Urgentní
akce

© Private

Írán odsoudil k trestu smrti humanitární pracovnici a aktivistku. Zastaňte se jí podpisem petice

  Případ

Trest smrti   Írán publikován 20.1.2025

Írán po hrubě nespravedlivém procesu odsoudil k trestu smrti kurdskou aktivistku a humanitární pracovnici Pakhšan Azizi. Azizi, která pomáhala vysídleným ženám a dětem v severovýchodní Sýrii, čelí popravě na základě obvinění z „členství ve skupinách usilujících o ozbrojené povstání“. K přiznání byla donucena mučením. Je držena v nechvalně proslulé věznici Evín a není jí umožněn kontakt s rodinou ani právníky. Podepište petici za její propuštění.

Dne 4. srpna 2023 agenti Ministerstva zpravodajských služeb svévolně zatkli Pakhšan Azizi v domě její rodiny v Teheránu spolu s několika příbuznými, včetně jejího otce Azize Aziziho a její sestry Pašang Azizi, a převezli je do věznice Evín. Členové rodiny Pakhšan Azizi byli z vězení propuštěni na kauci o dva týdny později. Následně byli souzeni ve stejném případu jako Pakhšan Azizi před 26. oddělením Revolučního soudu a odsouzeni k trestu odnětí svobody v délce jednoho roku až dvou let kvůli ohrožení národní bezpečnosti a dalších obvinění, mezi něž patří „napomáhání zločinci vyhnout se soudu a odsouzení“, což je zjevný odkaz na Pakhšan Azizi. Koncem září 2024 byly jejich rozsudky a tresty v odvolacím řízení potvrzeny.

V rozhovoru pro íránské sdělovací prostředky 24. července 2024 po vynesení rozsudku nad Pakhšan Azizi, při němž byla odsouzena k trestu smrti, jeden z jejích právních zástupců zopakoval, že „nejenže se paní Azizi nikdy nezúčastnila ozbrojených operací, ale […] od roku 1394 [perského kalendáře – 2015/2016 podle gregoriánského kalendáře] kvůli zločinům Dá'iš [ozbrojené skupiny Islámského státu] odešla do oblasti Rožavy [severovýchodní Sýrie], a vzhledem k tomu, že je sociální pracovnicí, pomáhala uprchlíkům a obětem IS.“ Ve stejném rozhovoru její právník také uvedl, že „ani v samotném rozsudku není žádná zmínka o jakýchkoli ozbrojených operacích nebo ozbrojených střetech s jakýmkoli íránským vládním či nevládním subjektem, kterých by se účastnila paní Azizi.“

Od svého svévolného zadržení držela Pakhšan Azizi několik protestních hladovek, včetně jedné v květnu 2024, kdy protestovala proti tomu, že úřady převezly kurdskou aktivistku Veriše (Wrisha) Moradi z ženského oddělení věznice Evín do oddělení 209. Hladovku ukončila, když byla Veriše (Wrisha) Moradi převezena zpět na ženské oddělení. Odvetou za pokračující aktivity Pakhšan Azizi v oblasti lidských práv i z vězení proti ní úřady otevřely dva nové případy a odepřely jí kontakt s rodinou. V polovině srpna 2024 podle informovaného zdroje zahájily úřady proti Pakhšan Azizi řízení za „výtržnictví ve vězení“ kvůli jejím aktivitám v souvislosti s prezidentskými volbami v Íránu, které se konaly ve dvou kolech od konce června do začátku července 2024. Od 6. července do poloviny září 2024 úřady odmítaly Pakhšan Azizi veškerý kontakt s rodinou, který je jí znemožňován i nadále. Druhý případ úřady otevřely na začátku září 2024 v souvislosti s protestem Pakhšan Azizi a několika dalších osob, včetně svévolně zadržované obránkyně lidských práv Narges Mohammadi, vězněné v ženském oddělení věznice Evín, proti stále častějšímu uplatňování trestu smrti íránskými úřady.

Pozadí

V důsledku povstání „Žena, život, svoboda“ íránské úřady zintenzivnily používání trestu smrti, aby mezi obyvatelstvem vyvolaly strach a upevnily svou moc. Tato eskalace zahrnuje používání trestu smrti proti utlačovaným etnickým menšinám, včetně Balúčů a Kurdů. Dne 29. ledna 2024 íránské úřady svévolně popravily kurdské disidenty Pežmana Fatehiho, Vafu Azarbara, Mohammada (Hazhira) Faramarziho a Mohsena Mazlouma, kteří byli odsouzeni k trestu smrti po hrubě nespravedlivém soudním procesu koncem roku 2023. Úřady tyto čtyři muže od jejich zatčení 20. července 2022 vystavily nucenému zmizení a obtěžovaly a zastrašovaly jejich rodiny. Úřady rovněž zintenzivnily používání trestu smrti proti ženám zadrženým na základě politicky motivovaných obvinění. V červnu 2024 Revoluční soud v provincii Gilán odsoudil obránkyni lidských práv Šarife Mohammadi za „ozbrojenou vzpouru proti státu“ (baghi) a odsoudil ji k trestu smrti pouze kvůli jejímu pokojnému aktivismu v oblasti lidských práv. Nejméně jedna další žena, Veriše (Wrisha) Moradi, byla také souzena za „ozbrojenou vzpouru proti státu“ (baghi) v samostatném případu. V roce 2023 úřady vykonaly nejméně 853 poprav, přičemž použití trestu smrti neúměrně postihlo pronásledovanou íránskou etnickou menšinu Balúčů, která tvoří asi 5 % íránské populace, avšak v roce 2023 představovala 20 % všech poprav. V roce 2024 íránské úřady pokračovaly v popravách, včetně poprav členů etnických menšin a disidentů.

Etnické menšiny v Íránu, včetně Kurdů, čelí rozsáhlé diskriminaci, což omezuje jejich přístup ke vzdělání, zaměstnání, odpovídajícímu bydlení a politickým funkcím. Pokračující nedostatečné investice do regionů obývaných etnickými menšinami prohlubují chudobu a marginalizaci. V roce 2023 bezpečnostní složky nezákonně a beztrestně zabily desítky neozbrojených kurdských přeshraničních kurýrů (kulbarů) mezi kurdskými oblastmi Íránu a Iráku. Amnesty International rovněž opakovaně zdokumentovala, jak íránské úřady svévolně zatýkají a zadržují jednotlivce z íránské kurdské etnické menšiny na základě jejich skutečné nebo domnělé podpory kurdských politických stran nebo spojení s nimi a neposkytují dostatečné důkazy o jejich přímé nebo nepřímé účasti na mezinárodně uznatelných trestných činech.