Příběh Huberta

Živá knihovna byla o tom, že přišli za námi nějací lidé z menšin, případně lidé, kteří jsou jiní než já, nebo lidé, se kterými se běžně nesetkávám. Mohli jsme s nimi mluvit a ptát se na to, co nás zaujalo. Často to byla témata ožehavá, kdybych se na to zeptal na internetu, tak bych asi rovnou dostal do ksichtu, že jsem rasista a tak dále, takže pro mě to byla cenná zkušenost.

Byl tam pán, který se narodil v Egyptě a musel uprchnout. Pak tam byl muslim, který se jím stal - nenarodil se jako muslim. Bylo zajímavé, jak říkal, že vystřídal různá náboženství předtím, než konvertoval na islám, a zároveň je Čech a běloch, což není dneska u muslimů běžné. Dále tam byl gay, paní na vozíčku, která mi přišla úžasná, protože za život zažila podstatně více věcí než já, procestovala mnoho států. Byl tam i nevidomý pán.

Co na mě zapůsobilo, bylo hlavně to, že všichni byli hodně fajn, přiznám se, že předtím kdybych viděl například slepého pána, který by i například špatně chodil, tak bych asi neměl moc chuť se s ním bavit, ale když jsme zde dostali nějaký čas se s ním pobavit, tak to byl super pán a velký sympaťák. Změnil jsem na ně názor.

Z těch příběhů se mi asi nejvíc líbil ten muslim, protože mluvil fakt skvěle a byl ten typ člověka, se kterým bych se i rád spřátelil. Mluvil krásné, zajímavě a vtipně, fakt byl super. Dále co mi přišlo fakt úžasné, byla ta vozíčkářka, já ji vlastně vezl sem nahoru, tak jsem se už s ní bavil i trochu sám po cestě. Byla skvělá, dost propagovala tu svou Ligu vozíčkářů, bylo vidět, že si za tím stojí. Ale mě spíš bavil ten její příběh. Například byla v Africe stopovat, to mi přijde nejhustější, stopovat s vozíčkem, kolikrát se mi zdá těžké stopovat bez vozíčku. Byla i na lodi na různých okružních jízdách, zažila tam bouře. Jsou to věci, na které bych si já sám netroufal. 

Odnesl jsem si z živé knihovny hlavně to, že  hranice jsou jen v naší hlavě. Nevím, jestli mě to vysloveně posunulo v životě, to asi jako ne, ale na ten projekt jsem změnil názor o 180 stupňů, protože mi přijde skvělé, že to někdo organizuje a že jsem dostal možnost se s těmito lidmi setkat. Amnesty bych vzkázal, že je super, že to organizují a že děkuji, že jsem dostal tuto možnost, protože jinde bych ji nedostal.