Co je to povinnost facilitace?

Na základě ochrany, kterou mezinárodní právo protestům poskytuje, mají státní orgány povinnost respektovat, chránit a usnadňovat pokojné protesty. To znamená zdržet se nepřiměřených zásahů, chránit protestující před násilím, poskytovat nutné služby (například řízení dopravy nebo toalety, je-li to nutné) a komunikovat s těmi, kdo protest organizují nebo se ho účastní, aby byl zajištěn jeho pokojný průběh. 

OBECNÉ ZÁSADY PRO VEŘEJNÉ ORGÁNY PŘI HLÍDÁNÍ PROTESTŮ
• Umožněte protestujícím, aby je mohlo slyšet a vidět jejich publikum: veřejní činitelé, široká veřejnost, korporace, fotografové a média, účastníci protidemonstrací atd. 
• Předpokládejte mírumilovnost protestu a spolupracujte s organizátory a účastníky v dobré víře. 
• Snažte se provádět policejní dohled nad shromážděními způsobem, který zajišťuje co nejlepší možné a účinné zachování lidských práv a svobod. 
• Při plánování se neomezujte na předvídání problémů a na to, jak reagovat na jakékoliv případné násilí. Místo toho hledejte možnosti, jakými zajistíte hladké fungování protestu a deeskalaci napětí. 
• Jednejte neutrálně a vyhněte se tomu, abyste se postavili na jakoukoliv ze stran, pro či proti. 
• Fyzický vzhled (vybavení, počet strážníků) a postoj, který projevuje policie, by neměl být ohrožující, aby nedocházelo k rozdmýchávání napětí. 
• Pokud dojde k násilí, měla by být fyzická síla použita pouze v nezbytných případech stanovených zákonem a vždy přiměřeně. 
• Pokud se násilí dopouští pouze menšina všech zúčastněných, mělo by být použití hrubé síly omezeno a cíleno tak, aby ti, kteří protestují pokojně, mohli ve své činnosti pokračovat. 
• Povinnost facilitace se vztahuje i na případy spontánních protestů. I v případě, že existují zákony, které vyžadují, aby organizátoři veřejná shromáždění předem oznámili, měla by policie usměrňovat protesty, které vzniknou samovolně. 
• Shromažďování a zpracování osobních údajů prostřednictvím záznamových zařízení, televizního vysílání, tajného policejního sledování nebo hromadného dohledu musí být prováděno v souladu s právem na soukromí. 

LZE PROTESTY OMEZIT?

Právní normy v oblasti lidských práv umožňují státům omezovat právo na svobodu pokojného shromažďování jen za výjimečných okolností. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech uvádí, že jakákoliv omezení tohoto práva přicházejí v úvahu pouze v případě, že splňují všechny požadavky „čtyřdílného testu", a to zákonnost, nezbytnost, přiměřenost a snahu o prosazení legitimního cíle. 

LEGALITA

Všechna uložená omezení musí být stanovena jasně definovaným zákonem, který lidem umožňuje regulovat jejich chování. Tento zákon musí být sám v souladu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv a nesmí být uplatňován svévolně. 

NEZBYTNOST A PŘIMĚŘENOST

Příslušné orgány mají povinnost minimalizovat své rušivé prostředky, a tato omezení musí přinášet více užitku než škody. 

SLEDOVÁNÍ LEGITIMNÍHO CÍLE

Omezení lze uložit pouze v zájmu národní bezpečnosti nebo veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku, ochrany veřejného zdraví nebo mravnosti nebo na ochranu práv a svobod jiných osob. 
 
V počátečních fázích pandemie Covid-19, kdy se obzvláště nedal předvídat dopad a šíření nemoci, byla po celém světě uvalena řada omezení na právo protestovat. Ačkoliv mnohá z těchto omezení mohla být považována za legitimní, třídílný test platí za všech okolností (i v případě pandemie nebo jakékoliv jiné krizové situace) a měl by být neustále přehodnocován na základě měnících se okolností.  

POVOLENÍ VS. OZNÁMENÍ

Vzhledem k tomu, že organizování a účast na veřejných protestech platí za jednu z možností, jak uplatnit právo na svobodu pokojného shromažďování, musí orgány veřejné moci k protestům přistupovat jako k právu, nikoli privilegiu. V souladu s tím by veřejní činitelé neměli vyžadovat, aby ti, kteří chtějí organizovat protest nebo účastnit se jej, žádali o předběžné povolení k uskutečnění protestu. Různé lidskoprávní organizace zdůraznily, že organizování protestů by nemělo být podmíněno povolením nebo jinými nadměrnými požadavky, které ztěžují organizaci protestů. Státy mohou nanejvýš zavést jednoduchý způsob oznamování zpráv, jehož prostřednictvím mohou organizátoři protestů informovat úřady o svých plánech – tak, aby mohla policie demonstraci usnadnit. Policii je třeba vyjít vstříc, aby mohla splnit své povinnosti v rámci ochrany práv účastníků protestu a osob, které jsou protestem dotčeny. Režimy oznamování by ovšem neměly být využívány jako další nástroj ke kontrole a vytváření překážek protestujícím. 
 
Oznamovací postup se liší od povolovacího režimu v tom, že osoba, která podává oznámení na úřad, ho nežádá o jeho svolení, ale pouze informuje o tom, že se bude protest konat. Spolu s tím by případný nedostatek předchozích oznámení nebo nesplnění jiných administrativních požadavků neměly vykreslit shromáždění jako nezákonné, ani by neměly být použity jako podklad k rozpuštění nebo k zatčení účastníků.