Íránská aktivistka za lidská práva uvězněna za zločiny proti národní bezpečnosti

Začátkem prosince 2009 natočila Beháre svůj projev určený pro konferenci v Nizozemí, jehož název byl: „Mezinárodní solidarita s íránským studentským hnutím u příležitosti íránského Národního studentského dne“. Video se rychle rozšířilo na internetu a sklidilo velký ohlas.
Beháre zadrželi kvůli jejím studentským aktivitám v jejím domě 31. 12. 2009. Několik měsíců strávila na samotce a v květnu 2010 ji Íránský soud pro řešení národní bezpečnosti a integritu Islámské republiky v Teheránu (tzv. Revolutionary Court) odsoudil na sedm let a šest měsíců vězení za údajnou „urážku prezidenta“, „urážku Nejvyššího vůdce“, „přípravu a spolupráci na páchání zločinů proti národní bezpečnosti“ a „šíření propagandy proti státu“.
V důsledku tohoto rozsudku se navíc její dřívější pomínečný trest dvou roků odnětí svobody za účast na demonstraci v roce 2006, při které protestovala proti diskriminaci žen v právních předpisech, změnil na nepodmíněný. Podle íránského práva je žena „pouze polovinou muže“. Např. u soudu je tedy nutné, aby svědčily dvě ženy, má-li se svědectví vyrovnat tvrzení jednoho muže. Íránská žena (muslimka) se nesmí provdat za nemuslima. Minimální věk pro uzavření manželství byl dívkám stanoven na 13 let. Rozvod je jednodušší pro muže než pro ženy. Žena nemůže cestovat bez souhlasu manžela nebo mužského příbuzného. Za některé trestné činy získává muž mírnější trest než žena. Od žen se vyžaduje poslušnost vůči manželovi.

V prosinci 2010 napsala Beháre spolu s dalším uvězněným studentským aktivistou Majidem Tavakkolim dopis z vězení, který měl povzbudit aktivisty, aby pokračovali ve své práci na podporu lidských práv v Íránu. Tímto činem si vysloužili prodloužení svých trestů o dalších šest měsíců. Beháre byla poté znovu obviněna z „propagandy proti státu“ a „páchání zločinů proti národní bezpečnosti.“
Beháre si svůj trest odpykává v ženské věznici Evin Prison v Teheránu. Její pobyt ve vězení byl několikrát krátkodobě přerušen ze zdravotních důvodů. Úřady jí také povolily operaci a několikatýdenní pobyt v nemocnici. Její zdravotní stav je ale v důsledku věznění dlouhodobě špatný.

Beháre je členka centrálního výboru při Úřadu pro konsolidaci jednoty (Office for the Consolidation of Unity/OCU). Před uvězněním byla předsedkyní Ženské komise íránské studentské organizace, která usiluje o politické a školské reformy a protestuje proti porušování lidských práv v Íránu. Aktivně se také zasazovala za ženská práva a byla členkou Kampaně za rovnoprávnost, jejímž cílem je shromáždit co nejvíce podpisů pod petici požadující ukončení diskriminace žen v íránském právním systému a v životě vůbec.

V dubnu 2012 oslavila své 31. narozeniny a současně čtvrté výročí svatby sepsáním otevřeného dopisu svému manželovi, Aminu Ahmadianovi. V dopise napsala:
„Kromě stesku po všech (přestože je nemožné ho přehlížet), sleduje člověk, jak jeho život plyne před očima. Nemá přirozené prostředí k přemýšlení a osobnímu růstu. I když se snaží číst knihy, které neprošly přísnou cenzurou, není myslitelné pozvednout své myšlenky“.