Manizha Seddiqi je známá afghánská obránkyně lidských práv a členka hnutí Spontaneous Movement of Afghan Women. Byla svévolně zadržena jenom proto, že uplatňovala svá práva na svobodu projevu a pokojné shromažďování. Nejprve nuceně zmizela 9. října 2023 a teprve o několik týdnů později se objevila v tálibánské vazbě. Dne 5. prosince 2023 byla přemístěna do věznice Pul-e-Charkhi v Kábulu. Podle dostupných zpráv nemá přístup k právníkovi, rodině ani lékařské péči a její zdravotní stav není dobrý.

Přibližně ve stejné době, kdy byla Manizha Seddiqi unesena a zadržena, Tálibán mezi zářím a listopadem 2023 svévolně zatkl a zadržel tři významné obránkyně lidských práv: Parisu Azadu, Nedu Parwani a Zholiu Parsi. Tyto ženy neměly ve vazbě přístup k právníkům nebo pravidelným návštěvám rodiny, rovněž nebyly obviněny z žádných trestných činů. Později byly všechny tři propuštěny, nicméně Manizha Seddiqi zatím zůstává ve vězení.

Od ovládnutí Kábulu v srpnu 2021 úřady Tálibánu stále častěji porušují práva žen a dívek a zakazují jim politickou účast i zapojení do veřejného života. Praktiky přijaté tálibánskou správou omezily práva na svobodu projevu, sdružování, pokojné shromažďování, jakož i práva na rovnost a nediskriminaci. Navzdory tomu se mnoho žen odhodlalo proti Tálibánu protestovat, a to v různých afghánských městech včetně Kábulu, Fajzabádu, Herátu a Mazár-i-Šarífu.

Ženy, které organizovaly nebo se účastnily těchto protestů, byly vystaveny nezákonnému použití síly, svévolnému zatýkání a zadržování, nuceným zmizením, mučení a dalším formám krutého, nelidského a ponižujícího zacházení. Za organizování protestů bylo v srpnu 2023 zatčeno nejméně osm členek Hnutí ženské národní jednoty a solidarity. Během demonstrací jsou protestující ženy často vystavovány slovnímu útokům, obtěžování, zastrašování a výhrůžkám ze strany ozbrojených příslušníků Tálibánu, kteří výrazně převyšují počet protestujících a běžně ničí nebo zabavují transparenty, letáky a další informační materiály. Kromě toho byli někteří novináři, kteří o těchto protestech informovali, vystaveni svévolnému zatčení a špatnému zacházení.

Tálibánské složky také sledovaly ženy po skončení protestů, aby je následně zatkly. Několik žen bylo, často násilím, zatčeno pod pohrůžkou střelnou zbraní přímo ve svých domovech nebo úkrytech. Někteří z jejich mužských příbuzných byli příslušníky Tálibánu v době zatýkání rovněž surově zbiti. Zatčené ženy byly drženy v izolaci a opakovaně vystaveny mučení nebo jiným formám špatného zacházení.