Urgentní
akce

© Private

Po dvou letech od úmrtí čtrnáctileté dívky z Nigérie na následky znásilnění se její rodina stále nemůže domoci spravedlnosti. Pomůžete?

  Případ

Moje tělo moje práva   Nigérie publikován 21.10.2022

Čtrnáctiletá studentka Keren-Happuch Akpagher z Nigérie zemřela v červnu 2021 na následky znásilnění, které utrpěla v internátní škole. Její rodina se od té doby snaží domoci spravedlnosti a náležitého vyšetření Kerenina úmrtí. Nigerijské úřady ovšem vyšetřování ztěžují, zpomaluje ho i škola, která policii odmítla poskytnout kamerové záznamy. Připojte se k výzvě nigerijským úřadům, aby Kereninu smrt konečně patřičně prošetřily a pohnaly pachatele před soud.

Čtrnáctiletá Keren-Happuch Akpagher byla studentkou internátní školy v Abuji, hlavním městě Nigérie. Dne 18. června 2021 Keren zavolala ze školy své matce Vivienne Akpagher a řekla jí, že má problém s očima a požádala o odvoz do nemocnice. Škola ovšem Vivienne upozornila, že kvůli pandemii koronaviru by Keren musela po návštěvě nemocnice strávit sedm dní v karanténě, než by se mohla vrátit zpět do školy. Místo toho škola nabídla, že dívku do nemocnice dopraví sama a na vlastní výdaje. To zároveň znamenalo, že se Keren mohla vrátit do školy okamžitě, a tak s touto variantou její matka souhlasila.

Keren ale nadále naléhala na svou matku, aby ji vyzvedla ze školy a vzala domů. Navíc jeden z učitelů Vivienne důvěrně sdělil, že se Kerenin zdravotní stav zhoršuje. Vivienne proto 19. června odvezla Keren domů. Podle Vivienne obyčejně živá a upovídaná Keren byla doma zamlklá, zesláblá a nic nejedla. Když Keren večer zvracela, Vivienne ji odvezla do nemocnice, kde se Kerenin stav zhoršoval až dívka ztratila vědomí. Lékařské testy odhalily stopy po znásilnění včetně kondomu zanechaného v Kerenině těle, kvůli němuž se rozvinula infekce. Dne 22. června 2021 Keren zemřela na sepsi.

Kerenina rodina se zatím marně domáhá spravedlnosti a náležitého vyšetření jejího úmrtí. Nigerijské úřady vyšetřování zpomalují a s rodinou nespolupracují. Policie odmítla vydat Kerenině rodině kopie lékařské zprávy z nemocnice. Když k ní rodina později přístup získala a stálo v ní, že Keren zemřela na následky po znásilnění. Policie rovněž neposkytla Kerenině matce kopii pitevní zprávy s odůvodněním, že by to ohrozilo vyšetřování. Policie pouze část z ní přečetla Kerenině rodině a zástupcům školy. Škola, kde byla dívka znásilněna, navíc komplikuje vyšetřování. Nepředložila například kamerový záznam, který by mohl pomoci při vyšetřování případu. Vyšetřování tak postupuje velmi pomalu a po více než dvou letech stále nikdo nebyl obviněn.

Nigerijské úřady rovněž obtěžují Lemmyho Ughegbeho, obránce dětských a genderových práv a člena organizace Gender-based Violence Responders, který bojuje za spravedlnost pro Keren. Dne 8. července 2021 byl Lemmy předvolán nigerijskou policií a obviněn z podněcování k veřejným nepokojům kvůli plánování protestu za vyšetření Kerenina úmrtí. Kerenina škola Lemmyho 17. ledna 2022 obvinila z veřejných pomluv a provokace, podala žalobu k Nejvyššímu soudu v Abuji a požadovala odškodné ve výši 500 milionů niara (1,2 milionů amerických dolarů). Tato žaloba a obtěžování nigerijskými úřady porušují Lemmyho právo na svobodu projevu a shromažďování.

Pozadí

Nigerijské ženy a dívky jsou často vystaveny riziku násilí. Při příležitosti spuštění národního registru pachatelů sexuálního násilí v listopadu 2019 nigerijská ministryně pro záležitosti žen a sociální rozvoj uvedla, že v zemi jsou každoročně sexuálně napadeny či znásilněny dva miliony žen a dívek. Pouze omezený počet těchto útoků je ovšem nahlášen policii a většina nevede k odsouzení pachatele. Pachatelé často unikají spravedlnosti nebo nejsou stíháni. Pro oběti genderově podmíněného násilí je v mnoha státech nigerijské federace velmi složité nahlásit zločin policii a získat přístup k lékařské péči, právnické pomoci nebo poradenské službě.

V červnu 2020 vyhlásila nigerijská vláda výjimečný stav kvůli sexuálnímu a genderově podmíněnému násilí, v praxi se ale téměř nic nezměnilo. Znásilnění zůstává rozšířeným problémem a většina přeživších a rodin obětí se nikdy nedočká spravedlnosti, protože pachatelé obvykle nejsou stíháni, natož odsouzeni. Zatímco Nigérii sužuje epidemie znásilnění, nejsou dostupné žádné hodnověrné statistiky o tomto problému. Spolehlivá data, která by posloužila k přesnému posouzení situace a vytvoření adekvátních zákonů pro boj se sexuálním násilím, nejsou dostupná. Dostupné informace jsou často nespolehlivé a rozsah znásilnění v zemi dokumentují velice nepřesně. Nedostatek dat se také týká počtu soudních procesů a odsouzení v případech znásilnění. Většina případů není nahlášena, protože oběti nedůvěřují policii a zdlouhavému soudnímu procesu a bojí se stigmatizace a obvinění, že si za zločin mohou ony samy.

Nigerijský zákon o zákazu násilí vůči osobám, který vznikl v roce 2015, je progresivní v rozšíření definice násilí a možností kompenzace pro oběti. Má ale omezený rozsah působnosti. Aplikován může být pouze ve státech, které ho schválily, což je pouze 23 z celkových 36 států federace. To znamená, že více než třetina nigerijských států používá omezené definice znásilnění ze zastaralých trestních zákoníků.