Příběh Kryštofa

Od druhého ročníku střední školy dělám dobrovolníka u Amnesty International, takže organizovat živou knihovnu u nás na škole byla vlastně moje iniciativa. Přišly myslím 4 živé knížky, jeden z nich byl Jakub, který je zdravotně postižený a homosexuál, pak tam byl Kareem, egyptský uprchlík, dále jeden pán ze Sýrie a romská zpěvačka. 

Asi se dost změnilo to, že mi došlo, do jaké míry lze proměňovat prostředí, v kterém člověk žije. Každý člověk může prostředí, v kterém žije, vytvářet nebo se podílet na jeho podobě. Nevěděl jsem, že je to až tak možné. Byl jsem  pomáhat už v mnoha organizacích, třeba v organizaci Nesehnutí, Greenpeace, Duha. Z projektů, které mě bavily, byl Klimakemp, a z lidských práv jsem byl na Valném shromáždění Amnesty v Praze. Byl jsem tam za dobrovolníky a součástí setkání bylo i to, že jsme se pokoušeli vymýšlet podobu dalších kampaní. To mi přišlo zajímavé, jak to bylo organizované. 

Projekt Živá knihovna by měl určitě pokračovat. Konkrétní důvod, proč jsem chtěl uspořádat tento projekt na naší škole je, že je tam více studentů, kteří se hlásí k LGBT komunitě a viděl jsem, že nejsou moc přijímaní spolužáky a učiteli, tak jsem je chtěl nějak podpořit. Proto jsem se ptal i v Amnesty, zda by tam nemohli být nějaké knížky, které by zastupovali tuto menšinu.

Z toho důvodu jsem byl velmi rád, že tam byl Jakub. Pak jsem se se spolužáky bavil, a právě například ti, kteří si něco potřebovali ujasnit, tak se měli možnost zeptat na vše možné toho Jakuba. A to mi přišlo hrozně důležité a silné.

Amnesty bych vzkázal, že děkuji za tu možnost dělat dobrovolníka. Někdy přemýšlím, jestli má smysl tato činnost, a když jsem se o tom bavil se známými, tak jsme došli k tomu, že je velmi důležité vzdělávání a vytváření nějakých hodnot.