Významný běloruský obránce lidských práv Ales Běljackij (50) byl v listopadu 2011 zatčen a posléze odsouzen k 4,5 letům vězení za údajné zatajování značných příjmů. Jeho zadržení bylo politicky motivované a má za cíl Běljackému zabránit v další práci na obranu lidských práv v Bělorusku. Soudní proces navíc vykazoval závažná porušení mezinárodních standardů spravedlivého procesu.

Běljackij vystupoval proti režimu už v 80. letech, kdy bylo Bělorusko ještě součásti Sovětského svazu. Dva roky poté, co se moci v zemi chopil dosud vládnoucí prezident Alexandr Lukašenko, spoluzaložil Běljackij organizaci Vjasna sídlící v Minsku. Ta poskytovala finanční a právní pomoc tamním politickým vězňům. Za tuto činnost si on a jeho kolegové vysloužili dohled běloruské tajné služby. V roce 2003 odebraly úřady organizaci registraci, aby dále nemohla fungovat a podlamovat tak moc nedemokratického politického systému.

V roce 2011 byl Běljackij zadržen a odsouzen na 4,5 roku vězení. Jeho byt i sídlo organizace Vjasna prohledali a zabavili dokumenty, zařízení kanceláře a počítače. Alesovi byl uložena pokuta a trest propadnutí majetku včetně jeho bytu, kde žil se svou manželkou a synem a bytu, kde sídlila organizace Vjasna. Oficiálně byl zadržen za využívání účtů v Litvě a Polsku - informace související s jeho zahraničními účty poskytly úřady těchto států. Poté, co vyšlo najevo jejich zneužití k perzekuci Běljackého ze strany běloruského státu, se Polsko i Litva omluvily.

Protože byla od roku 2003 organizace Vjasna bez licence, nemohla si zřídit v Bělorusku účet na své jméno. Od té doby úřady opakovaně zamítaly žádosti Viasny o opětovnou registraci. Proto si představitelé Viasny otevřeli účty v sousedních zemích, ze kterých financovali své lidskoprávní aktivity. Ales tvrdí, že otevření užívání účtů v zahraničí bylo nevyhnutelné, jelikož mu vláda zabránila spravovat peníze přímo v Bělorusku.

Soudní proces s Běljackim vykazoval prvky politického procesu. Šlo zejména o fázi dokazování, která obsahovala vážná porušení procesních norem. Jako důkazy byly připuštěny dokumenty od neznámých informátorů, které nebyly ověřeny, což je v rozporu s běloruských právem. Kladené otázky v průběhu výslechu svědků často vůbec nesouvisely s projednávanou věcí a soustředily se na lidskoprávní aktivity Běljackého.