Pozadí

Trestní zákoník v České republice nedefinuje znásilnění souhlasem, ale donucením či zneužitím bezbrannosti. Ale co případy, ve kterých nedošlo k fyzickému násilí? Nebo případy, ve kterých byla oběť paralyzována naprostým terorem, nebo proto, že osoba, která ji znásilnila, byla přítel nebo partner? Absurditu tohoto pojetí ukazuje následující analogie: „Po obětech loupeže nikdo nechce, aby prokazovaly, že lupičům kladly odpor, předání peněz nevede nikoho k závěru, že okradení se zločinem ‚souhlasili’ a že tudíž nebyl spáchán trestný čin.“ Především však toto pojetí znásilnění dostatečně nereflektuje vztahové násilí. V mnoha případech se oběť neodváží projevit odpor, protože má strach o své zdraví nebo život anebo má strach z odhalení (např. ve vedlejší místnosti jsou děti).

Česká republika tak musí zákonem jasně stanovit, že sex bez souhlasu je znásilnění. Otázkou není, zda osoba řekla „ne“, ale zda řekla „ano“. Uzákonění této definice vyšle jasný signál obětem, pachatelům, orgánům, které jsou zapojeny do vyšetřování a rozhodování, i všem ostatním, že jakmile chybí souhlas, jde o znásilnění.

Tato definice znásilnění je podpořena mezinárodními lidskoprávními organizacemi (resp. jejich orgány) a v současné době je zavedena ve 12 z 31 evropských zemí (např. Velká Británie či Německo).

Podepište tuto petici a řekněte zákonodárcům, aby v souladu s mezinárodními závazky ČR v oblasti lidských práv změnili právní definici znásilnění tak, aby byla založena na souhlasu, a výrazně tak přispěli k vytvoření „kultury souhlasu“ a odstranění překážek, které brání obětem při dosažení spravedlnosti.