Příběh Ley

studentky ze SPGŠ Futurum

Živé knihovny jsem se zúčastnila minulý školní rok. Měla jsem možnost se potkat s živými knihami Janou a Bártem.
Jana, s tou jsem mluvila první, nám vyprávěla o tom, jak byla znásilněná. Ptala jsem se jí pak, jaký to má na ni dodnes vliv ve vztahu k mužům. Kdysi jsem četla knížku o holce, která byla opakovaně znásilněná, tak mě zajímalo, jaké to je, když se vám to stane jen jednou.

Bárt nám říkal o rodinných problémech, co vše si zažil, a o drogové závislosti. To mě dost zaujalo. Přišlo mi šílené, jak rychle se do závislosti může člověk dostat a jaká to má úskalí. A kolik vlastní vůle a pomoci druhých je potřeba na to, aby se z toho člověk dostal. Taky u něj obdivuju jeho odvahu, že je schopný přijít mezi lidi, ještě víc mezi mladé studenty, a otevřeně o tom mluvit – tak, aby to obohatilo někoho jiného, aby nám pomohl si udělat nějaký názor.
Proto si myslím, že je živá knihovna velmi užitečná pro všechny lidi, hlavně pro studenty na středních školách. Právě ti studenti mají podle mě hodně stereotypů.

Já to třeba vidím i u sebe, protože pocházím ze židovské rodiny. Když jsem to někde řekla, tak se mě spolužáci hned ptali, proč nemám dlouhou sukni nebo velký černý klobouk. Když skončila živá knihovna, tak jsme se o tom ve třídě bavili a říkali jsme si, že je super, že právě my jsme dostali takové super knížky. Myslím, že nám to hodně dalo, minimálně jsme si měli dlouho o čem povídat. Myslím, že se lidem alespoň rozšířily obzory.

No, a právě na popud živé knihovny jsem se začala angažovat i já v osobním životě. A to právě tak, že po knihovně jsem zavolala svému taťkovi. Žije v Plzni, kde je velká židovská menšina, ale ta se hodně skrývá, nikdo moc to své židovství neřeší, nerozebírá. Někdy dokonce mají lidi s židovskou rodinou problém si přiznat svůj židovský původ. Tak jsme se s tátou rozhodli na tom trošku zapracovat.

Začali jsme organizovat hromadné šabaty jednou za měsíc. Dneska už se nám vytvořila skupinka asi desíti rodin a lidi se k nám hromadně přihlašují do židovské obce. Vůbec jsem nepředpokládala, že to bude mít takový úspěch. Vím o mnoho lidech, kterým se takový způsob života líbí, jen to mají problém přiznat. A ve mně právě Živá knihovna spustila ten hnací motor, začít se angažovat ve své komunitě a nestydět se za svou menšinu a já jsem na to velmi pyšná.