„Každé ráno se dívám na ranní nebe a večer na hvězdnou oblohu, vzpomínám na vás a v duchu vás všechny pevně objímám! A vždy cítím vaši lásku a péči, které mě chrání a dávají mi jistotu, že všechno zvládneme. Čas našeho setkání se rychle blíží a bude to nejšťastnější den mého života.“
Rodina dopis obdržela v říjnu 2025. Další komunikace jim však zatím nebyla umožněna.
V únoru 2025 její sestra Tatsiana Khomich oznámila, že Maryia byla po měsících strávených v izolaci přemístěna zpět k ostatním vězeňkyním v trestanecké kolonii.
Dne 12. listopadu 2024 se Maryia po více než roce mohla setkat se svým otcem. Po návštěvě byly dokonce zveřejněny fotografie z vězeňské nemocnice.
Maryia čelí vážným zdravotním problémům – při výšce 175 cm váží jen 45 kg, trpí žaludečními vředy a dalšími obtížemi, přičemž jí není poskytována odpovídající lékařská péče.
Podmínky jejího věznění se rovnají mučení nebo jinému špatnému zacházení. Amnesty International požaduje její okamžité a bezpodmínečné propuštění.
