Pozadí

Článek 72 kubánského trestního zákoníku definuje tzv. nebezpečný stav takto: „Nebezpečný stav je považován za zvláštní náchylnost člověka k páchání trestných činů, jak dokazuje chování, které je evidentně v rozporu s normami socialistické morálky."

Iván Fernández Depestre byl odsouzen údajně v souladu s "bezpečnostním opatřením proti těm, u kterých se zdá být pravděpodobné, že se uchýlí ke spáchání trestného činu v budoucnosti." Podle znění obvinění se provinil tím, že se setkával s „asociálními osobami".

Články 78 až 84 kubánského trestního zákoníku popisují typy opatření, která mohou být v takových případech přijata. Patří mezi ně i tzv. převýchova trvající od jednoho do čtyř let, během níž má být obviněná osoba internována ve "studijním zřízení", nebo poslána do "pracovního kolektivu". V těchto článcích chybí jakákoliv zmínka o trestu odnětí svobody. Článek 75 trestního zákona stanovuje, že příslušný policejní orgán vydá "oficiální varování", aby bylo dotyčným osobám zabráněno páchání pro společnost nebezpečných nebo trestných činů. Takové varování je vydáváno jako právní dokument s jasně stanovenými důvody i vyjádřením obviněné osoby a musí být podepsáno oběma zainteresovanými stranami. Podle informací Amnesty International ale není jasné, zda Iván Fernández Depestre někdy nějaké varování od kubánských úřadů obdržel, ať už ústní nebo písemné.

Iván Fernández Depestre je jedním se zástupců disidentského hnutí na Kubě a kromě pokojného shromáždění ve městě Placetas se v minulosti zúčastnil i jiných podobných setkání. K opozičním skupinám na „ostrově svobody“ se dále řadí kupříkladu Juventud Despierta (Mládí, probuď se) Coalición Central Opositora (Středová opoziční koalice) či Frente Nacional de Resistencia Cívica y Desobedencia Civil Orlando Zapata (Národní fronta občanského odporu a občanské neposlušnosti Orlanda Zapaty).