„Jsem jedním
z Wintonových dětí. Je to obrovský dar, že jsem jej mohl potkat. Nebýt jeho
dobroty, nebyl bych naživu.“
Lord Alfred Dubs se narodil 5. prosince 1932 v Praze. Jeho otec
musel kvůli svému židovskému původu uprchnout z Československa na počátku
německé okupace. V roce 1939 se dostal do jednoho z transportů organizovaných
britským makléřem Nicholasem Wintonem, který zachránil na 669 židovských dětí
před koncentračním táborem. V Londýně se Alfred Dubs opět shledal se svým otcem
a následně i s matkou a vystudoval školu ekonomie a politických věd. Rozhodl se
pro politickou dráhu, podle jeho slov: pokud dokážou lidé politikou způsobit
takové utrpení, k jakému došlo během druhé světové války, může politika být použita i pro šíření dobra.
Nyní
čtyřiaosmdesátiletý lord sám pomáhá dětem bez doprovodu prchajícím z válečných
zón. „Je potřeba si minulost neustále
připomínat a poučit se z ní,“ říká muž, který si na formality moc nepotrpí a je
nejšťastnější, když mu všichni říkají Alfe. S „Alfem“ jsem v Praze strávila jen
pár dní, ale na jeho houževnatost a zájem o druhé lidi nikdy nezapomenu. Když
ho potkáte, nemluví o sobě, ale snaží se co nejvíce zjistit o vás, naslouchá
vašim názorům a snaží se vám porozumět. O Praze říká, že je to jedno z
nekrásnějších měst Evropy a přál by si, aby naše politika byla tak skvělá, jako
naše hlavní město.
Alf si
povzdechl nad postojem České republiky, ale i dalších zemí V4. Evropa by podle
něj měla být multikulturní a z politiky ČR, Polska, Slovenka a hlavně Maďarska
je znepokojen. Říká, že se mu nelíbí, jak se u nás mluví o migraci. Upozorňuje
na to, že když došlo k rozšíření EU o dalších deset států, včetně ČR, jen tři
státy EU jim otevřely své hranice – Irsko, Švédsko a Británie. To způsobilo
velký příliv migrantů a s tím i některé komplikace. „Možná jsme měli přesvědčit
ostatní státy, aby své hranice otevřely bez prodlení. Přesto si myslím, že
imigrace je pro Británii pozitivní.
V britském
parlamentu letos bojoval o dodatek k britskému imigračnímu zákonu, kterým by se
země zavázala přijmout tisíce dětí bez doprovodu, které uprchly ze Sýrie, ale i
z dalších zemí. Právě tyto
děti patří mezi nejohroženější skupinu uprchlíků. Hrozí jim násilí i sexuální
zneužívání. Často se také stávají oběťmi pašeráků a obchodníků s lidmi. „Když jsem prosazoval zmiňovaný dodatek zákona, argumentoval jsem
tím, že Británie přijala za války deset tisíc dětí prchajících z Německa. Proto
to zvládneme i nyní,“ uvádí Alf.
Je přesvědčen, že jeho vlastní
zkušenost mu pomáhá lépe porozumět tomu, co prožívají děti, které bez rodičů a
příbuzných uvízly v Calais. „Některým z nich pomohli uprchnout rodiče,
jiným pašeráci. Utíkají ze strachu o svůj život, stejně tak to bylo v mém
případě.“
Na jaře
tohoto roku se Dubsovi podařilo, po velkém boji, dodatek prosadit. Na jeho
základě se Londýn zavázal přijmout blíže nestanovený počet dětí bez doprovodu.
Lord nejdříve počítal, že by se do Británie mohly dostat děti uprchlíků z
Itálie či z Řecka, kde jsou uprchlické tábory a hot spoty přeplněné. Z těchto
zemí se zatím podařilo převést pouze několik desítek dětí. Důležitý zlom přišel
až krátce před začátkem stěhování uprchlíků z „Džungle“, francouzského tábora v
Calais. Do Británie se z Calais dostalo 200 dětí a mladistvých, z toho 60 z té
nejzranitelnější skupiny – většinou dívky z Eritreje, kterým hrozí vysoké
riziko sexuálního zneužívání.
„Je to výborný začátek,“ popsal Dubs příjezd prvních dětí z
Calais. A brzy přijedou další. V příštích týdnech a měsících přijme Británie
další stovky dětí a to v rámci slučování rodin či díky Dubsovu dodatku. Alf se
nedávno sám vydal do „Džungle“, aby si situaci prohlédl na vlastní oči a setkal
se tam s dětmi, které v táboře žily.
„Není divu, že zde dochází k násilí. Nedivím se, že se tak
zoufale pokoušejí utéct. A vůbec mě nepřekvapuje, že dělají vše co je v
jejich silách, aby se dostaly za kanál do Velké Británie. V jejich situaci
bych dělal to samé,“ řekl.
Lord Dubs je známý tím, že byl
proti vystoupení Velké Británie z EU a věří i ve společnou evropskou politiku
při řešení migrační krize. „Nemůžeme nechat lidi umírat na moři, ale ani
nemůžeme otevřít dveře všem. Nelze nechat všechno břemeno na státech jako je
Řecko, Itálie a Malta. Pravidla musejí být jasně nastavena. Musíme najít způsob,
jak oddělit ty, kteří prchají kvůli perzekuci a válce od těch, kteří utíkají
pouze z ekonomických důvodů“. Podle Lorda
Dubse je nutné zakročit proti pašerákům, kteří parazitují na neštěstí druhých.