Aby byl protest pokládán za spadající mimo ochranu práva na pokojné shromažďování, musí existovat přesvědčivé a prokazatelné důkazy o uchýlení se k násilí nebo podněcování k násilí, pro nepřátelství nebo diskriminaci ze strany významného počtu účastníků. 
 
Mnohé státy se však běžně snaží zavádět omezení protestů na základě argumentů týkajících se ochrany národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku.

Protestující, kteří se dopouštějí násilných činů, nejsou chráněni právem na svobodu pokojného shromažďování, a proto by na ně veřejné orgány mohly uvalit legitimní a přiměřené sankce. Nicméně i těm, kteří se podílejí na násilných činech, zůstávají zachována všechna jejich ostatní práva, jako např. právo na svobodu projevu, na život, osobní bezpečnost, fyzickou nedotknutelnost a svobodu před mučením a jiným špatným zacházením.  

PROPAGACE NENÁVISTI

V souladu s právem na svobodu pokojného shromažďování nemohou veřejní činitelé nikdy zakázat protest na základě toho, proti čemu lidé protestují. 
 
Stejně jako právo na svobodu projevu, i právo na svobodu pokojného shromažďování chrání možnost lidí protestovat kolektivně, a to i v případě, že sdělení, která chtějí předat veřejnosti, mohou být považována za urážlivá, šokující nebo znepokojující. 
 
Musíme však mít na paměti, že práva na svobodu projevu a pokojného shromažďování nejsou absolutní a mohou být omezena v zájmu ochrany práv ostatních občanů. Tato výjimka zahrnuje zákaz propagace nenávisti, podněcování k násilí, nepřátelství nebo diskriminaci. Propagace nenávisti, také běžně známá pod pojmem „nenávistné projevy“, ohrožuje práva jiných osob, zejména jejich právo na rovnost a ochranu před diskriminací. Je tudíž legitimní, aby státy omezovaly protesty, které mohou šířit nenávist.  

SPONTÁNNÍ PROTESTY

Spontánní shromáždění bývají obecně považována za typ shromáždění organizovaného v reakci na nějakou událost v případě, že organizátor není schopen dodržet termín v souladu s předchozím oznámením, nebo pokud organizátor vůbec neexistuje. I v těchto případech mají lidé stále právo na pokojné shromažďování a protestování. 
  
Stručně řečeno, neoznámení záměru demonstrace veřejným činitelům by nikdy nemělo učinit pokojné shromáždění protiprávním a nikdy by nemělo ospravedlnit rozpuštění protestujících.