V únoru 2020 jsme společně s organizací Konsent spustili kampaň Chce to souhlas. Cílem kampaně bylo bojovat proti sexuálnímu násilí a napravit chybnou definici znásilnění v českém trestním zákoníku.
Nebyla to vůbec jednoduchá cesta. Absolvovali jsme stovky schůzek, zorganizovali několik kulatých stolů, objeli krajská města, uspořádali výstavu oblečení přeživších, zorganizovali workshopy na školách a mnoho dalšího. Ale vynaložené úsilí se vyplatilo – všechny strany v Poslanecké sněmovně podpořily novou definici znásilnění. Proti nehlasoval vůbec nikdo. Obrovský dík patří také všem zástupkyním a zástupcům stran, kteří se tématu věnovali a neúnavně se podíleli na tom, aby nespadlo pod stůl.
Nyní se zákon přesouvá do Senátu. V oblasti boje za práva přeživších domácího a sexuálního násilí nemá Senát dobrou vizitku. Začátkem letošního roku neschválil Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Během rozpravy o této úmluvě zaznívaly nejrůznější mýty a bludy od mnoha senátorů a senátorek, které jsou zejména právě pro přeživší velmi zraňující.
Senát má nyní šanci podpořit boj proti znásilnění a dokončit tak dobře načatou práci Poslanecké sněmovny. Podepište naši petici a dejte tak senátorům a senátorkám jasně najevo, že česká veřejnost si přeje novou definici znásilnění.
Děkujeme za podporu. Nový zákon postavený na souhlasu byl schválen Poslaneckou sněmovnou a následně i Senátem. Tato petice již byla uzavřena.
Celé znění on-line petice, kterou posíláme adresátům.
Změnit trestněprávní definici trestného činu znásilnění v souladu s mezinárodními závazky ČR tak, aby pohlavní styk bez souhlasu jedné ze stran byl považován za trestný čin znásilnění.
Vážené senátorky/senátoři,
v České republice je policii každoročně ohlášeno přibližně 600 případů znásilnění. Tyto případy, které se dostanou k policii, však představují jen velmi malou výseč skutečného počtu znásilnění. Podle odborných výzkumů je ve skutečnosti v České republice každoročně spácháno přibližně 12 000 znásilnění. Jedná se tedy o 34 případů denně a policii je ohlášen jen jeden až dva z nich.
Znásilnění je jeden z nejzávažnějších a nejvíce zraňujících trestných činů. Zpravidla má dlouhodobé negativní zdravotní a společenské dopady. Zasahuje oběť i její okolí. S traumatem se většina obětí vyrovnává dlouhou dobu, některé dokonce celoživotně. K dlouhodobým následkům dochází až u 90 % obětí. Podle britského průzkumu se jedná o zločin, kterého se ženy obávají více než kteréhokoli jiného (Myhill-Allen 2002).
Přesto je znásilnění často věnováno velmi málo pozornosti. Výsledkem je nízká podpora obětí, zlehčování dané problematiky, vytváření a udržování mýtů, které jednoznačně přispívají k sekundární viktimizaci obětí znásilnění. V důsledku toho se oběti často nedomohou spravedlnosti. Téměř tři pětiny dospělých v Česku si myslí, že si za znásilnění v jistých případech mohou ženy samy. Vyvrátit všechny mýty a nastavit systém, který skutečně pomůže obětem znásilnění, je jistě běh na dlouhou trať. Již dnes ale můžete učinit první kroky ke zjednání nápravy, a to zavedením definice znásilnění v trestním zákoníku, která je založena na absenci souhlasu.
Trestní zákoník v České republice nedefinuje znásilnění souhlasem, ale donucením či zneužitím bezbrannosti. Ale co případy, ve kterých nedošlo k fyzickému násilí? Nebo případy, ve kterých byla oběť paralyzována naprostým terorem, nebo proto, že osoba, která ji znásilnila, byla přítel nebo partner? Absurditu tohoto pojetí ukazuje následující analogie: „Po obětech loupeže nikdo nechce, aby prokazovaly, že lupičům kladly odpor, předání peněz nevede nikoho k závěru, že okradení se zločinem ‚souhlasili‘ a že tudíž nebyl spáchán trestný čin.“ Především však toto pojetí znásilnění dostatečně nereflektuje vztahové násilí. V mnoha případech se oběť neodváží projevit odpor, protože má strach o své zdraví nebo život anebo má strach z odhalení (např. ve vedlejší místnosti jsou děti).
Česká republika tak musí zákonem jasně stanovit, že sex bez souhlasu je znásilnění. Otázkou není, zda osoba řekla „ne“, ale zda řekla „ano“. Uzákonění této definice vyšle jasný signál obětem, pachatelům, orgánům, které jsou zapojeny do vyšetřování a rozhodování, i všem ostatním, že jakmile chybí souhlas, jde o znásilnění.
S pozdravem
