Věznice Šahr-e Rey ve městě Varamín je dlouhodobě známá krutými a nelidskými podmínkami. Po izraelských náletech tam byly přesunuty ženy z poničené věznice Evín. Dne 25. června 2025 zveřejnila vězeňkyně Sayeh Seydal zvukovou nahrávku, v níž popsala extrémně nevyhovující podmínky, zápach a přeplněnost. Věznici na nahrávce popisovala jako místo, kde lidé umírají pomalou a tichou smrtí. Jen o pár dní později potvrdila Elhan Taifi, dcera vězněné členky komunity Bahá’í, že vězeňkyně nemohly kontaktovat rodiny a byly ponechány v přeplněné karanténní části s vytékající kanalizací a nehygienickými celami. V souvislosti s přesunem citovala Elhan svou matku slovy: „Kéž bychom raději zemřely při raketovém útoku, než abychom žily v tomto stavu.“
Podobné podmínky panují i ve věznici v jižním Teheránu (Greater Tehran Penitentiary). Ta byla íránským režimem využitá pro přesun mužských vězňů z již zmiňované poničené věznice Evín. Vězni zde spí na podlaze v přeplněných celách. Reza Khandan, obránce lidských práv, ve svém dopise popsal násilný přesun vězňů, nedostatek vody, spánku a lékařské péče, přičemž vězni byli spoutáni po dvojicích a drženi ve špinavých prostorách plných hmyzu. Vězeňští dozorci podle jeho slov nedokázali zajistit ani ty nejzákladnější potřeby vězňů, ale během pár hodin měli připravené tisíce pout, okovů a nástrojů represe… Vězni, kteří jen před pár hodinami zachraňovali zraněné, se nyní stali terčem bezpečnostních sil, které jim mířily zbraněmi na hlavy.
Již před leteckými útoky si vězni z Evínu stěžovali na nedůstojné podmínky. Novinář Reza Valizadeh navíc upozorňoval na absenci nouzových schodišť a hasicích přístrojů ve věznici Evín v oddělení 8 a připomínal, že v případě útoku, by bylo téměř nemožné uniknout. Oddělení bylo při izraelském útoku skutečně zasaženo.
Celé znění on-line petice, kterou posíláme adresátům.
Okamžité propuštění všech svévolně zadržovaných vězňů.
Okamžité zveřejnění osudu a umístění všech vězňů, kteří byli v době izraelských útoků dne 23. června drženi v odděleních 2A, 209, 240 a 241 věznice Evín.
Zajištění přístupu všem vězňům k jejich rodinám a právníkům a zajištění ochrany před mučením a jiným špatným zacházením.
Umožnění mezinárodním pozorovatelům provádět inspekční návštěvy věznic.
Vážený pane předsedo Nejvyššího soudu,
stovky vězňů z teheránské věznice Evín byly po záměrných izraelských leteckých útocích, které 23. června zničily velké části této věznice, přemístěny do jiných věznic v provincii Teherán, kde panují kruté a nelidské podmínky. Přímé útoky na civilní objekty, jako jsou věznice, představují závažné porušení mezinárodního humanitárního práva.
V době útoků byly ve věznici Evín drženy stovky vězňů, včetně dvou matek s malými dětmi. Úřady jednu matku s dítětem propustily, ale druhou přesunuly společně s dalšími přibližně 70 vězeňkyněmi do věznice Šahr-e Ray (známé také jako věznice Karčak). Vězeňkyně byly umístěny do dvou malých místností a chodby se dvěma toaletami a dvěma sprchami. Přibližně 180 mužských vězňů bylo přesunuto do Velké věznice v jižním Teheránu (také známé jako věznice Fashafouyeh), kde byli namačkáni do čtyř místností s kapacitou maximálně 80 osob. Podle informovaných zdrojů nebylo mnoha vězňům umožněno sbalit si osobní věci a byli přepravováni v poutech a okovech, přičemž někteří byli fyzicky napadáni. Tyto věznice se nacházejí ve velmi špatném stavu: silné přeplnění ještě zhoršené přílivem nových vězňů, špinavé a nedostatečné hygienické zázemí, špatné větrání, zamoření hmyzem, nedostatek jídla a pitné vody a kritický nedostatek lůžek, který nutí vězně spát na zemi. Vězňům, včetně starších osob se zdravotními potížemi, je navíc odpírána odpovídající zdravotní péče.
Úřady zároveň odmítají sdělit osud či aktuální umístění desítek dalších vězňů, kteří byli v době izraelských útoků drženi v odděleních 2A, 209, 240 a 241 věznice Evín. To může představovat nucené zmizení – trestný čin podle mezinárodního práva. Tato oddělení byla používána k zadržování osob obviněných nebo odsouzených za údajné „ohrožení národní bezpečnosti“. To vyvolává obavy rodin, že vězni mohli být při útocích zabiti či zraněni, nebo že jim hrozí zvýšené riziko mučení a jiného špatného zacházení.
Stovky vězňů postižených událostmi od 23. června byly zadrženy neprávem. Patří mezi ně obránci lidských práv, protestující, disidenti, členové pronásledované bahá’í komunity a další, kteří byli zatčeni výhradně za uplatňování svých práv na svobodu projevu, sdružování a shromažďování a/nebo svobodu náboženského vyznání, jakož i osoby s dvojím či cizím státním občanstvím a lidé zadržení kvůli dluhům.
Naléhavě Vás vyzývám k okamžitému propuštění všech svévolně zadržovaných osob a žádám zvážení propuštění dalších vězňů, zejména těch ve vazbě čekajících na soud a těch, kteří splňují podmínky pro podmínečné propuštění. Dále Vás vyzývám k okamžitému zveřejnění osudu a umístění všech vězňů, kteří byli v době izraelských útoků dne 23. června drženi v odděleních 2A, 209, 240 a 241 věznice Evín. Žádám Vás také, abyste všem vězňům zajistil přístup k jejich rodinám a právníkům, chránil je před mučením a jiným špatným zacházením a učinil veškeré kroky k ochraně jejich práva na život a zdraví. Je také třeba, aby jednotlivé skupiny vězňů byly drženy odděleně, aby všichni měli přístup k odpovídající zdravotní péči a aby s nimi bylo zacházeno humánně v souladu s mezinárodními standardy. V neposlední řadě Vás vyzývám, abyste umožnil mezinárodním pozorovatelům inspekční návštěvy věznic.
S pozdravem
Dear Mr Gholamhossein Mohseni Ejei,
Hundreds of prisoners from Tehran’s Evin prison have been displaced to other prisons with cruel and inhuman conditions in Tehran province after the Israeli military’s deliberate air strikes destroyed large parts of Evin prison through on 23 June. Direct attacks on civilian objects, such as prisons, are serious violations of international humanitarian law. At the time of the air strikes, Evin prison housed hundreds of prisoners, including two mothers with toddlers. The authorities released one mother and child but moved the second pair with the other 70 or so women prisoners to Shahr-e Ray prison (also known as Gharchark prison). The women prisoners were put into two small rooms and a corridor with only two toilets and two showers. Around 180 male prisoners were moved to the Greater Tehran Central Penitentiary (also known as Fashafouyeh prison) and crammed into four rooms with a maximum capacity of 80. According to informed sources, many prisoners were not allowed to gather their belongings and were transferred in handcuffs and shackles while being subjected to beatings. These prisons have dire conditions: severe overcrowding, worsened by the new influx of prisoners; filthy, insufficient bathroom facilities; poor ventilation; insect infestations; lack of food and potable water; and a severe bed shortage forcing prisoners sleep on the floor. Prisoners, including older ones with health conditions, are being denied adequate medical care.
The authorities are also refusing to disclose the fate or whereabouts of dozens of other prisoners who were held in sections 2A, 209, 240 and 241 of Evin prison at the time of the air strikes, which may amount to enforced disappearance, a crime under international law. These sections were used for holding those accused or convicted of “national security” charges. This has raised fears among families that the prisoners may have been killed or injured by the Israeli air strikes or are at heightened risk of torture and other ill-treatment. Hundreds of the prisoners affected by the events since 23 June had been arbitrarily detained. They include human rights defenders; protesters; dissidents; members of the persecuted Baha’i minority; and others detained solely for exercising their rights to freedom of expression, association and assembly and/or freedom of religion; dual and foreign nationals; and those detained for debt.
I urge you to immediately release all prisoners arbitrarily detained and consider releasing other prisoners, especially pre-trial detainees and those eligible for conditional release. I further urge you to immediately disclose the fate and whereabouts of all prisoners who were held in sections 2A, 209, 240 and 241 of Evin prison at the time of the Israeli air strikes on 23 June. I call on you to grant all prisoners access to their families and lawyers, protect them from torture and other ill-treatment and to take all measures to protect the right to life and health of all prisoners, ensuring that different categories of prisoners are held separately, all are given adequate medical care and are treated humanely in line with international standards. Finally, I urge you to allow international monitors to conduct prison inspection visits.
Yours sincerely,
