Příběh Emmy

Já jsem si živou knihovnu hodně přála, protože jsem slyšela od spolužáků, že to bylo super. Tak jsem kontaktovala Amnesty a sešla jsem se s váma a pobavili jsme se o různých možnostech a pak jsem to řekla ve škole naší třídní a ona s Amnesty domluvila všechny ty detaily okolo.

Měli jsme to pak v tom romském muzeum, to bylo super, že jsme mohli na chvilu být pryč ze školy, tehdy tam byly myslím maturity. Při živé knihovně jsem se potkala s tou lesbou, pak s uprchlíkem z Egypta a s farářkou. Bylo to fakt super, hodně jsem si přála potkat se s uprchlíkem, ale všichni byli skvělí. Jo, určitě to splnilo očekávání, co jsem od toho měla.

Já jsem aktivní v jedné takové charitativní organizaci a zajímám se o tyhle témata, tak to pro mě nebylo tak nový jako třeba pro moje spolužáky, ale bylo to určitě zajímavý. A ne každej den máte možnost se pobavit s uprchlíkem. Bylo to fakt hodně dojemný a všichni jsme brečeli, hlavně když říkal, jak to tady měl těžký a jak si nemohl najít žádný kamarády. Tak si člověk říká, že by se měl víc dívat kolem sebe a všímat si lidí, že kolem nás může být plno takhle nešťastných lidí, kterým udělá radost, když se na ně třeba usmějete nebo tak. Tak to se u mě asi změnilo, že se snažím být k lidem víc otevřená a všímat si lidí kolem sebe.