Ekpar Asat je ujgurský podnikatel v oblasti technologií, zakladatel mediální společnosti a filantrop, jenž se věnuje pomoci starším lidem a dětem se zdravotním postižením. Založil populární sociální síť, která přinášela informace o aktuálních událostech i kulturních tématech.
V dubnu 2016 ale Ekpar Asat zmizel. Aniž by byl kdokoli informován o tom, že by se mělo konat soudní řízení, byl Ekpar Asat obviněn z „podněcování k etnické nenávisti a etnické diskriminaci“ (煽动民族仇恨, 民族歧视) a následně odsouzen k 15 letům odnětí svobody. Podle jeho rodiny se o soudním řízení dozvěděli až z korespondence mezi čínskými úřady a několika americkými senátory v prosinci 2019 a lednu 2020. Ekpar Asat je v současnosti vězněn ve věznici v prefektuře Aksu v Sin-ťiangu.
Ekpar Asat se v lednu 2021 mohl poprvé od roku 2016 spojit se svou rodinou. Rodina následně vyjádřila obavy, že se jeho zdravotní stav zřejmě zhoršil. Během tříminutového videohovoru s rodinnými příslušníky vypadal výrazně pohuble a bledě, přičemž měl na obličeji černé skvrny. Rodině sám sdělil, že se jeho zdravotní stav zhoršuje jak po fyzické, tak po psychické stránce.
To, že rodina mohla Ekpara v lednu 2025 navštívit ve věznici v Aksu, pro ni bylo významnou událostí. Rodina se však obává, že vysoká vzdálenost a náklady spojené s cestou mohou bránit dalším pravidelným návštěvám, i přesto, že jsou v zásadě garantovány čínskými úřady.
Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang je jedním z etnicky nejrozmanitějších regionů v Číně. Více než polovina z 22 milionů obyvatel této provincie patří k převážně turkickým a většinově muslimským etnickým skupinám, včetně Ujgurů (asi 11,3 milionu), Kazachů (asi 1,6 milionu) a dalších skupin, jejichž jazyky, kultura a způsob života se výrazně liší od těch, jež jsou typické pro etnickou skupinu Chanů, kteří jsou dominantní většinou obyvatelstva ve zbytku Číny.
Od roku 2017 čínské úřady pod záminkou „boje proti terorismu“ a „náboženskému extremismu“ masivně a systematicky porušují lidská práva muslimů žijících v Sin-ťiangu. Podle odhadů bylo od roku 2017 v internačních táborech po celém Sin-ťiangu svévolně zadržováno více než milion lidí, a to na základě vágních definic extremismu, jež úřadům umožnily rozsáhle pronásledovat osoby, které pokojně dávají najevo svou kulturní identitu. Amnesty International v roce 2021 dospěla k závěru, že se Čína dopustila přinejmenším zločinů proti lidskosti v podobě mučení, věznění a pronásledování Ujgurů a dalších turkických muslimů v Sin-ťiangu. Zároveň se dopustila dalších závažných porušení lidských práv.
V srpnu 2022 vydal Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (Office of the United Nations High Commissioner for Human Rights, OHCHR) dlouho očekávanou zprávu, jež tato zjištění doplňuje a uvádí, že svévolné a diskriminující zadržování a zacházení čínských úřadů s Ujgury, Kazachy a dalšími převážně muslimskými skupinami v Sin-ťiangu může podle mezinárodního práva představovat trestné činy, zejména pak zločiny proti lidskosti.
V srpnu 2024, dva roky po zveřejnění této zprávy, vydal OHCHR prohlášení, ve kterém upozorňuje, že v Číně „nadále platí mnoho problematických zákonů a politik“, a to navzdory jeho jasným výhradám a konkrétním doporučením.
V únoru 2026 přednesl Vysoký komisař OSN pro lidská práva ústní zprávu před Radou pro lidská práva (The United Nations Human Rights Council, HRC), v níž čínské úřady vyzval, aby „přestaly využívat vágní trestněprávní, správní a bezpečnostní předpisy k potlačování pokojného uplatňování základních práv… a propustily všechny osoby, které byly zadrženy bezdůvodně.“ Dodal, že „lituje nedostatečné reakce (čínských) orgánů na předchozí doporučení a na odpovědnost za ochranu práv Ujgurů a dalších muslimských menšin v Sin-ťiangu, a Tibeťanů v jejich regionech.“
Celé znění on-line petice, kterou posíláme adresátům.
Vážený pane generální tajemníku,
píši Vám, abych vyjádřil/a hluboké znepokojení nad osudem ujgurského podnikatele v oblasti technologií Ekpara Asata (艾克拜尔·艾赛提), jenž byl čínskými úřady zadržen před téměř deseti lety. Podle Vaší vlády se měl dopustit „podněcování k etnické nenávisti a etnické diskriminaci“, za což byl obžalován a odsouzen. Údajně si má odpykávat patnáctiletý trest odnětí svobody, ale jeho rodina od soudu dosud neobdržela žádné dokumenty potvrzující konání soudního řízení nebo to, že by mu byl přidělen obhájce.
Je znepokojující, že jeho zadržení a uvěznění ve věznici v Aksu doprovází obavy ohledně podmínek a zacházení, jimž je vystaven, a které zjevně nesplňují mezinárodní standardy v oblasti lidských práv. Jeho rodina například uvedla, že měl být od ledna 2019 minimálně do roku 2021 držen v samovazbě. V lednu 2021 s ním jeho rodina měla možnost vést první videohovor. Ten vzbudil vážné obavy o jeho zdraví v důsledku možného nedostatečného vystavení slunečnímu světlu, podvýživy a omezeného přístupu k adekvátní zdravotní péči.
V polovině roku 2025 se Ekparově rodině poprvé podařilo uskutečnit náročnou dvanáctihodinovou cestu z jejich domova až do věznice v Aksu. Ekparova sestra Rayhan Asat se nyní více než kdy jindy obává, že věznění má vážný dopad na jeho fyzické i duševní zdraví.
Naléhavě Vás proto žádám, abyste se zasadil o:
S pozdravem
Dear Secretary-General Chen,
I am writing to express my grave concern for Uyghur tech entrepreneur Ekpar Asat (艾克拜尔·艾赛提 ), who was taken into custody nearly a decade ago by Chinese authorities and, according to your government, tried and convicted of “inciting ethnic hatred and ethnic discrimination”. He is reportedly serving a 15-year sentence, but his family has never yet received court documents attesting to his trial, and whether he was provided with a lawyer.
It is distressing to learn that his detention and imprisonment in Aksu Prison have been marked by concerns about the conditions and treatment he faces, which appear to fall short of the standards set out in international human rights standards. For example, his family has reported that from January 2019 to at least 2021, he was held in solitary confinement. The first video conversation his family had with him, in January 2021, raised serious concerns about his health, including lack of sunlight exposure and malnutrition and lack of access to adequate medical care.
In mid-2025, for the first time, Ekpar’s family was able to make the arduous 12-hour journey from their home to visit Aksu Prison. His sister, Rayhan Asat, is more concerned than ever that the imprisonment is having serious impacts on his physical and mental health.
I therefore call on you to:
Yours sincerely,
