Přišli pomocí tzv. „balkánské cesty“, která vede přes Řecko, Bulharsko a Srbsko. Většina z nich se snaží přes Chorvatsko dostat do Evropské unie. V provizorních podmínkách bývalé továrny trpí špatnými hygienickými podmínkami, nedostatkem teplé vody a jídla nebo obtížně dostupnou lékařskou péčí. Zatímco z hranic jsou reportovány četné násilné útoky vůči migrantům ze strany chorvatské policie. Chorvatské úřady na to reagovaly maximální snahou zabránit veřejné kontrole migračních postupů. Chorvatskému ombudsmanovi byl odepřen přístup k informacím a chorvatské ministerstvo vnitra se opakovaně snažilo zdiskreditovat pomáhající neziskové organizace z „usnadnění nelegální migrace“. Policie pronásleduje i dobrovolníky, kteří uprchlíkům pomáhají, a to bez formálních obvinění a hrozí jim trestní stíhání za to, že o policejním stíhání mluví.

Pět a půl tisíce můžu, žen a dětí, kteří nyní uvízli ve městech Bihać a Velika Kladuša, našlo provizorní útočiště v bývalé továrně. Ta jim ale neposkytuje ani základní vybavení. Omezená kapacita a zdroje spolu s patovou politickou situací a institucionální dysfunkcí, která zemi od konce války v roce 1995 paralyzovala, znamenají, že Bosna a Hercegovina je velice špatně připravena k poskytnutí adekvátní ochrany nebo zajištění životních podmínek pro uprchlíky a migranty. Podmínky v táborech nejsou standardní. Lidé, se kterými pracovníci Amnesty International vedli rozhovor, měli vážné obavy o svou bezpečnost a ochranu. Mnozí hovořili o nedostatečné hygieně a nedostatku teplé vody, nedostatečné stravě nebo obtížně dostupné lékařské péči.