Osmnáctileté studentce Taibeh Abbasiové, společně s její matkou a dvěma bratry, hrozí okamžitá deportace z Norska do Afghánistánu na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. listopadu 2017, který zamítl odvolání rodiny týkající se rozhodnutí o odebrání statusu uprchlíků. Jejich právník podal proti tomuto rozhodnutí odvolání k Odvolacímu úřadu pro přistěhovalectví (UNE). Pokud však bude žaloba zamítnuta, Taibeh a její rodina budou okamžitě deportováni do Afghánistánu, kde budou vystaveni bezprostřednímu nebezpečí.

Milí přítomní!

Ze všeho nejdříve bych ráda poděkovala všem, kteří sem dnes přišli.

Nejistotu ohledně své budoucnosti pociťuji už dlouho.

Již dlouho netuším, co bude - za týden, za měsíc či za rok. Ta nejistota mě ničí každičký den.

To ovšem neznamená, že slábnu, naopak: Jsem silnější a silnější! Celá řeč Taibeh

Taibeh se narodila v Íránu afghánským rodičům, kteří patří do etnické skupiny Hazárů. Rodina uprchla z Afghánistánu v roce 1998 během nadvlády Tálibánu. Z důvodu diskriminace, kterou rodina zažívala v Íránu, utekla v létě 2012 do Norska. Usadili se v Trondheimu ve středním Norsku, kde Taibeh a její bratři chodili do školy a plně se integrovali do norské společnosti. Taibeh Abbasiové a její rodině byl v září 2012 přiznán status uprchlíků. Nicméně 25. března 2014 byl rodině status odebrán kvůli údajně nedostatečně podloženému důkazu o hrozící perzekuci v Afghánistánu a označení Kábulu jako bezpečného místa pro návrat. Rodina podala odvolání k Odvolacímu úřadu pro přistěhovalectví, to však bylo 14. listopadu 2017 zamítnuto. Norské migrační úřady trvají na tom, že v Kábulu bude Taibeh i její rodina v bezpečí. Z hlediska civilních obětí je však Kábul momentálně nejnebezpečnější afghánskou provincií. Bezpečnostní situace v zemi se zhoršuje a žádnou oblast nelze považovat za bezpečnou, zejména kvůli množství ozbrojených skupin usilujících o kontrolu nad územím. Časté jsou také teroristické útoky, které mají za následek stovky obětí. V případě deportace by tak byla Taibeh a její rodina vystavena vážnému nebezpečí.

„V Kábulu nemám já ani mí bratři budoucnost,“ říká Taibeh . „Budeme vystaveni diskriminaci a na vlastní kůži pocítíme, jaké to je být nechráněnou menšinou. Já jako dívka zejména. Mé sny o vzdělání a kariéře budou zničeny.“

Mnoha Afgháncům žijícím v Norsku hrozí deportace do Afghánistánu, a to navzdory tomu, že se podle mezinárodního práva jedná o nezákonný krok. Závazný mezinárodní princip „non-refoulement“ znamená, že evropské země nemohou deportovat nikoho do míst, kde by jim hrozilo reálné nebezpečí porušování lidských práv či riziko ztráty života. Posílání lidí do Afghánistánu, kde narůstá násilí, je porušením mezinárodního práva.