Pozadí

Mohammad Ghobadlou byl pod odborným psychiatrickým dohledem od svých patnácti let. Podle informací Amnesty po dva měsíce předcházející jeho zatčení 22. září 2022 trpěl zvýšenou mírou stresu a extrémními výkyvy nálad. Po zatčení byl po několik dní držen ve vazební věznici, kde byl podle informací Amnesty opakovaně surově bit, bylo mu slíbeno propuštění a usnadnění odjezdu z Íránu a následně byl nucen k přečtení předem připraveného přiznání před kamerou. Zbytek doby vyšetřování, tedy až do konce října, strávil v centrální věznici pro teheránskou oblast. Několikrát byl předveden k výslechu před hlavního vyšetřovatele do úřadu státního zástupce v Robat Karim. Během převozu mu byly svázány ruce a nohy a pod zadním sedadlem auta byl bit.

Mohammad Ghobadlou neměl po dobu vyšetřování až do prvního soudního slyšení 29. října přístup k lékům na bipolární poruchu, což představuje porušení mezinárodního zákazu mučení. Amnesty získala přístup ke dvěma dopisům datovaným 11. a 15. října, ve kterých seniorní úředníci věznice informují státní zastupitelství o Ghobadlouově dušením zdraví a požadují jeho propuštění ze zdravotních důvodů. Na těchto dopisech byla oficiální razítka úřadu státního zastupitelství v Robat Karim, což značí, že úřad tyto dopisy obdržel. Navzdory tomu ovšem úřady nepodnikly žádné kroky, aby Ghobadlouovi umožnily přístup k lékům nebo zohlednily jeho zdravotní dokumentaci, jež by podle rodiny a právníků potvrdila, že mladíkovo onemocnění významně snižuje jeho odpovědnost za své činy. Ghobadlou se setkal s psychiatrem pracujícím pro ústav spadající pod íránský soudní systém pouze jednou, zhruba dva týdny po zatčení. Psychiatr neměl přístup ke Ghobadlouovým zdravotním záznamům ani dalším dosavadním informacím o jeho onemocnění, a po pouhých několika obecných otázkách o událostech 22. září stanovil, že Ghobadlou jednal vědomě a záměrně. Stejné stanovisko psychiatr zopakoval i při soudním slyšení trestního soudu 10. prosince, na konci prosince ale svoje stanovisko odvolal a připojil svůj podpis k otevřenému dopisu desítek íránských psychiatrů, již naléhají na úřady, aby určily komisi sestávající ze zkušených psychiatrů, která by důkladně prověřila Ghobadlouův duševní stav a posoudila dopady jeho onemocnění na schopnost vyhodnotit svoje činy.

Mezinárodní standardy určují, že obžalovaní, kterým hrozí udělení trestu smrti, mají právo na průběžná nezávislá a důkladná ohodnocení duševního stavu po celou dobu procesu. Navíc platí, že pokud je obžalovanému diagnostikována duševní porucha, musí mu být umožněn přístup k léčbě a nesmí mu být udělen trest smrti. Podle Komise OSN pro práva osob se zdravotním postižením se neumožnění přístupu k léčbě a neuzpůsobení procesu v souvislosti se zdravotním či psychickým stavem obžalovaného rovná diskriminaci.

Soudní proces s Mohammadem Ghobadlouem vedený trestním soudem pro provincii Teherán sestával ze dvou krátkých slyšení 4. a 10. prosince 2022. Jeho právník na Twitteru uvedl, že mu byl odepřen přístup k důkaznímu materiálu, včetně kamerového záznamu a fotografií incidentu z 22. září, a informacím týkajícím se zranění zemřelého úředníka. Právník také veřejně oznámil, že nedostatek transparentnosti spolu s očividnými rozpory mezi policejními zprávami vydanými několik dnů po incidentu a pozdějšími obviněními státního zastupitelství zahrnujícími informace o zranění zemřelého vyvolávají pochybnosti, zda Ghobadlouův čin byl zásadní příčinou smrti úředníka.

Amnesty International nesouhlasí s trestem smrti ve všech případech bez výjimky – bez ohledu na to, kdo je obviněn, povahu nebo okolnosti trestného činu, vinu nebo nevinu či způsob popravy. Amnesty je přesvědčena, že trest smrti porušuje lidská práva, zejména právo na život a právo na život bez mučení nebo krutého, nelidského či ponižujícího zacházení či trestu. Obě práva jsou chráněna Všeobecnou deklarací lidských práv přijatou OSN v roce 1948. Nesouhlas s trestem smrti neznamená, že Amnesty zlehčuje nebo toleruje násilné trestné činy. Rodiny, které ztratily své blízké kvůli násilným trestným činům, mají právo vidět pachatele zodpovídat se za tyto činy ve spravedlivém soudním procesu, který se ovšem nemá uchýlit k trestu smrti. Trest smrti rovněž zvyšuje míru krutosti ve společnosti a snižuje hodnotu lidského života.