Současná právní a politická situace v Bělorusku se neslučuje s mezinárodními závazky a normami na svobodu pokojného shromažďování a sdružování. Široké spektrum osob a organizací stojí tváří v tvář nepřiměřené byrokracii, obtěžování a pronásledování. Pěstouni, adoptivní rodiny, etnické menšiny, ochránci přírody, humanitární pracovníci i umělci jsou podrobeni přísným kontrolám a jsou jim odepírána základní lidská práva.

Běloruské nevládní organizace mají povinnost zaregistrovat se u příslušných orgánů. Pokud tak neučiní, mohou být trestně stíhané. Registrace podléhá přísným pravidlům a rozhodnutí o jejím zamítnutí je nevratné. V roce 2011byl vydán článek 21 Zákona o shromažďování, který zakazuje běloruským nevládním organizacím uložit finanční prostředky v bankách v zahraničí. Přijímání zahraničních darů je také v rozporu se zákonem a může být sankcionováno. V případě udělení registrace jsou nevládní organizace bedlivě monitorovány a jejich činnost může být kdykoli pozastavena - a to i z naprosto triviálních důvodů.

Článek 193-1 běloruského trestního zákoníku kriminalizuje jakoukoli činnost uskutečněnou jménem neregistrované organizace, ať je to politická strana nebo náboženská organizace. Ukládá možnost pokuty nebo odnětí svobody až na dva roky. V roce 2011 Rada Evropy Benátské komise uvedla, že " samotná existence článku 193-1 má velmi negativní dopad na činnost nevládních organizací ", a že "restrikce jsou tak závažné, že nejen omezuje svobodu sdružování, ale také svobodu přesvědčení a projevu.“

Zákon „o hromadných akcích,“ který vešel v platnost v roce 1997, znesnadňuje pořádání veřejných shromáždění, jelikož obsahuje vyčerpávající seznam zákazů a podmínek nezbytných pro jejich uskutečnění. Mezi tyto zákazy patří pořádání demonstrací v centru velkých měst, stanic metra a v okolí prezidentského sídla atd. Při neuposlechnutí zákona riskují organizace okamžité ukončení činnosti.