Letos v lednu tehdejší ministr životního prostředí Petr Macinka na tiskové konferenci prohlásil, že „klimatická krize je over“. Lidé v Česku přitom dopady změny klimatu každý rok pociťují na vlastní kůži a musí si zvykat na extrémy počasí, jako jsou intenzivní sucha, vlny veder nebo přívalové deště a povodně.
Tyto dopady se přímo promítají do našeho každodenního života. Sucho a ztráty úrody tlačí nahoru ceny potravin a zvyšují tlak na zemědělce, vlny veder zhoršují kvalitu ovzduší a přehřívají tuzemská města, přívalové deště a povodně zase ničí majetek a infrastrukturu. Důsledkem je růst nákladů na energie, vodu i potraviny a také dopady na zdraví lidí – například zhoršený spánek, vyčerpání či dehydratace. S měnícím se klimatem se navíc objevují i nemoci a živočichové dříve typičtí pro jiná klimatická pásma.
Důsledky klimatické krize se tak přímo promítají do práva na život a zdraví, příznivé životní prostředí, bydlení, vodu i potravinovou bezpečnost. Neohrožují ale všechny obyvatele stejně – nejvíce dopadají na děti a mladé lidi, seniory, osoby se zdravotním postižením a nízkopříjmové domácnosti či regiony závislé na fosilním průmyslu.
Česká veřejnost si nicméně hrozbu klimatické změny uvědomuje. Podle plošného výzkumu CVVM z roku 2023 se klimatických změn obávají téměř dvě třetiny respondentů. Na naléhavost situace už upozorňují i soudy.
Podle loňského vyjádření Mezinárodního soudního dvora OSN nesou státy odpovědnost za to, aby všemi dostupnými prostředky bránily dalšímu růstu globální teploty, a tím i změnám klimatu. Pokud nepřijímají dostatečná klimatická opatření, porušují tím nejen všeobecně uznávaná lidská práva, ale i právo mezinárodní.
Podobně loni rozhodl i Evropský soud pro lidská práva v případu týkajícím se Švýcarska: konstatoval, že tento stát nepodniká dostatečné kroky v boji proti klimatické změně a porušuje tak Evropskou úmluvu o lidských právech. Nařídil mu proto přijmout konkrétní opatření ke zmírnění klimatické krize.
Současná politická reprezentace ale jako by volání veřejnosti ani mezinárodních soudů neslyšela. Nejen že žádná z vládních stran změnu klimatu aktivně neřeší, řada zákonodárců ji dokonce popírá. Na ministerstvu životního prostředí navíc byly nedávno zrušeny či sloučeny některé z odborů jen proto, že měly v názvu slova „klima“ či „dekarbonizace“. Hrozí také, že rozpočet této klíčové instituce bude v následujících letech dramaticky osekán a už dnes ministerstvo opouští klíčoví odborníci.
Česko potřebuje fungující a spravedlivou klimatickou politiku, která bude reflektovat skutečnost, že klimatická krize je zásadním ohrožením pro lidská práva nás všech. Pomozte nám toho dosáhnout – požadujte s námi spravedlivý klimatický zákon, který ochrání planetu i lidi a nebude zhoršovat životní podmínky ani prohlubovat sociální nerovnosti, nedostupnost bydlení či riziko energetické chudoby.
Oproti období před průmyslovou revolucí se Země oteplila už o 1,5 °C. Pařížská dohoda sice zavazuje státy udržet oteplení výrazně pod 2 °C a usilovat o limit 1,5 °C, při současných politikách ale svět míří spíš k oteplení kolem 2,5 až 3 °C už v tomto století. To by v praxi znamenalo častější a ničivější vlny veder, sucha a požáry, silnější povodně a bouře, další zhoršování úrody a růst cen potravin, nedostatek vody i nucené vysídlení milionů lidí.
Vědci přitom už od 80. let vyzývají k akci, aby se podařilo nejhorším scénářům předejít. Nespočet mezinárodních summitů a závazků světových lídrů i nadnárodních firem ale dosud nevedl k tomu, aby emise klesaly dostatečně rychle.
Od poloviny 19. století vypustilo lidstvo do atmosféry přes 2,5 bilionu tun CO₂. Podstatná část těchto historických emisí pochází zejména z vyspělých zemí Evropy a Severní Ameriky. Mezi ně se řadí i Česko, které v přepočtu na obyvatele patří v EU k zemím s vyššími emisemi.
Vina za klimatickou krizi pak bývá často přenášena na společnost jako celek, zásadní podíl na skleníkových emisích ale nesou konkrétní aktéři – velké fosilní společnosti a některé ropné či uhelné státy, které z těžby uhlí, ropy a plynu dlouhodobě profitují. Podle databáze Carbon Majors má za více než polovinu emisí z fosilních paliv zodpovědnost pouhých několik desítek producentů. Někteří z nich navíc po desetiletí financovali a šířili dezinformace o klimatické změně a využívali svůj vliv k blokování účinných klimatických opatření. Zatímco tito aktéři dál vydělávají, dopady krize nese kolektivně celá společnost.
Pokud má klimatická politika opravdu chránit důstojný a bezpečný život pro všechny, nesmí vést ke zhoršování životních podmínek, prohlubovat sociální nerovnosti, nedostupnost bydlení či riziko energetické chudoby.
Je proto nezbytné, aby klimatická politika byla postavená na principech klimatické spravedlnosti a spravedlivé transformace k bezuhlíkové ekonomice. Z hlediska klimatické spravedlnosti je nezbytné stanovit odpovědnost státu i velkých znečišťovatelů tak, aby náklady za řešení klimatické krize nebyly přenášeny na jednotlivce a domácnosti. Zároveň je potřeba jasně ukotvit povinnost státu aktivně chránit lidi před negativními dopady klimatické změny a těmto škodám předcházet, mimo jiné prostřednictvím adaptačních opatření reagujících na vlny veder, sucho a nedostatek vody, povodně a další projevy extrémního počasí.
Spravedlivá transformace představuje konkrétní cestu, jak tohoto cíle dosáhnout tak, aby neprohlubovala sociální nerovnosti ani nezhoršovala životní podmínky lidí a zároveň zohledňovala dopady na zaměstnanost, regiony i každodenní život. Veřejné prostředky určené na transformaci mají směřovat přednostně k jednotlivcům a domácnostem, lokálním komunitám a regionům ohroženým změnami. K firmám jen za jasných a kontrolovatelných podmínek, které zabrání tomu, aby z podpory znovu profitoval fosilní průmysl a pokračoval růst emisí.
Celé znění on-line petice, kterou posíláme adresátům.
Vážený pane premiére,
obracím se na Vás jako občan*občanka, které*mu není lhostejná budoucnost České republiky. Dopady klimatické změny se v našem prostředí projevují stále častěji – sucha, přívalové deště, extrémní teploty či zhoršení kvality ovzduší ovlivňují zdraví lidí, naše města, zemědělství i ceny potravin a energií.
Tyto jevy představují přímé ohrožení lidských práv, včetně práva na zdraví, na příznivé životní prostředí a na důstojné životní podmínky. Přesto Česká republika stále nemá ucelený klimatický zákon, který by stanovil jasná pravidla, odpovědnost a dlouhodobé cíle ochrany klimatu.
Proto Vás naléhavě vyzývám, abyste podpořil*a vznik funkčního a spravedlivého klimatického zákona, který:
Věřím, že ochrana klimatu a lidských práv není otázkou politického rázu, ale základní povinností státu chránit zdraví a bezpečí svých obyvatel. Prosím Vás proto o aktivní podporu vzniku moderní, udržitelné a spravedlivé klimatické legislativy.
Děkuji Vám za Váš čas i za pozornost k této důležité věci.
S úctou,
