznámil zástupce Ministerstva sociálních věcí, že vláda navrhuje vytvoření vlastní databáze pro registraci Syřanů
v Libanonu oddělenou od registračního systému UNHCR. Ministerstvo sociálních
věcí plánuje lidem registrovaným v databázi vydat kartičku uznávanou všemi
vládními institucemi, která by fungovala jako způsob identifikace na
kontrolních stanovištích, tudíž by už bezpečnostní síly nemusely kontrolovat
povolení k pobytu. Uprchlíci by ale i přesto potřebovali povolení k pobytu,
k registraci manželství a narození a k přístupu na trh práce a jiným
službám v zemi.
Situace palestinských uprchlíků
Na konci roku 2017 tvořilo světovou populaci
uprchlíků 5,4 milionů Palestinců.[4] Jsou největší uprchlickou
populací na světě, a to už více než půl století[5]. Většina z nich žije
v Jordánsku, Libanonu, Sýrii, pásmu Gazy a v oblasti West bank.
UNHCR s většinou Palestinců přímo
nepracuje, jelikož spadají pod mandát Agentury OSN pro Palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA)[6].
Palestinci, kteří uprchli nebo byli vyhnáni ze
svých domovů tam, kde se nyní nachází Izrael, společně s jejich potomky, kteří
si udržují pouto s touto oblastí, mají dle mezinárodního práva nárok se
tam vrátit.[7] Nicméně, prakticky nemají
perspektivu toho, že by jim bylo v dohledné době dovoleno se vrátit na
místa a do domů, které opustili v oblasti, jež je nyní Izraelem a Okupovanými palestinskými
územími (OPT). V zemích
Středního východu, které přijaly většinu
palestinských uprchlíků, jsou tito považováni za osoby bez státní příslušnosti
nebo mají jen nejistý pobytový status a jejich vyhlídka integrace do místní
společnosti je malá.
Přesídlení do jiných zemí by pomohlo zmírnit
tíživou situaci palestinských uprchlíků, kteří nenachází ochranu
v hostitelské zemi. Toto by mělo být chápáno jako dočasné řešení, které nebude bránit právu
na návrat, když to podmínky dovolí.
Složitá situace palestinských uprchlíků
v zemích Středního východu se ještě zhoršila tam, kde jsou uvězněni v konfliktech,
jako je tomu na okupovaných palestinských územích, v Sýrii a Iráku.
Palestinští uprchlíci dlouhodobě pobývající
v Libanonu[8]
Před syrským konfliktem a uprchlickou krizí
bylo v Libanonu okolo 450 000 palestinských uprchlíků.[9] Více než polovina
dlouhodobých palestinských uprchlíků v Libanonu žije ve 12 uprchlických táborech; ostatní žijí
v neoficiálních osadách po celé zemi. UNRWA poskytuje omezené služby v uprchlických táborech, ale podmínky
jsou opravdu nuzné a tábory jsou zchátralé a přeplněné. Špatné životní podmínky byly ještě zhoršeny
příchodem nových uprchlíků ze Sýrie (jak Palestinců, tak Syřanů), kteří přišli
do táborů.
Ačkoli většina dlouhodobých palestinských
uprchlíků žije v táborech celý svůj život, nemohou získat libanonské občanství a mnoho jich
zůstává bez státní příslušnosti. Jelikož formálně nejsou občany žádného státu, nemají stejná
práva či rovné postavení jako Libanonci či jiní cizinci v zemi.[10]
Palestinští uprchlíci jsou navíc terčem
diskriminačních zákonů a omezení, která jim zakazují dědit majetek či přístup k bezplatnému veřejnému vzdělávání a také nesmějí vykonávat
20 profesí.
V současné době se v Libanonu nachází asi 270
tisíc Palestinských uprchlíků.[11]
[1] UNHCR, Global Trends – Forced Displacement in 2017. Dostupné z: http://www.unhcr.org/en-us/statistics/unhcrstats/5b27be547/unhcr-global-trends-2017.html
[2] UNHCR, Survey finds Syrian refugees in Lebanon became poorer, more vulnerable in 2017. Dostupné z:http://www.unhcr.org/news/briefing/2018/1/5a548d174/survey-finds-syrian-refugees-lebanon-poorer-vulnerable-2017.html
[3] UNHCR, Health access and utilization survey among Syrian refugees in Lebanon – November 2017. Dostupné z:https://reliefweb.int/report/lebanon/health-access-and-utilization-survey-among-syrian-refugees-lebanon-november-2017
[4] UNHCR, Global Trends – Forced Displacement in 2017. Dostupné z: http://www.unhcr.org/en-us/statistics/unhcrstats/5b27be547/unhcr-global-trends-2017.html
[5] Palestinian refugees fled or were expelled from their homes
in what is now Israel between late 1947 and the first half of 1949 during the
violence linked to the creation of the state of Israel and the Arab-Israeli war
of 1948; others became refugees in 1967 when Israel occupied the West Bank,
including East Jerusalem, and the Gaza Strip.
[6] UNRWA was created in 1949 to provide assistance to these
refugees and their descendants in Jordan, Lebanon, Syria, the Gaza Strip and
the West Bank, including East Jerusalem. Palestinian refugees cannot obtain
recognition or assistance from UNHCR in UNRWA’s areas of operation. However,
Palestinian refugees in other Middle Eastern and North African countries, such
as Iraq, fall under the mandate of UNHCR.
[7] Amnesty International, Israel and the Occupied Territories /
Palestinian Authority – The Right to Return: The Case of the Palestinians
(Index: MDE 15/013/2001) available at:
https://www.amnesty.org/en/documents/MDE15/013/2001/en/
[8]
Amnesty International, Lebanon:
Submission to the UN Committee on the Elimination of All Forms of Racial
Discrimination, 90th Session, 2-26 August 2016 (Index: MDE 18/4435/2016),
available at: http://www.refworld.org/docid/5790d8c04.html (accessed 30
September 2016).
[9] UNRWA, Statistics 2010, p5,
http://www.unrwa.org/resources/reports/statistics-2010
[10] This is the case for areas of law in which Lebanon
applies the principle of reciprocity. For example: the right to work is granted
to nationals of states which grant Lebanese citizens the right to work in their
countries. As Palestinians are stateless, this provision does not apply to them
and they are not allowed to work.
[11] UNRWA. 2018 Syria Regional
Crisis – Emergency Appeal. Dostupné z: https://reliefweb.int/sites/reliefweb.int/files/resources/2018_syria_ea_final_web.pdf
