Tálibán po převzetí moci slíbil, že bude respektovat práva žen, zajistí nezávislost a svobodu afghánským médiím a že nová opatření nebudou omezovat lidská práva v takovém rozsahu jako za předchozí vlády Tálibánu v letech 1996 až 2001. Dosavadní kroky Tálibánu však naznačují pravý opak.
V nové vládě není ani jedna žena, mnoho jich naopak bylo okamžitě propuštěno z práce. Následné, Tálibánem tvrdě potlačované protesty žen v ulicích trvaly jen pár dnů, než vláda Tálibánu oznámila, že jakékoliv protestní shromáždění může být uskutečněno pouze, pokud organizátor získá povolení Ministerstva spravedlnosti – to ale zatím povolení nevydává a demonstrace jsou tak de facto zakázány. Novináři, kteří o již proběhlých protestech informovali, skončili ve vězení, kde byli mučeni a surově biti.
Dvě novinářky z Kábulu, s nimiž Amnesty International hovořila, popsaly výhrůžky a zastrašování, kterým čelily prakticky okamžitě po převzetí moci Tálibánem. Ayesha* byla nucena z hlavního města uprchnout na základě varování svého zaměstnavatele, že je v přímém ohrožení života. Její rodinu mezitím navštívil Tálibán a příbuzným bylo vyhrožováno poté, co ozbrojence informovali, že novinářka není doma.
Aadila* popsala první dva týdny vlády Tálibánu jako období velkého strachu a nejistoty. Původně chtěla zůstat v Afghánistánu a pokračovat ve své práci novinářky. Poté, co Tálibán uprostřed noci přišel prohledat dům její rodiny, na naléhání příbuzných opustila Afghánistán.
V důsledku atmosféry strachu vyvolané převzetím moci Tálibánem nyní mnoho afghánských žen nosí burku, nevychází z domu bez mužského doprovodu, přestaly chodit do škol či zaměstnání a omezily další aktivity, aby se vyhnuly násilí a represím. Navzdory nesčetným hrozbám, které nyní ohrožují bezpečnost žen, v zemi na některých místech stále ještě probíhají menší neohlášené demonstrace nebo se alespoň protesty z ulic přesunuly na sociální sítě.
V přímém ohrožení života jsou kromě novinářek také soudkyně nebo policistky. Tálibán totiž na svobodu propustil všechny vězně – ti ženám nyní vyhrožují smrtí. Stejné nebezpečí pro ně ale představuje samotný Tálibán. Některým se podařilo uprchnout ze země, mnoho z nich se ale ze strachu o svůj život skrývá. V ohrožení jsou i jejich příbuzní.
Složitá je i situace ve školách. Studentky univerzit se podle prohlášení afghánského ministra vnitra Hakkáního budou vzdělávat v souladu s islámským právem, zatím ale není jasné, co přesně to bude znamenat v praxi. Jisté je, že dojde ke změnám studijních osnov a vyučovacích předmětů, dívky budou studovat v oddělených třídách vyhrazených pouze jim a oblékat se v souladu s nařízením Tálibánu. Veřejné univerzity zatím zůstávají zavřené, většina z nich na vybudování oddělených tříd pro studentky nemá finance a kvůli nedostačujícím kapacitám se pro dívky také vůbec neotevřou některé obory.
Až do odvolání nesmějí studovat ani pracovat ženy třeba na Kábulské univerzitě. Nové vedení školy prý nejprve pro studentky musí vytvořit islámské prostředí. V Kábulu smí například ženy podle nových nařízení zastávat takové pracovní pozice, které jsou pod úroveň mužů, třeba umývat veřejné ženské toalety. O práci tak během jednoho dne přišly stovky žen, včetně vysoce postavených úřednic nebo zaměstnankyň kábulské vlády. Mnoho z nich bylo požádáno, aby do vyjasnění situace kolem jejich pracovních a studijních možností zůstaly doma. Ženám byl také na mnoha místech zakázán sport.
Celé znění on-line petice, kterou posíláme adresátům.
Dodržování základních lidských práv, zejména právo na vzdělání žen a dívek.
Poskytnutí ochrany a bezpečného odchodu obráncům lidských práv, novinářům, příslušníkům etnických a náboženských menšin, ženám a dívkám a dalším Afgháncům/kám, kterým hrozí odveta ze strany Tálibánu.
Přijetí opatření na ochranu a respektování práv všech afghánských uprchlíků a žadatelů o azyl.
Vážený pane předsedo vlády,
považujeme za zásadní, aby Česká republika a ostatní státy přijaly opatření, která umožní bezpečný průchod a evakuaci ohrožených Afghánců z Afghánistánu a sousedních zemích.
Apelujeme na Vás, abyste udělal vše pro zajištění příslibů států (včetně ČR) ohledně nyní tolik potřebného přesídlování uprchlíků z Afghánistánu i mimo něj, naléhavě Vás také žádáme, abyste se zasadil o koordinované a trvalé evakuace afghánských státních příslušníků ve zvýšeném ohrožení odvetných opatření ze strany Tálibánu.
Nedávný výzkumný briefing Amnesty International, Mezinárodní federace pro lidská práva (FIDH) a Světové organizace proti mučení (OMCT) dokumentuje porušování lidských práv, ke kterému dochází v Afghánistánu od převzetí moci Tálibánem 15. srpna. Briefing dokumentuje represi práv žen a dívek, zastrašování, jemuž čelí obránci lidských práv, zásahy proti svobodě projevu, odvety bývalým vládním pracovníkům a možné porušování mezinárodního humanitárního práva, stejně jako výzvy, jimž čelí ti, kteří si přejí opustit Afghánistán. Došlo k cílenému zabíjení lidí, již dříve pracovali pro vládu, k vyhrožování smrtí rodinným příslušníkům těch, kteří uprchli, a – navzdory veřejnému prohlášení Tálibánu o opaku – ženám a dívkám byl odepřen přístup ke vzdělání, práci a možnost se věnovat sportu nebo politice.
Oceňujeme úsilí, které již EU a ostatní státy (včetně ČR) vynaložily na zajištění evakuace konkrétních ohrožených Afghánců – spolu s vlastními občany a místními zaměstnanci a závislými osobami –, nyní je však třeba zintenzivnit úsilí o zajištění evakuace aktivistek, obránců lidských práv, aktivistů občanské společnosti, akademiků, novinářů a marginalizovaných skupin a dalších, jimž hrozí zvýšené riziko odvety ze strany Tálibánu. Životy tisíců žen a mužů, kteří pracovali na prosazování a obraně lidských práv, rovnosti pohlaví, právního státu a demokratických svobod ve své zemi, jsou nyní ve vážném ohrožení.
Ti v ohrožení, kteří chtějí uprchnout z Afghánistánu, čelí náročným výzvám při opouštění země, a to jak přes letiště, tak přes pozemní hranice. Pákistán uzavřel své pozemní hranice s Afghánistánem všem kromě lidí, kteří potřebují lékařské ošetření nebo mají doklad o pobytu. Hranice s Tádžikistánem, Uzbekistánem a Turkmenistánem byly také zavřeny. Úřady Tálibánu v současné době nevydávají pasy a afghánští občané nesmějí bez pasů překračovat hranice.
Vzhledem k překážkám, jimž čelí Afghánci, kteří chtějí uprchnout, musí EU a ostatní země učinit rozhodná opatření k zajištění nebo podpoře bezpečného průchodu a evakuací, zejména přes pevninu, pro všechny, kterým hrozí, že se stanou terčem Tálibánu. Za tímto účelem je třeba přijmout naléhavá opatření:
– Vydat veškerou potřebnou dokumentaci (např. dopisy o bezvízovém styku, dopisy osvobozující od požadavku vlastnit pasy, nouzové cestovní doklady pro afghánské občany bez pasu atd.) v místních jazycích, aby bylo zajištěno, že Tálibán umožní osobám v ohrožení opustit Afghánistán a umožní další pohyb ze sousedních zemí.
– Zvýšit kapacitu velvyslanectví, konzulátů a delegací v sousedních zemích, vydávat humanitární víza nebo víza prominout, a to jak Afgháncům v Afghánistánu, tak Afgháncům v hostitelských zemích, jako je Írán, Pákistán, Tádžikistán, Uzbekistán, Turkmenistán a další středoasijské země nebo například Turecko.
– Aplikovat pružné a urychlené vyřizování víz pro rodiny, aby se usnadnilo opětovné shledání odloučených členů rodin v Evropě, a použít další doplňkové způsoby, jak okamžitě dostat ohrožené Afghánce do bezpečí, včetně studentských a pracovních víz a sponzorských komunitních programů.
– Usilovat o oboustranné a vícestranné dohody se sousedními zeměmi o vytvoření pozemních koridorů a umožnění bezpečného přesunu osob.
– Zajistit adekvátní přijetí a status afghánským státním příslušníkům evakuovaným do příslušných zemí.
Evakuovaní Afghánci by neměli být započítáváni do roční kvóty států týkající se přesídlení do roku 2021, protože počet míst, ke kterým se státy zavázaly, je již omezený. V tomto ohledu znovu opakujeme apel na EU a ostatní státy, aby rovněž podpořily následující opatření:
– V souladu s prioritami stanovenými UNHCR výrazně zvýšit kapacitu slíbených míst v přesídlovacích programech k řešení probíhajících krizových a vysídlovacích situací.
– Kromě zvýšení příslibů v oblasti přesídlování k řešení globálních potřeb vytvořit cílený program přesídlování a humanitárního přijímání pro zranitelné afghánské uprchlíky v sousedních a tranzitních zemích, které jsou hostitelem drtivé většiny vysídlených Afghánců.
– Zajistit potřebné finance z příslušných rozpočtů na podporu přesídlování a evakuace.
Státy by se měly rozhodně zavázat, že budou podporovat přístup ke spravedlivému a úplnému azylovému řízení pro afghánské a další státní příslušníky žádající o mezinárodní ochranu v Evropě, a formálně pozastavit návraty všech afghánských státních příslušníků, a to i do třetích zemí, odkud jim může hrozit návrat do Afghánistánu.
S pozdravem
